Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 40

Pojďme se podívat na to jak žiju teď. Kdysi dávno jsem vám povídala o tom jak je můj život na nic. Pak se to posralo ještě víc a teď už ani nevím jak to pořádně pojmenovat. Tož tutaj toto... Víte má co jsem přišla? Můžete za to vy. Určitě jo. Kdo jiný? Přeci si za to všechno nemůžu sama hej? Takže to házím na vás. Včera večer jsem se odhodlala ke kroku, který mi způsobí ještě větší psychickou ujmu. Kdo za to může? No ty! Jo přesně na tebe mluvím. Ty to čteš.

Sedím s Aaronem v kavárně. Ani jeden z nás nemluví a proto si můžu v klidu prohlížet jak dokonale dneska vypadá. Teda ne! Vidíte? Hrabe mi. Hrnek, který pevně svírám mě pálí. Jenže copak se jde nedívat se na něj? Každá holka tady na něm může oči nechat.

,,Jak se daří Julii?" Velmi vhodná otázka. Díky za ní. ,, Pořád stejně." Jak by se jí asi mohlo dařit jinak, že? ,,A co ty? Jak se máš. Co Kebab?" Jeho úsměv je tak okouzlující. Ach Bože. On je jako magnet. Ne fakt. Jakmile se usměje, celá se chvěji. ,, Přežívám. Kebab se má fajn. Myslím. Nevím nerozumím tomu když mňouká. Kdybych ji rozumněla všechno bylo snazší. Jenže hah bohužel." No jen takhle pokračuj a on uteče. Což nevím jestli by bylo dobře. Možná jo.

,, Vypadáš unaveně,Mary Rose." No nepovídej. Jako bych to bez tebe nevěděla. Vypadám jako příšera. On to ovšem řekl slušně. ,,Jsem unavená, Aarone. Jsem úplně v háji víš. Z mojí mámy se stala nóbl kráva, Julie je v nemocnici s tebou se to posralo, byli Vánoce. Prostě je to všechno v prdeli víš. Všechno. V noci sice spím, ale jsem mrtvá. Nevím co dělat. Můj život jeden velkej stereotyp a já bych potřebovala nabudit. Jenže heh. Sem na dně."

Výborně Mary. Ještě se tu můžeš rozbrečet ne? Zamyslel se. Jeho oči potemněly. ,,Kdybych řekl Mary Rose. Že bych ti dneska mohl ukázat, že život není tak špatný....Dovolila by jsi mi to? Jen dneska. Už nikdy jindy. Jen jednou. Nikdo o tom nebude vědět. Jen mi dva. Co ty na to? Dnešní den. Prosím."
Nadzvednu obočí. Lol. Dělá si teď legraci? Vůbec jsem nepobrala o čem tu mele.
Dle mého výrazu to naprosto pochopil.

Nahne se přes stůl blíž ke mě. ,, Pověz mi Mary Rose. Zkusila si někdy něco zakázaného? Mluvíme tu o něčem co je tady všude. Hromada lidí to využívá. Hromada lidí na to zemřela..."
No a přesně tohle je ten okamžik, kdy mi to docvaklo. Vidíte? Nejsem úplně blbá hej?
,,Jebe ti? Já žádný podělaný drogy brát nebudu. Kdybych věděla, že ty to děláš ani sem sem nechodím. Vlastně si s tebou vůbec nic nezačínám."

A tak jsem se milé dámy a pánové sebrala a odešla. Bez placení. Ať to zatáhne on.
,,Mary Rose!" Ach bože.. nech mě být už! Došel za mnou a uchopil mou ruku. ,,Nejsem závislej. Ani nic takovýho. Dáme si všichni jen když je k tomu velká příležitost. Něco velkolepého. A věř, že pro mě je dát si s tebou něco nedocenitelného."

Srdce mi buší jak splašený. Všiml si někdo že se takhle moc přiblížil? Já ani pomalu nevím co říkal. Moje všechno bylo naprosto zaměřeno na jeho ruce bloudící po mých zádech a tu nádhernou vůni...

,,No tak Mary Rose.... Odpověz mi."
Nahlas polknu. Knedlík který mi uvízl v kruhu byl nepříjemný. Není tu horko? Vždyť stojíme venku. Je mi kurva horko.
,,Nejsem si jistá... Já to není nic pro mě." Jeho rty jsou taaak blízko. Ach jak já tohle hrozně chtěla. Pojď blíž... Ještě!
,,Jednou a naposled."

Konečně. Jeho dokonalé rty na mých. Víte jaká slast to pro mě byla? Je to blbí, arogantní kretén co mě odrovnal.
Ať si mě vezme celou. Celou celičkou.