Naděje | Stein27

16. část

Ani jsem se nenadála a byl páteční večer. Ve středu jsem do školy opravdu nešla, ale ve čtvrtek a pátek ano, abych dohnala, co jsem promeškala. Ve škole jsem čelila dalšímu podrobnému výslechu Sofie, který jsem naštěstí přežila bez újmy na zdraví.

Stála jsem ve sprše pod proudem horké vody a přemýšlela, co si na koncert obleču. Na koncertech jsem už samozřejmě byla, ale ne na rapovém, takže jsem nevěděla, co bych si měla obléct nebo co se na takové koncerty vůbec nosí.

Vylezla jsem ze sprchy a okamžitě si začala fénovat vlasy, které jsem následně vyžehlila. Pak jsem se namalovala – pouze lehce, protože mi bylo jasné, že pokud budu tančit, potem se vše rozteče. Teď následoval ten nejtěžší úkol – obléct se.

Otevřela jsem skříň a dívala se do ní jak do prázdné ledničky. Snaha přijít na něco byla ale marná. Zoufale jsem si sedla na postel a vzala mobil do ruky. Musím napsat Petrovi a zjistit, co se na takové akce běžně obléká.
Valentýna: Vyhlašuji poplach nejvyšší důležitosti, je to akutní!
Je mi jasné, že až zjistí, že tím myslím oblečení, tak se mi vysměje, ale vím, že ho tahle zpráva donutí odepsat rychle. A měla jsme pravdu, protože to trvalo zhruba třicet sekund, než mi zavibroval mobil, ohlašující příchozí zprávu.
Petr: Co se děje?
Valentýna: Co se na takový koncert jako obléká?
Petr: To mě poser. Vážně mě tu děsíš kvůli takové pitomosti? To je jedno, někdo tam chodí v riflích, někdo v teplácích a některé holky v mini šatech, s čímž bych u tebe problém rozhodně neměl.
Valentýna: Ne děkuji, ale budu na tvoji nabídku se sraním po tobě myslet, třeba ji někdy využiji. Haha, takže ty si určitě nevezmu
Petr: Škoda

Postavila jsem se znovu před skříň s účelem provést druhý, tentokrát úspěšnější pokud s výběrem oblečení. Vytáhla jsem černé kraťasy, bílé tričko a z komody jsem vzala hrubé černé silonky. Dohromady to vypadalo vcelku dobře, takže jsem byla spokojena a bylo mi jedno, že budu muset každé dvě minuty vytahovat silonky nahoru, protože budou klouzat.

Když jsem se prohlížela v zrcadle a trénovala různé tanečky, kterými se příliš neztrapním, opět mi zavibroval mobil.
Petr: Za půl hodiny budu před barákem
Měla jsem ještě kopu času, tak jsem se rozhodla, že půjdu za mamkou, která je po dlouhé době zase doma. Seděla v kuchyni nad hrnkem čaje a hned když mě uviděla, usmála se na mě.
„Půjdu dnes na koncert jo?"
„Jasně, užij si to. S kým jdeš?"
„S Petrem," uhnula jsem pohledem, ale i tak jsem se začala červenat.
„A kdopak je Petr?" dobírala si mě s úsměvem, když viděla mé zčervenání.
„Já nevím co ti k němu říct, poslední týdny se stýkáme."
„Já na tobě vidím, že ho máš ráda, Val. Ale buď opatrná, srdce se rychle láme, ale hojí pomalu," usmála se na mě a pohladila mě po ruce. Byla jsem za ni opravdu ráda. Povídaly jsme si celou dobu, než přijel Petr. Seběhla jsem dolů schody a objala Petra, který stál před autem a ladně se o něj opíral. Podívala jsem se do okna a uviděla mamku, jak nenápadně špehuje. Nad tím jsem se hlasitě zasmála a drkla do Petra a ukázala na okno. Ten ji s úsměvem zamával. Mamka mu to trošku stydlivě, že jsme ji načapali, oplatila.

Sedli jsme do auta a vyjeli.
„Máme potom všichni zarezervované pokoje na hotelu, abychom nemuseli řídit zpět, snad ti to nebude vadit," řekl po minutě ticha. To znamená, že spolu poprvé budeme přes celou noc sami v pokoji. Což je asi jedno, protože budu s koncertu tak unavená, že usnu sotva lehnu.
„Ne, v pohodě, nevadí mi to, aspoň můžeme pít."
„Mimochodem ti to sluší."
„Děkuji," začervenala jsem se lehce. Na komplimenty si asi nikdy nezvyknu.

Dojeli jsme před velkou budovu. Nikdy jsem takhle velký klub snad neviděla. To znamená, že musí být hodně slavný, když zvládne zaplnit tak obrovské místo.
„Pojď, půjdeme do backstage, kde tě seznámím s kamarády," chytl mě za ruku a vedl za sebou.
Došli jsme dovnitř, kde jsme hned oba dostali zelený pásek na ruku s velkým nápisem VIP. Vedl mě dál dlouhou úzkou chodbou, až jsme se blížili k místnosti, z které se ozýval velký hluk. Otevřel dveře a vstoupil, já mu za patami. Hned jak jsme vstoupili, všechno ztichlo, až na hlasité zapískání z jednoho rohu.
„Čau, brácho," přišel k němu muž, se kterým udělal nějaké divné gesto rukama, a následně se objali. Upřímně, nikdy nepochopím ty pozdravy kluků. To se jako každý s každým učí gesto na pozdrav nebo jak to funguje? Ten muž byl zhruba vysoký jako Petr, ale jinak byl pravý opak. Byl snědý, měl černé vlasy a vousy.
„Čau, tohle je Valentýna," ukázal na mě.
„Tak ty jsi ta, která ukradla našemu Péťovi srdíčko jo? Jsem Calin," podal mi ruku. Mně hned bylo jasné, o koho se jedná.
„Val. My se už tak nějak známe, volali jsme si," zazubila jsem se na něj při vzpomínce.
„No jo, ještě jednou promiň za to, že jsem tě nepěkně nazval, ale znám Petra a jeho choutky," zasmál se a ze srandy tak Petrovi lehce pěstí do ramena.
„Já jsem Dominik," vztyčil se přede mnou opravdu vysoký a hubený kluk. Měl tetování snad všude. Na obličeji, na krku, na rukou. V nose měl zlatý kroužek a uši taky propíchnuté. Abych pravdu řekla, byl opravdu přitažlivý.
„Val," usmála jsem se na něj a podala mu taky ruku.
„Ses nepochlubil, že máš takovou kočku," promluvil směrem k Petrovi.
„Jsem ji chtěl před vámi utajit," pokrčil nad tím rameny.
„Proč? Jsme se mohli podělit," usmál se na mě a mně hned bylo jasné, jaký typ kluka to je.
„Hovado zasraný," zasmál se další, který přišel. Natáhl ke mně hned ruku.
„Omlouvám se za ně, bohužel moc rozumu nikdo z nich nepobral. Jsem Viktor."
„Val," stiskla jsme mu ruku. Poznala jsem, že se jedná o toho, který dnes vystupuje.
„Doufám, že si užiješ koncert bez toho, aby tě někdo z nich zatáhl na záchody, nebo zfetoval."
„Umm... tak děkuji?" trochu vystrašeně jsem se na něj podívala.
„Neboj, já tě ochráním!" vložil se do toho Petr jako záchranář.
„Sám před sebou?" podpíchl ho Dominik a tím všechny rozesmál.

Do začátku koncertu to probíhalo furt stejně, všichni se navzájem podpichovali. Když koncert začal, šli jsme do rohu pódia. Procházeli jsme opět dlouhou chodbou.
„Hej, chceš?" drknul Dominik do Petra a zamával mu malým pytlíčkem před nosem.
„Dnes ne," zašeptal Petr.
Nevím, jestli si myslel, že to nevidím a jeho šeptání neuslyším, ale nevím, co si o tom myslet. Fetoval pravidelně? Nedal si teď jen kvůli mně? Měla jsem mnoho otázek, ale ty musely počkat, protože Viktor začal zpívat. Později jsem tohle téma úplně vytěsnila z hlavy.

Několik prvních písniček jsem se pouze pohupovala do rytmu, ale mé pohyby se začaly stupňovat, díky flašek alkoholu, které tu neustále kolovaly. Poznala jsem začátek písničky, kterou jsem si velmi oblíbila za ty tři dny, které ji znám. Cizí sny. Zpívala jsem, tančila a prožívala to. Konečně přišla má nejoblíbenější část písničky.

Řekni mi na kolik procent jsi to fakt ty,
kolik z tebe jsou jen špatný a cizí sny,
na kolik procent jsem já stejnej jak ty,
co s tebou dělaj ty materiální hry.

Ucítila jsem dotyk na bocích a cizí tělo, které se na mě zezadu natisklo. Podle vůně jsem poznala, že se jedná o Petra. Tančili jsme společně, dokud neskončila písnička. Pak si mě k sobě otočil a začal mě přede všemi líbat. I přes to, že jsme stáli v rohu pódia, šlo nás vidět z každého úhlu. Slyšela jsem diváky, jak křičí a piští. Pravděpodobně nějaké žárlivé třináctky. Bylo mi úplně jedno, že nás pozoruje přes tisíc lidí, alkohol zaslepoval mé myšlenky.

Do konce koncertu jsme udržovali blízký kontakt, a když koncert skončil, rozloučili jsme se s ostatními, kteří mířili do baru, a vydali se na hotelový pokoj. Hned jak jsme vpadli do pokoje, přitiskl mě na dveře a začal mě líbat. Zapletla jsem své prsty do jeho zářivě stříbrných vlasů a jeho ruce se mi začaly drát pod tričko, které po chvilce skončilo na zemi, netrvalo dlouho a skončilo tam i to jeho. Věděla jsem, kam tohle směřuje a bylo mi úplně jedno, že bych to úplně střízlivá pravděpodobně neudělala. Nebyla jsem už ani zas tak opilá, většina ze mě vyprchala při cestě na hotel, ale i tak.

Přesunul svá ústa na můj krk, kde mě začal líbat a když jemně skousl kůži, zalapala jsme po dechu. Přesunula jsem své ruce na jeho kalhoty, kde jsem začala bojovat s páskem, několikrát jsem u toho zavadila o jeho citlivé místo, díky čemuž začal dýchat zhluboka. Chytil mé vlasy a prudce s nimi škubl do strany, takže jsem mu ještě více zpřístupnila krk, do kterého mě tentokrát kousl silně. Byla to divně vzrušující bolest. Ze dveří jsme se přesunuli na vedlejší zeď, přičemž jsem z něj konečně stáhla kalhoty pomocí mých nohou, on mi na oplátku stáhl kraťasy.

Chytil má stehna těsně pod zadkem a já mu nohy obtočila kolem pasu. Rozešel se se mnou směrem k posteli, na kterou mě hodil. Netrvalo dlouho a tyčil se nade mnou. Já mu stáhla poslední kus oblečení a on mezitím zápasil s mými silonkami, které nakonec roztrhl a odhodil. Po chvilce mě zbavil posledního kusu látky, který nás od sebe dělil.