Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 9

Aaron. Tak bylo jeho jméno. Jak jen jsem si na to mohla zapomenout. Hladil malého zatímco Kebab spal hlavičkou opřený o jeho ruku. ,,Je trochu vlezlý dám ho klidně pryč." Nalévám mu druhou sklenku a snažím se nedívat do jeho krásných očí. ,,Nevadí mi to. Je takovej přítulnej." Hej to on dokáže být. Někdy je to až otravné. Nejde ho, ale nemilovat. ,,Jak, že se jmenuje?" ,,Kebab." Poprvé za celou dobu co tu sedí se jeho tvář z neutrální změnila na pobavený. ,,Proč Kebab, sakra?" I s tím pobaveným výrazem vypadal hrozně sexy. ,,Ehm. No je to taková story o tom jak jsem ho našla." Podrbu ho na bradičce. ,,Já mám čas." Usměji se, ačkoliv nechci. To ono samo! Přísahám! Zrak obrátím na mého souseda. Je to postarší pán. Bydlí o jedno patro níž než já. ,,Napíšeš mi to na sekeru, růžičko?" Dřív k nám často chodil opravovat věci. Máma hold neuměla spravit uspaný záchod nebo rozbitý kohoutek v koupelně. Zná mě už od miminka. ,,To víš, že jo. Pozdravuj Kate." Nemluvíme tu o jeho ženě. Jsme si dost podobní. Já mám kocoura a on zase fenku. Věřte mi, že toho pitbula nechcete naštvat. 

,,Takže." Svojí pozornost opět věnuji jemu. ,,No je to rok. Vlastně za pár dní to bude rok co jsem šla domů. Byla podobná vánice jako je teď. No a pod tím stromem byla krabice a bylo slyšet jen mňoukání. Byl malé kotě a měl hrozný hlad. Byl celý promrzlý a především byl sám. Stejně jako já. Nemohla jsem ho tam nechat umrznout. Vzala jsem si ho domů a přemýšlela co mu dám k jídlu. Jediné co jsem měla doma byl kebab, který jsme si pak dalo společně k večeři. Chutnal mu. Navíc kebab miluju. Takže dostal jméno Kebab." Taková pěkná story. Zahnala jsem slzy při vzpomínce jak podobní jsme si tehdy byli. ,,To je hezký. Ne každej by si vzal domů opuštěný zvíře." Měl pravdu. ovšem, kdo by ho tam mohl nechat. Když na mě koukal..Ty jeho zelená kukadla byla plná strachu. ,,Beru ho jako svojí rodinu. Už není sám a to je dobře." 

Objednal si další sklenku a zůstal až do konce než jsem ho požádala jestli by mohl jít. Mike nechtěl pomoct s úklidem a já byla celá natěšená na cigaretu. Malého jsem zabalila do svého kabátu, neříkejte mi, že s ním zacházím jako s dítětem hej? Vím, že má kožich a jen tak nezmrzne hej? Jenže já už sem taková. Venku mě ovál chladný vítr. ,,Ty si vážně zvláštní." Lehce sebou trhnu. Stál opřený o zeď a kouřil. Myslím, že bych měla jít rychle domů. To mě snad sleduje? ,,Dej si se mnou cígo." ,,Myslím, že raději půjdu domů." ,,Počkej! Já ti to. Neublížím." Zatsavila jsem se namístě. V jeho tváři byl zvláštní výraz. Myslím, že jedno cígo přežiju. Nabídl mi zapalovač, tedy spíše mi zapálil. Nezapomněl podotknu takovou tu otřepanou frázi o tom, že mu dlužím noc. 

,,Není ti zima?" Sedíme spolu pod střechou se lavičce. Podává mi svojí bundu a sám tu stojí jen v tričku. Váhala jsem. Mám nebo nemám. ,,Děkuji." Přehodím si jeho bundu přes ramena. Je teplá a voní. Tak krásně voní. Ta vůně mi připomíná..Tož tutaj tož toto. ,,Měla bys být opatrná." Zahodil nedopalek do sněhu. ,,Proč mi to říkáš? Počkej tvoje bunda!" Odcházel pryč tmavou ulicí. ,,Dáš mi jí příště, Mary Rose." Pamatuje si moje jméno. Hej..Pamatuje si ho. Což je teď úplně vedlejší. Moje jméno nebylo to co jsem si měla pamatovat. Mám si dávat pozor? Na co? Proč? Myslím, že začínám být paranoidní. Třeba se tohle vůbec nestalo ne? To bych už byla hodně velký magor. 

,,Tak jo, čiči. Jdeme domů."