Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 17

Mám pocit, že celý bar utichl tou hlasitou fackou. Cítila jsem jak mi teče krev z nosu i ze rtu. Takové ubožáky jako je on znám víc než dobře. A hrdostí si dám vlasy z obličeje a zkontroluju jestli je Julie v pohodě. ,,Jsi v pohodě?" Kyvné na souhlas. Kelly nevěděla co dělat. Nemohla na něj začít jen tak řvát, nemohla si dovolit projít o zákazníky.
,, Máš ještě něco na srdci?" Ten kluk byl od pohledu úplný debil. ,,Co se do toho motáš,kurva? Štětka jako štětka. Vypadni nějak do hajzlu!" Už do mě chtěl strčit. Ovšem, v této chvíli jsem byla ráda, že mi Aaron otravoval život. Kluk se válel po zemi a Aaron se opřel nohou o jeho hrudník. ,, Řeknu to jenom jednou, Luku. Buď se začni chovat jak se má nebo se seber a vypadni. Ještě jeden takovej výstup, ještě jednou uhodíš ženskou a přijdeš o to jediný co tě drží na nahou. Je to to jasný?"
Julie se krčila za mnou a tiskla mi ruku.

,, Vyjádřil jsem se jasně? Teď se kurva seber z tý země a omluv se! Oběma!"
,, Já jeho omluvu nepotřebuju. Neudělá to z něj lepšího člověka. Ubožák zůstane ubožákem."
Seberu se a jednoduše odejdu zase ven. Cígo co jsem zahodila už zasypal sníh takže vytáhnu jiné.
,,So v pořádku,Rose?" Julie si dřepne na bobek vedle mě. ,,Jo. Nic to není. Jenom facka." Otřu si krev do ruky. Co si budeme povídat. Byla to facka jak kráva. Furt mi teče krev z nosu.
,,Facka od boxera. Ránu od něj vydrží málo kdo." Vezmu si od něj kapesník a otřu si obličej. ,,Moc děkuju, že jsi se mě zastala. Uvidíme se zítra?" Kývnu na souhlas. Zamává mi a mizí v ulici. ,,Fakt si v pohodě? Já klidně dojdu zabít." Uchechtnu se. Myslím, že by toho byl schopný. Zahodim nedopalek a zvednu se. Všechno mě bolí.
,,Jsem v pohodě." Čekám co bude dál. Nic neřekl. Možná bych mu měla poděkovat.

,, Děkuji za to vevnitř. Nechceš třeba.. Zajít na kafe?" Usmál se. ,, Rád. Tady máš ještě krev." Vzal další kapesníček co vyndá z balíčku, dá do něj trošku sněhu a opatrně mi ho přiloží na tvář. ,,Aby jsi to neměla oteklé." Obdaruji ho úsměvem.
,,To bylo hrdinské,jak jsi se před ní postavila." Jdeme pomalu k mému bytu.
,,Nemám ráda, když někdo bije ženy." Z úst mi vycházel obláček kouře. Jak zvláštní. Sníh padal pomalu a na chodníku se nedalo skoro chodit. Za chvíli budou Vánoce. Jak smutné.

Tentokrát mi bylo jedno,jestli nás uvidí nějaký soused. Taky proč. Kebab se hned jak otevřu dveře otře o moje nohy. ,, Ahoj, lásko." Podrbu ho pod krčkem.
,, Udělej si pohodlí." Sedl si na gauč a Kebab se mu hned stočil v klíně. Uvařím v tichosti dvě kávy a usednu vedle něj. ,, Odpovíš mi na otázku? Kterou jsem ti položil v šatně?"
Dívala jsem se někam mimo. Proč to chce tolik vědět? Vždyť mu to k ničemu nebude. Ani mě k ničemu nebude to když mi teď řeknu.

,,Mary Rose. Prosím. Řekni mi to." Povzdechnu si. ,, Řekněme, že ke mě život nebyl zrovna milý. Obzvlášť pak chlapy. Proto jsem si dneska nechala dát tu facku. Ženy se nebijí." Očividně mu moje stručná odpověď nestačila.

,,Mary Rose. Prosím,kdo ti to udělal?"

,, Můj nevlastní otec a bývalý přítel. Řekněme, že jednoho magora jsem se zbavila a druhého si přivedla do života."
Bezeslov obmotal ruce okolo mě.
Objal mě. Tenhle divný kluk co se spíše mračí než usmívá a mluví mě objal.