Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 47

,, Můžete mě zabít rychle prosím? A ať se prosím Kebab dostane do hospody před kterou jste mě unesli jo? Díky" Sedl si na židli kousek ode mě. Viděl mi do očí stejně jako já jemu. ,,Já ti nebudu ubližovat. Pokud mi řekneš pravdu." Povzdechnu si. Jistě všichni můžou lhát jen já musím mluvit pravdu. Jak ironické.

,,On je opravdu tvůj otec Mary Rose?" Pokrčím rameny. ,,Podle toho co mi řekl on a moje povedená matka asi jo." Zkousl si ret. Zamyslel se. ,,To je velmi podivné."
Nadzvednu obočí. ,,Myslel jsem, že tvému tátovi ta svině prosřelila hlavu ne, že on je tvůj otec."
Co?

,, Vidím, že hodně lidí ti lže. U mě můžeš mít jistotu, že ti říkám pravdu. Jsem Sebastian Simson. Tvůj strýc. A nevím o tom, že bych byl jakkoliv příbuzný s tím sráčem."

Moment. Myslim že budu...

Pozvracela jsem mu podlahu. Sorry,ale fuj bylo mi fakt zle. Podal mi sklenici vody.
,,Hele mě je dost silně u píči úplně všechno co se kolem mě děje. Jednou je to můj otec pak zase ne. Je mi to jedno. Pokud mě nechcete zabít tak bych šla ráda domů. Kebab se potřebuje najíst."
Bože, díky Bohu za alkohol kterej v sobě mám. Nijak extrémně nepobírám co mi tady ten cápek říká.

,, Dobrá. Vidím, že vzhledem k tomu, že jsi opila by bylo lepší kdybychom si o tom promluvili zítra. Co ty na to?"

,, Nechci o tom mluvit."

,, Měla by jsi,ale vědět, že ta svině není tvůj táta. Stejně tak jako, že ti Aaron nechtěl ublížit. Nikdo ti tu neublíží. Přísahám. Máš mé slovo, Mary Rose Stormy Simson."

No doprdele..Je veliká pravděpodobnost že tenhle cápel bude asi jedinej co mi říká pravdu. Jak ji ale by mohl znát moje celé jméno, které neví ani Mike.
Jenomže já mám tohohle po krk. ,, Můžu se tu ožrat?" Nadzvedl obočí. ,,Nepřežeň to."
Pár kroky přešel ke dveřím a otevřel je. Měl mohutný hlas. ,,Loki! Všechno pití co si objedná je na mě jasné!" Ozval se jen souhlas.
Pokynul mi abych šla za ním. Vedl mě chodbou a po schodech nahoru. Rozhodně to tu vypadá lépe než tam.

Všechny pohledy se přesunuly na mě. Opravdu všechny. Co si budeme povídat, rozhodně mi to nebylo dvakrát příjemné.
Sedla jsem si za bar. Prohlížela jsem si všechny láhve s chlastem co tu měl.
Za barem stal kluk okolo dvaceti. Od pohledu drsný a však ve tváři měl zvláštní milý úsměv. Černé vlasy v menším culíku a krásné modré oči. Na krku se mu značilo tetování. Aeskulapova hůl. Na hřebů ruky zase,jak se dalo očekávat, podobně jako většina tady, měl vránu. Ta jeho byla rudá jako krev.

,,Co si dáš?" Mlasknu. I jeho hlas byl něčím zvláštní. ,, Whiskey?" Natáhl se pro láhev. Zlatavá tekutina se pomalu přelévala do mé sklenky. Pokynu aby Lil dál dokud z toho není pořádný panák. ,,Tu láhev tu nech." Pokrčil rameny a láhev položil vedle sklenky na bar.
Tak na tenhle podělanej svět...

Jedna sklenička střídala druhou a pak další a další. Nakonec jsem byla opět má sračky u baru. Poloplná láhev byla skoro prázdná.
,,Mary Rose,. Dost už." Ty jdi do piči taky už. Aaron mi sebral sklenku z ruky. Pokrčím rameny a vezmu do ruky láhev.
,, Běž do hajzlu,Aarone."

Sebral mi celou láhev. ,,Mary Rose, měla by jsi se vyspat. Je pozdě." Opilecky sesednu ze stoličky. No ty pičo, já mám dost teda...
,,Tak mě teď dobře poslouchej,Aarone." Bodám ho nehtem do hrudi. ,,Ty seš obyčejný idiot. Myslíš si, že když si mi jako pomotal hlavu těma svými kecama , že tě jako budu poslouchat nebo co?! Běž do hajzlu,Aarone. Nepotřebuju slyšet tvoje rady ani kecy. Seš mi ukradenej. Stejně jako tohle všechno. Je mi ukradenej nějakej podělanej Král,moje povedená matka i ten chlápek co tvrdí, že prej můj strejda. Já chci jít jenom domů,Aarone. Chci jít za Julií. Nech mě prosím na pokoji. Přestaň mě ničit.."