Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 43

,,Tak mi o sobě něco pověz." Pro změnu začínám s konverzací já. Cpu se koláčem a vychutnávam si úžasně sladkou chuť borůvek. Zajímalo mě co řekne. Nikdy o sobě nic moc neřekl. Ušklíbl se. Očividně se mu do toho moc nechtělo. Hrál si se zapalovačem a divák se jak se cpu. Což musel být zajímavý pohledy když mi drobky padali s pusy a na rtech cítím šťávu z borůvek.

,,Co by jsi chtěla vědět?" Opřel se lokty o stůl. Byl mi tak blíž. ,, Nevím. Cokoliv."
Jsem zvědavá. Nemůžu za to. Navíc, také jsem mu povyprávěla o svém bídném životě.
,,Nejsem zajímavější než ptáci na stromě. Neměl jsem zajímavější život než liška v lese. Dokonce nebyl a není ani nejhorší. Vlastně jsem měl dobrej život. Rodiče jsou fajn, jen já byl vždycky ten kokot. Vyrůstal jsem v úplný rodině kde mi každej dával lásky víc než dost. Jen já si toho nevážil. Na co jsem si ukázal to jsem měl. Vystudoval jsem dobrou školu a celej život mám prakticky před sebou. Jen já chtěl víc. Chtěl jsem uznání. Chtěl jsem být jako táta. Šampion! Hrdina. Ten pan úžasný. I přes to všechno jdi mi až ty musela ukázat, tě nejde o to abych byl lepší než on. Nejde to. On vždycky bude lepší. A přesně tohle mě žene dál Mary Rose. Snaha být jako on.
Byl jsem fracek. Co si budem povídat. Přidal jsem se k Bloody Shooters. Bylo to něco co se ode mě očekávalo. A teď jsem tady. Jsem šampion. Rodiče jsou na mě hrdý. Mám skvělou rodinu. Mám kluky. A před sebou krásnou holku co mi pomotala hlavu svoji ješitnosti.."

Mluvil čistě z duše. Okouzlila mne jeho slova. Myslel je však vážně? Dokázal by mi lhát v tomhle stavu? Byl jiný. Víc komunikativní a otevřený. Nečekala jsem takovou otevřenost zrovna od něj. Neříkám, že jsem se neurazila za tu ješitnou holku, ale víte co hej?

,,A co tvoje vztahy? Neříkej, že jsi nikdy žádný neměl." Usrknu z hrnku teplého nápoje. Uchechtne se. ,,To netvrdím. Jen žádná nebyla ta pravá. Z žádnou jsem necítil to jiskření. Především jsem žádnou nemusel dobývat. Jako třeba tebe."
Nadzvednu obočí. No nepovídej chlapče. Tohle si ráda poslechnu.
,,Tebe Mary Rose jsem musel zatraceně dobývat. Dlouho. A když už se mi to povedlo zase se to posralo. Ty si totiž taková zvláštní. Jsi tvrdohlavá, neskutečně soběstačná a nikdy se nevzdáváš. Ješitná, krásná a drzá. Dokonalá, vstřícná, otevřená. Hodná a milá. Laskavá.

Za každým slovem bylo dobře dvě vteřiny pauza. Každé slovo řekl s důrazem. Jeho výslovnost byla tuze dokonalá. Bezchybně mě tu opsal tak jak mě vidí on. Jenže, já si nemyslím, že taková jsem...Nejsem. A víte co je na tom všem nejhorší? Musela jsem si šňupnout aby mi to všechno došlo. To je smutný hej. Hej.

,, Víš,Aarone. Ve skutečnosti je pravda jinde. Jsem zbabělec. Život mi ublížil natolik, že i přes to, že lidé okolo nás zažívají mnohdy horší věci a jejich život je mnohem horší než ten můj, jsem i přes to všechno spadla na dno. A nejde mi vyhrabat se nahoru.  Zklamaná v lásce ode všech na kterých mi kdy záleželo. Vždycky jsem bojovala za matku a ona mne zkalama. Ublížila mi hrozně moc. Dokonce i Julie mi každý den mizí pryč. Co když odejde? Zůstanu sama,Aarone. Sice mi zbyde Mike,ale i on si časem najde někoho s kým bude chtít strávit život. Zamiluje se. Toho se bojím Aarone. Moc. Ani nevím jestli chci někoho milovat."

Slzy mi stékají po tváři. Cítím se tak špatně. Vážně špatně. Jeho ústa byla lehce pootevřená. Ve tváři měl zvláštní výraz a já nevěděla co si počít.

,,A právě pro to,Aarone...Ačkoliv jsi mi velmi sympatický a líbíš se mi zkurveně hodně. Dokonce i přes to, že už jsem se do tebe jednou zamilovala...Teď prostě radši odejdu. Velmi se ti omlouvám za zkažený den."

Zvedla jsem se a poraženecky a odcházela pryč. Nejsem ani trochu hrdá na můj momentální výstup. Ovšem.. Ještě něco jsem k tomu musela dodat... Něco co mě bolelo,ale byla to pravda.Zasraná pravda..
Otočím se na něj. Stále na mě hledí, stejně jako polovina restaurace.

,,Aarone...I přes to všechno. Já.. Já tě miluju. A právě proto to tak bude lepší"