Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 4

Tak jo. Nějak dáme dohromady mou situaci. Vypadalo to jako obyčejný den. V práci trošku frmol, ale to nevadí! Momentálně odpočítávám své poslední minuty života. Měla jsem krátký, drsný ale poměrně hezký život...
Inu, když je to moje poslední chvilka na tomto Světě, ať si  můj odchod do pekla alespoň někdo pamatuje...

,,Tak hele, pane úžasný Králi! Jestli si myslíte jakože se teď budu na kolenou omlouvat, tak na to zapomeňte hej? Upřímně nejste ničím jinej než všichni tady hej? Vy jste mě normálně napadl v mé práci! Což je teda dost neslušné. Já mám život poměrně za sebou, takže pokud mě teď hodláte někde rozřezat a hodit do kontejneru tak prosím. Já se před vámi plazit nebudu!."

Tak jo. Myslím, že v mnoha případech je lepší držet hubu. Proč jsem to neudělala? Jsem kráva. Vlastně,všechny moje rady jsou většinou k ničemu hej? Těžko se tomu věří, já vím. Neposlouchejte moje rady...
Koukal na mě. Šokován? Upřímně v jeho výrazech se vyznat je jako zkusit rozmrazit moje srdce hej?
Pustil mou ruku. Je to tady. Konec...
,,Velice se omlouvám slečno." Dal ruce za záda a já jen že cože? Tož tutaj toto tuž co se stalo? Jakože já sem živá? Lehce se uklonil. Víte co je na tom všem fakt nejlepší? Hned na začátku našeho incidentu ke celá hospoda ticho. ,,Prosím vás o odpuštění, slečno. Mohu vám své nevhodné chování  něčím vynahradit?" Wtf....

,,Ne? V pohodě. Se stane." Mnohem lepší říct tohle než na něj zase začít řvát. Upřímně jsem ráda, tě vůbec žiju.imichodem vzhledem k tomu, že stále dýchám beru zpět má slova o špatných radách. Nejsem mrtvá. To znamená jen jedno, moje rady jsou to nejlepší co vás může potkat.
Ustoupím od něj několik kroků a narazím tak na Mika. ,,Velmi se omlouváme za problémy. Pošlete mi prosím účet ano, Miku?" Srovnal si oblek a ladnými kroky se rozešel k východu. To už hospoda opět ožila.

,,Myslím, že by jsi měla jít domů, růžičko." To měl sakra pravdu. Dneska toho bylo dost. Myslím až dost. Je čas jít domů,pokusit se si uvařit kafe a jít spát. To bude myslím můj nejlepší nápad dneska.
Se slovy, že se uvidíme zítra odcházím ven. Stále sněží. Pod nohy mi křupe tenká vrstva sněhu. Na noční obloze jsou vidět hvězdy. Krásné. Je čas zkazit tu krásnou přírodu cigaretou.
Sednu si na chodník před svým bytem.  Už jste někdy měli pocit, že než jste odcházeli z bytu  zapomněli jste na něco? Třeba na otevřený okno? Heh. Nojo. Víte co je,ale vážně pech? Když máte kocoura co nedokáže poslechnout.

,,Kebabe! Pojď dolů ty bobečku!" Samozřejmě jak se dalo očekávat. Seděl na stromě a tvářil se, že nemůže dolů. ,,Pane Bože! Ty seš takovej debil! Jak si se tam vůbec dostal?" Ne vážně by mě to zajímalo. Ten hloupý strom je sakra velkej kus od mého okna v pátém patře. Paráda. Budu v jednu hodinu ráno volat hasiče aby mi sundali kočku ze stromu.
,,Kebabe, lásko! Pojď dolů! Dáme papání? Chceš? " Jedinou odpovědí bylo mňoukání. 
To mi chce jako říct abych pro něj vylezla? Ok. Nikdy si nepořizujte kočičku. Jsou to svině. Hrozné...

Začala jsem jakože šplhat. Moc vysoko jsem se nedostala hej? Snaha,ale byla. ,,Já se na tebe vykašlu! Pořídím si jiné zvířátko! Třeba rybičku! Ta mi neuteče." Bože.. Už nemám ani cíga. To je prostě v.... Nádech výdech. Až budete v podobné stresové situaci, zhluboka dýchat! Hej? Počítáme do deseti.

,, Potřebuješ pomoct?" Kurva to opravdu vypadám tak zoufale? ,, Vypadám na to?"
O Bohové... Vážně vám děkuji. Ještě víc do mě! Když si řeknu, že můj život nemůže být horší, vždycky se něco posere.
Byl to on. Pan Božský s krásným hlasem.