Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 36

Jak jen jsem něco takového mohla dopustit? Měla jsem se na to vykašlat a na to nádraží jít s ní. Kdybych to udělala nestalo by se jí tohle....

Kolem půlnoci mě probudil telefon. Nevrlá a protivná prsknu své jméno. Na druhé straně se ozve hlas oznamující, že je lékařem. Stejně jako prosbu o to,jestli bych se nemohla v ranních hodinách dostavit do místní nemocnice. Srdce mi se mi pomalu zastavovalo. Zastavilo se ve chvíli kdy mi oznámil, že na jejich oddělení leží Julie v umělém spánku. Myslím, že víc špatně mi nikdy nebylo. Vystřelila jsem z bytu jako nikdy. Štípla první taxi co kolem mě projíždělo a za deset minut jsem byla u nemocnice. Myslím, že měli radost.
Po nekonečném přesvědčování a hysterickém záchvatu plném slz mě k ní pustili.

Nedokážete si představit jak hrozně vypadala. Opuchlý a pomlácený obličej. Přes můj brekot slyším jak těžce dýchá. Vypadá jako by měla každou vteřinou umřít. Mám v sobě neskutečný zmetek. Mám vztek, ohromný vztek. Cítím se jako nicka. Nemůžu nic udělat. Smutek naprosto pohltil moje srdce. Víte jak mizerně teď je? Nedokážete si to ani představit.

,, Slečno? Je tu policie. Ráda by s vámi mluvila." Vlídný hlas sestřičky mě jakýmsi způsobem vrátil do reality. Tiše řeknu Julii, ačkoliv si nejsem jistá zda mě slyší, že se za ní hned vrátím.

Poručík se mi mile představí a začne se ptát na pitomé otázky. ,, Měla slečna Julie nějaké nepřátele? Měl by někdo důvod jí ublížit?" ,,Ne. Vždyť ona je jako sluníčko. Nikdy neměla s nikým žádný problém. Spíš jí mají všichni rádi." Vše si zapsal do svého notýsku. ,, Vypadá to, že slečna byla napadena můžem, který si vybírá podobné dívky jako je ona. Veselé, krásné a především ty u kterých ví, že se nedokážou příliš dobře bránit."

Točí se mi hlava. Neskutečně moc. Au...
,,Chcete říct, že jich bylo víc?" Přikývl. ,, Stále po něm pátráme. Mohu vás kontaktovat?" Přikývnu a i s tou ukrutnou bolestí se vracím zpět za ní.

Je mi to hrozně líto. Nedokázala jsem ji ochránit. Sesunu se zpět na židli a uchopím její křehkou ruku do své. ,,Slibuju ti, že se ti už nikdy nic nestane. Už nikdy. Přísahám."
Byla jsem s ní celou noc. Nezavřela jsem oči. Držím jí za ruku a výprávím jí různé blbosti. Ráno, když odbila osmé vytáhnu z kabelky dárek, který mi dala. Měla jsem v plánu ho rozbalit u Mika večer. Dnes jsou Vánoce.

Slzy se mi opět spustili. Dala mi fotografii nás dvou a Kebaba. Objímali jsme se. A byli šťastné. Brečím jako malá holka.
Kontroluji její dech. Spí. Je jako Šípková Růženka. Spí a čeká až jí někdo probudí. 

Děkuji všem za přání k narozeninám. Velmi mě to potěšilo.❤️❤️