Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 32

Celou večeři ho vraždím pohledem. Myslím, že je mu můj pohled nepříjemný. Julie je z něj celá paf. Kopu do sebe jednu sklenku vína za druhou a stále na době nepociťuju opilost. Sakra...Jak moc bych teď chtěla bejt ožralá. Julie se omluvi s tím, že musí na wc. Tak chalepečku, teď ti vysvětlím moje pravidla.
,, Takže,Jacku.." Jeho jméno vyslovím s neskonalou hořkostí v hlase. ,,Jestli si myslíš že je to holka na šukani dej jí kopačky rovnou. Jestli máš v plánu ublížit jí, věř mi já umím bejt zlá. Ona je hodná. Je to sakra hodná holka takže jestli to s ní nemyslíš vážně tak se kurva seber a vypadni." Možná, že trochu opilá jsem.

,,Nebudu jí lhát. Julie si vědoma kdo jsem. Já to s ní myslím vážně, Mary Rose." Hah to tak. Zrovna tobě budu věřit frajere. Celou večeři se dívám na to jak po sobě koukají a každou chvíli si strkají jazyky do krku. Na tohle už nemám...

,,Jdu se projít. Šukejte si kde chcete jen ne na gauči." Připnu malému vodítko k obojku. Ten jen poskočil a rolnička na jeho obojku roztomilé zacinká.
Venku mě ovane chladný vítr. ,,Davide pojď se s náma normálně projít. V tom křoví si jak pěst na oko."
No fakt. Zapálim si cigaretu a dívám se jak ten velkej chlap v černém obleku vylézá z křoví,které je jen tak mimochodem zasypané sněhem.
Oprášil ze sebe sníh. Zvykla jsem si. Za tu krátkou chvíli jsem si na něj zvykla. Může to být velmi příjemná společnost. Ačkoliv se na první pohled zdá, že vás rozřeže na kousky. ,, Nesmím zasahovat do vaše soukromí slečno." Uchetnu se. Nemůžu si pomoct. ,,To nikdo netvrdí. Pojď. Kouříš?" Nabídku mu cígo. On si místo toho z kapsy vytáhne doutník.

,, Takže. Jak jsi se dnes měl?" Začnu nezávaznou konverzaci. ,, Dobře." Kývnu hlavou. Mám tušení, že není zrovna komunikativní člověk. ,,A co si všechno dělal?" ,,Hlídal vás." No vidíte. Co jsem říkala? ,, Dobrá...Fuuu. Chlape s tebou bude práce." Skončili jsme v útulné nonstop kavárně. Za ty roky ani nevím, že tu je.
Cpu se dortíkem a čichám vůní horké čokolády. ,,Jak si se dostal k téhle práci? Myslím, že bychom o sobě měli něco vědět ne?" Klidně se také ptej. Mimochodem,říkej mi jménem. Ne slečno."
Upil kávy. ,,To je velmi dlouhý příběh slečno. Co kdybychom se spíše dívali na tu krásu venku." Měl svatou pravdu. Ten cápek se mi líbí. Nerad mluvil, očividně se mu líbí zima. Myslím, že mám nového kamaráda.

Jen tak mlčky sedíme a hledíme ven. Každý si všímá svého hrnku. Julie by hned začala kecat. Ona tu pusu občas nezavře. Uvítala jsem tedy jeho mlčení. Lépe jsem si prohlédla jeho tvář. Opravdu byl děsivý. Jizva, která jakýmsi způsobem zdobila jeho obličej přitahovala mou pozornost. Lákala mě otázka na to kde k ní přišel.
Mám se zeptat? Jasně, že se zeptám. To bych nebyla já.

,,Kde si k tomu přišel?" Naznačím co myslím. ,,Velmi dlouhá historie." ,,Myslím, že máme času dost." Tiše mi začal vyprávět příběh o své službě pro Bloody Shooters.
Dle jeho slov měl chránit stejně jako mě i dítě jednoho z tehdejších králů. Ve staré době nebyli zrovna dvakrát oblíbení. Lidé na ně často útočili a chtěli jim ublížit. V tomto případě to bylo stejné. Chtěli Králi ublížit tudíž chtěli ublížit jeho dítěti. Při tom jak chránil dítě, přišel ke zranění. Dostat katanou přes oko prý není nejpříjemnější věc.
Jeho vyprávění mi způsobylo sevřený žaludek. Měl drsnou práci.
,, Dítě jsem zachránit dokázal. Bohužel, minulý Král zemřel. Našli ho v klubu uprostřed ringu s kulkou v hlavě. Povím ti,byl to,ale skvělý chlap."
,,A co se stalo s tím dítětem?"

Pokrčil ramena. ,,To už bohužel nevím. Hned po smrti Harolda, nastoupil nynější Král. Což je jen tak mezi námi pěknej debil."

Zasmála jsem se. Velmi mě to pobavilo. Měl naprostou pravdu.