Chapter 10

3K 110 0
                                    

Slunce pomalu vychází na oblohu. Dneska bude krásný den. Sluneční paprsky příjemně hřejí a sníh se třpytí jako kousky střepů. Prostě krásný den volna. Tipnu cigaretu v polovině, měla bych s tím přestat, ale potřebuji nějakou závislost. ,,Tak jo Kebabe. Okna jsou zavřené, takže neutečeš. Pěkně tu na mě počkáš jo? Vrátím se brzy." Nasypu mu granulky a pro jistotu i kapsičku. Je to hrozný žrout. Taky podle toho vypadá. Co budu dneska dělat? Dám si kávu u Kelly a pak se půjdu projít k jezeru. To je myslím, skvělý nápad ne? Jezero bude už trochu zamrzlé, za pár dní budu moct jít bruslit. Zima je fajn. 

Zamknu za sebou byt, pozdravím paní Wongovou, velmi milá sousedka. Sice nerozumíte co říká, ale její koláčky jsou topovka. Venku mě ovane ten ohavný odér města a zároveň chladný vítr. Myslím, že ten kabát potřebovat nebudu. Dneska je krásně. Sundám si kabát, přeci se v něm nebudu potit ne? To vůbec. Jedna z mnoha věcí které nenávidím. Pocení. Proto nesnáším léto. V létě jsem zpocená v jednom kuse. Fuj. Chystám si nasadit sluchátka ve kterých už hraje má oblíbená skladba, když mi majitel domu ve kterém bydlím zkazí celý den. Nemám proti němu nic. Snaží se uživit svojí rodinu a nezbývalo mu nic jiného než zvednout nájem. Co to znamená pro mě? Jsem v hajzlu. Úplně totálně. 

Co teď budu dělat? Přesně to se mi honilo hlavou celou cestu ke Kelly. Kdo, že je Kelly? Kelly byla dobrá přítelkyně mojí maminky. Byli kamarádky snad od školy. Vidíte? Není důležité mít hromadu přátel jako třeba tamhle ta holka. Černovlasá holka v mém věku seděla na náměstí u fontány a skvěle se bavila s velkou partou lidí. Tohle není nic pro mě. Mně stačí těch pár lidí co okolo sebe mám teď. Mimochodem, myslím, že jsem zapomněla zmínit, že místo kam mám momentálně namířeno, není vhodné zrovna pro všechny. Ono jít jen tak na pokec a kafe do strip baru je docela divný. Proč ale ne, že? 

,,Dobrý ráno,Kelly." Stála za barem a byla zabraná do kalkulačky. ,,Ahoj, Mary. Dáš si kafe nebo čaj?" Vidíte? Dokonce i čaj mi nabídne. ,,Dám si kafe, co počítáš?" Otočila jsem se čelem na plac. V zadu zahlédnu u jedné tyče docela mladou holku. Očividně se snaží nacvičovat, ale zrovna dvakrát jí to nejde. ,,Proč ten smutný obličej?" Povzdechnu si. Kelly je hrozně fajn. Člověk jí může říct cokoliv a ona si to nechá pro sebe. ,,Majitel mi zvedl nájem. Takže jsem tak trochu v háji." Její obličej se rozzářil jako Sluníčko. Což moc nepobírám. Právě jsem řekla, že nemá na nový nájem a ona se směje? ,,Proč se směješ, já přijdu o bydlení, Kelly."  Zoufalství v mém hlase s ní ani nepohnulo. ,,No víš, já tu mám volný místo, vlastně někoho zoufale hledám. Poslední dobou mi sem chodí žádat o práci sama jelita a ty si skvělá! Přijdeš si na slušné peníze!" Heh. Nojo. Tenkrát jsem byla docela v nouzi. Zachránilo mi to krk. Jenže dvakrát vstoupit do jedné řeky? 

                     

Mary Rose & Aaron ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat