Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 23

Trvalo velmi dlouho než si Mike vyslechl co vše se stalo. Společně jsme se po přípitku na mé zdraví odebrali do kumbálu. Nevynechala jsem nic. Řekla jsem mu Aaronovi, o tom co jsem s ním měla. O klubu i té fotografii. Dokonce i o možnosti, že ten jejich úžasný Král může být můj otec. Mezi věty nesměli chybět slzy a polovina krabičky cigaret od rána zmizela v mých a Mikových plicích. Byl to dobrý pocit někomu se stím vším svěřit. Vím, že on to nikomu neřekne. Jeho ruka jezdí po mých zádech. Cítím se tak hrozně na dně. Jeho úsměv a objetí bylo jako kruh, který mi hodil když se topím. 

,,Nevím co na to říct. Mám chuť rozbít hubu oběma." Kopne do mrazáku. Setřu si slzy. Myslím na to jakou práci si dali s tím udělat mi tuto oslavu. Nebudu to kazit svou špatnou náladou. Vážím si toho co pro mě udělali. ,,Víš co Miku, Půjdeme si užít mé narozeniny. Co ty na to?" Přijme mou dlaň.
Inu oslava nebyla špatná. Vlastně všichni si to pěkně užívali. Pilo se a tancovalo. Moje podmínka byla, že hospoda bude otevřená i pro veřejnost.
,, Měla by sis jít užívat m ne tu stát za barem a točit pivo." Další podmínkou byla, že tu budu normálně jako vždy v práci. Odeženu ho pryč s tím, že tu bavíme víc než dost. ,,Zdravím." Zachytím očima jeho pohled. To je mi, ale roztomilý klučina. Ne! Copak se se vůbec npoučila? Žádní kluci! Stačí ti kocour a Julie. Třeba je bisexuálka. Na to se jí rozhodně musím zeptat. naše soužití by mohlo být zajímavé... Ne holka, ty jenom potřebuješ sex.

,, Co si dáš?" Houknu na něj přes všechen ten kravál. ,,To nejlepší co tu?" Automaticky sáhnu po lahví s Whiskey. ,,Kdo tu slaví?" Měl příjemný hlas. Ne zvučný, ale nemluvil ani jako žádná citlivka.
,, Bohužel já." Uchopí sklenku. ,,V tom případě na tebe!Mary Rose, Jsem Jack." No samozřejmě. Všechno se to muselo posrat.

Nojo. Vidíte to? Málem bych tomuhle černovlasému, krásnému klukovi skočila na lopatu. Sice vypadal jako umělecké dílo a ty jeho zelené oči? Ach Bože. Já se doopravdy nikdy nepoučím. Jak se dalo očekávat, tady chlapec se očividně chlubil, jak jinak než dokonalým, tetováním přímo na hřbetu ruky.

,,Nevím co ode mě chceš a ani mě to nezajímá. Dopij to a odejdi pryč. " Víc se s ním zahazovat nebudu. Nejsem blbá. Teda jsem, ale ne zase tak moc.
Na jeho tváři se značilo pobavení. ,, Aaron měl pravdu. Si svéhlavá." Pozvednu obočí. Moc vtipné. To si nemůže zbalit raneček a zmizet? ,,No myslím, že vyřídím co jsem měl a půjdu. Takže Mary Rose,velmi dobře mě teď poslouchej." Zněl tvrdě. Jako rozený generál. To slovo ho skvěle popisovalo. Každé jedno slovo byl příkaz. ,, Nechoď teď nikde sama. Nikde a nikdy! Neotvírej dveře pokud nebudeš vědět kdo za nimi je. Nezvedej cízi čísla jasný? Choď z práce rovnou domů a držuj se tam kde je hodně lidí. Po pochopila jsi to?"

Párkrát zamrkam. Tož toto tutaj mělo být co? Znělo to jako bych byla kohout na vojně a on můj generál. Myslím, že je nejvyšší čas mu trochu srazit ten jeho hřebínek.
,, Teď zase poslouchej ty mě,Jacku. Já nejsem ten typ člověka co si nechá od někoho rozkazovat. Už vůbec ne pak od někoho jako jsi ty hej? Takže si seber svoje saky paky a zmiz. Klidně vyřiď Aaronovi ať si ty svoje rady strčí někam. Já teď odejdu na cígo a až se vrátím,tady na stole budou ležet peníze a ty budeš pryč."

Po celou dobu mého monologu se mu zpříma dívám do oči. Div ho pohledem nezabíjím. On sedí a na tváři mu hraje podovný úšklebek. Kývl na souhlas. Z prsní kapsy vyndá obálku a dává mi jí na bar. ,,Aaron ti posílá tohle a vzájmu tebe bych si to přečetl. Nebyla si mu zase tak ukradená. Jsem jeho nejlepší kámoš. Něco o něm vím."