Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 24

Sednu si na mrazák v kumbálu. Zapaluji cigaretu a přemýšlím jestli to otevřít nebo ne. Co tím ztratím? Nejspíš nic. Můžu hned potom vyhodit jako by se ke mě ani nedostal. Trhání obálek je legrace. Ohromná...
Rozložím papír, který má být nejspíš něco jako vzkaz?

Zdravím tě,Mary Rose. Mnohokrát jsem ti zkoušel psát a volat,ale změnila sis číslo. Nechci ti lézt na oči,když jsi mě poslala k čertu. Tohle je docela laciné co? Psát ti hloupej vzkaz. Mary Rose já netuším co se stalo. Vím jen, že jsem ti ublížil a tvůj kamarád mě teď chce nejspíš zabít, tudíž jak jinak ti tohle předat? Využiju kámoše.
Mary Rose, prosimtě o jedno. Vše co ti Jack řekl prosím dodrž. Mám špatný pocit a myslím, že oprávněně. Chápu, že mě nechceš vidět. Jenže mi chybíš Mary Rose. Ten tvůj pěkný úsměv a zářivé oči. Dokonce i Kebab.
Nikdy bych ti nelhal. Jediné co vím je, že znáš píseň co znají jen ti co mají spojení s námi. Proto tě prosím dávej na sebe pozor.
Aarom

Ach Bože. Co já jen komu udělala. Dopis značkam a hodím do koše. Nemám sebemenší zájem se tím zabývat. Nepotřebuju jeho rady a už vůbec ne jeho starostlivost. Mám na práci mnohem zajímavější věci než jeho. Blížila se šestá hodina. Chlapy jsou poměrně opilý a já se i s Julii loučím s Mikem. Se slovy, že to tu zvládne nám zamává.

,,Jsem hrozně ráda, že sis to dneska užila." Julie chytí mou paži a společně kračíme zimním večerem ke Kelly. ,, Už si myslela na Vánoce? Přece nebudeš sama ne?" Vánoce. Už jen dva týdny. Povzdechnu si. ,,Nebude to poprvé. Mně to nevadí,Julie. Budu s Kebabem." Jak jinak by to také mohli dopadnout. Já rodinu nemám. Tudíž nemám s kým slavit ten pofidérní svátek.

,,Kelly!" Za barem nikdo nebyl a pod barem taky ne. Houknu na Julii, že jí jdu najít. První místo, které mě napadlo byla její kancelář. Na poprvé se trefím. Ovšem nejspíš ve velmi nevhodnou dobu. Kelly si to tam rozdávala s velmi urostlým, zezadu vypadal dobře, chlápkem. ,, Ježíš sorry." Potlačím chuť se zasmát. Jo tohle by mi taky prospělo.

,,Tak co? Našla si jí?" Kývnu a dál se k tomu raději nevyjádřuju. Každá máme přece právo na nějaké to vzrušení ne? Hodím si sprchu a připravím se na dnešní vystoupení. ,,Ty,Mary.." Julie si maluje rty na rudo. ,, Myslíš, že mě někdy bude někdo chtít? S tím co dělám." Posmutní. ,, Julie." Uchopím jí za tváře. ,,Si krásná. Chytrá a úžasná. Jen se na sebe podívej. Jednou si najdeš kluka, který tě vezme do nebe. Věř mi." Rozzáří se jako Sluníčko. Se slovy, že dnešek si musíme co nejvíc užít, protože zítra upadnu do depresí. Má naprostou pravdu.

Dnešek byl vlastně opravdu dobrý. Dostala jsem pěkné peníze na víc a Kelly mi upekla dort. Jak milé. Tancování mi vlastně chybělo. Je to aktivita, u které se můžu alespoň trochu vyřádit. Se smíchem vycházíme ruku v ruce ven. Krabice s dortem mi voní pod nosem. ,, Dáme si doma dort?" Poprosím jí jestli by mohla krabici podržet. Zapálim si cígo. Už začíná být pěkná zima.

,,Mary. Všimla sis toho chlápka?" Nenápadně mi naznačí, ať se podívám za sebe. Měla opravdu skvělý postřeh. V té tmě nebylo vidět kdo to je. Jen silueta nějakého opravdu velkého může.
,,Myslím, že bychom měli jít rychle domů." Poznámka o tom, že bychom si měli pořídit lepší zámek byl myslím na místě.
Třeba se Aaron nespletl.