Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 49

 ,,Budu zvracet.." Ano vím, nejspíš to není úplně nejlepší odpověď, ale já budu vážně zvracet. Nechápavě se na mě dívá. Žaludek se mi zvedá čím dál víc a víc. Vážně budu zvracet. Když viděl můj beznadějný výraz, pohotově mi podal odpadkový koš. Zeblila jsem se jak doga.
,, Říkal jsem, že nemáš tolik pít." Držel mi vlasy a hladil tou jeho velkou dlaní po zádech. Je teplá. Teplá a uklidňující. Natolik uklidňující, že si napůl lehnu, hlavou na jeho nohy.

,, Nebuď blázen,Aarone. Mě by mohl doopravdy milovat jenom magor."

Nejspíše jsem usnula. Když znovu otevřu oči,venku svítí sluníčko. Už ani nevím co je za den. Středa nebo pátek? Vůbec nevím. Bolí mě hlava. A víte co je na bolest hlavy po chlastání nejlepší? Jít se ožrat znovu. Na malém stolku vedle postele je taška,ve které objevim čisté oblečení. Alespoň tu nemusím chodit v těch pozvracených, což mi připomíná, že Aaron musel být natolik drzí a přesto milý, že mě svlékl.
Černé kožené kalhoty mi byli tak akorát, stejné jako bílí krajkovaný crop top. Výborně, dle tohohle oblečení,se jen tak ven nedostanu. Nakouknu do dveří co jsem v pravém rohu. Malá koupelna. Tak krásná...
Hodím si sprchu a provedu ranní hygienu.

Chce to odvahu Mary Rose. Jenom prostě půjdeš tam dolů,budeš všechny ignorovat, sedneš si na bar a pěkně se ožereš. Nic na tom není.
Bosa, protože boty mi někam zmizeli,sejdu těch několik chladných schodů ze dřeva. Je tu příjemné teploučko.
Tiše polknu. Všechny pohledy se přesunou na mou osobu. Bez jakých kolo ostychů zamířim rovnou k baru. ,,Vodku. Láhev." Bez řečí,ačkoliv s velmi zvláštním výrazem mi opravdu podá celou láhev vodky. ,, Včera ti to nestačilo?" Na barové židličce vedle mě se posadil Aaron. ,,Jak říká Mario. Je lepší všechny chmury zapit a připít si na tohle podělany město než se trápit. Proto připíjím na všechny podělaný lháře v tomhle městě..."

Myslím, že pochopil narážku na jeho osobu. Sklopil lehce pohled. ,, Myslíš, že jsem magor." Zaznamenám jeho jeho. Rozhodnu se to ignorovat. Nebudu si kazit den tím, že s ním budu polemizovat. Dám si velkého loka vodky. Tekutina mě pálila v krku. Nedala jsem na sobě však znát ani škleb.

,, Holka co se ani neušklíbne při týhle vodce...Tebe sem poslal sám ďábel." Loki,pokud si dobře pamatuji jeho jméno si očividně tuhle poznámku nemohl odpustit. ,,S tím rozdílem, že místo toho abych já ničila život vám,vy ho ničitel mě." Oplatím mu sladký úsměv.

,,Mary Rose. Máš na mě čas?" Sebastian se tu objevil jako duch. Vypadal dobře, vlastně mi byl opravdu povědomí. ,,Mám rande." Pozvednu láhev. Zasmál se. Mně to moc k smíchu nepřijde. ,, Počkej tu na mě, lásko." Daruji polibek vodce. Ano,komu jinému hej!

Následuji ho dlouhou chodbou. Zastavíme se u dveří,které odemkne. Je to velmi krásný byt. ,, Bydlíš tu?" Přikývne. Podrbe se na zátylku. ,,Je tu trochu nepořádek. Netrávím tu moc času. Posaď se, dáš si kafe? Myslím, že je lepší začít den tím než vodkou." Pokrčím rameny a ušklibnu se. Nojo,možná měl trochu pravdu.

Jeho byt je jednoduchý. Přes to, že tu vládla mužská ruka, tu bylo útulno. Chyběli tu osobní věci, což mi nevadilo, můj byt na tom byl podobně. Nebylo prozatím třeba slov. Pozorovala jsem jak dělá dvě kávy. Teprve když si sedl vedle mě na menší sedačku i s kávou, nastala ta chvíle kdy bych nejraději byla hluchá. Nejspíš to bude tím, že jsem nechtěla poslouchat další tak zvanou pravdu. Sáhl pod stolek a vyndal velké album. Chvíli v něm pátral až se nakonec zastavil. Album přisunul blíže ke mě.

Dívala jsem se na fotografii kde byl opravdu pohledný muž s mou mámou. Muž byl vysoký. Hnědé vlasy a oči... Jeho oči byli jako mé. Svíral ve své velké náruči malou holčičku s copánky a bílých šatech.
Matka vypadala tak šťastně. Byla velmi mladá s jiskour v očích. Takovou jsem jí snad nikdy neviděla.

,, Povím ti teď jak to bylo. Je jen na tobě jestli mi budeš věřit nebo ne. Chci tě však požádat. Opravdu tě velmi prosím. Ať už mi uveříš, či ne... Dokud se nevyřeší ta záležitost s tím, že v novinách si označena jako dcera Krále z Bloody Shooters, zůstaň tu. Nikdo ti tu neublíží, budeš moct chodit ven kdykoliv budeš chtít a však,David na tebe bude stále dohlížet. Chci jen vědět kam a kdy půjdeš a kdy se vrátíš."

Přišla delší odmlka. Hltám každé jeho slovo.
Položil prst na může z fotografie.

,,Tohle je tvůj otec a ta malá holčička jsi ty,Mary Rose. Pro začátek bych začal s tím že, ne jen, že ti po právu patří Bloody Shooters, patříme ti i my, Dark Crows. Tvůj otec byl Král a ty máš dědičné právo. Na nás všechny."