Naděje | Stein27

31. část

„Měla jsi s Dominikem něco?" zeptal se a díval se mi hluboce do očí. Hned jak to dořekl, ztuhla jsem a celé mé tělo polil studený pot, prsty na rukou se mi stresem začaly třást, což jsem se snažila zamaskovat tím, že jsem své ruce překřížila na prsou. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale žádná hláska z ní nevyšla. Začala jsem panikařit, nechtěla jsem, aby se to dozvěděl, ale nechtěla jsem mu dál lhát. Zběsile jsem tikala pohledem po místnosti, se záminkou najít nějaké rozumné řešení.
„Odpovíš mi ještě dnes?" snažil se mě Petr popohnat, ale bolest v jeho očích byla jasná. Asi mu pomalu začala docházet odpověď, na kterou čeká.
Musela jsem se rozhodnout, jestli i nadále lhát, nebo přijít o vztah, který jsem tak dlouho budovala a snažila se ho udržet i přes všechno, co jsme si prošli.
„Jak tě to vůbec napadlo?" promluvila jsem konečně, ale v mém hlase byl znatelný třes, který jsem se snažila zamaskovat zakašláním.
„Vidím mezi vámi to napětí."
„Nevím, o čem to mluvíš, víš, že bych ti nic takového neudělala," pokračovala jsem ve lži.
„Jak mám vědět, že mi nelžeš?" zeptal se na otázku, která byla fakt dobrá, ale já na ni nemohla nalézt odpověď. Však jsem mu lhala, tak jak mu mám dosvědčit, že nelžu?
„Copak jsem ti někdy lhala?" prohlásila jsem, ale to byla ta ironie. Právě, že jsem mu lhala. Jak předtím, tak zrovna teď.
„Já nevím, Val. Fakt nevím. Tak mi vysvětli, co to mezi vámi je?" zvýšil zoufale hlas.
„Ale jak ti to mám vysvětlit, když mezi námi nic není!" začala jsem zvyšovat hlas taky. Byl to jen obranný mechanismus na to, že začínal přicházet na pravdu a já to nechtěla přiznat.
„Fajn, když to říkáš, budu ti věřit."
„Děkuju."
„Ale jdeme se zeptat i Dominika, aby z toho nebyl vynechaný," usmál se na mě mile, chytil mě za zápěstí a táhl někam do zákoutí tohohle obrovského domu.

Doufala jsem, že Dominik bude spolupracovat. V hlavě mi křičely všechny možné signály, ať udělám cokoliv, aby na to zapomněl a za žádným Dominikem se nešlo, protože jsem neměla jistotu, že taky všechno zapře. A co horšího by mohlo být, než to všechno přiznat? Přiznat to po tom, co jsem ho právě deset minut přesvědčovala o přesném opaku.

„Tady jsi!" zvolal nadšeně falešným tónem Petr, když uviděl Nika, který se o něčem bavil s Jakubem, mezitím co si zapaloval cigaretu.
Ten se při zavolání lekl, až mu málem vypadla cigareta z pusy. Vyplašeně se podíval na Petra, pak na zápěstí, které mi přímo drtil, ale já se bolest úspěšně snažila ignorovat a poté na můj vyděšený pohled, který se snažil vysílat telepatické signály, ať vše zapře. Jestli byla má telepatie úspěšná, rozhodnou následující sekundy.

„No já tady teď asi nemám co dělat, pak si tě najdu Dominiku," rozloučil se Jakub a rychle zmizel. Když mě míjel, soucitně se na mě podíval, jako kdyby vše věděl. Což byla možná taky pravda, přece jen jsou nejlepší kamarádi a ti si asi říkají všechno.

„Co potřebuješ, Petře?" snažil se vypadat vyrovnaně.
„Jen malá kontrolní otázka. Ptal jsem se tady Val, jestli jste spolu něco měli, ale ona vše zapřela, tak jsem chtěl slyšet i tvoji verzi."

Jemu se na tváři rozlil výraz, který napovídal, že mu vše došlo. Pomalu přesunul zrak na mě, chtěla jsem na znamení zakývat hlavou, ale v ten moment se na mě podíval i Petr, takže jsem byla ve slepé uličce a zbývalo mi opravdu už doufat jen v tu telepatii. Nebo doufat, že má Dominik nějaký tajný dar, kterým se mi ještě nepochlubil, jako Edward, který uměl číst myšlenky.

„Co bych s ní jako měl mít? Jsme jen kamarádi," promluvil a mně ze srdce spadl kámen velikosti australského Uluru, protože jsem věděla, že bude spolupracovat a vše zapře. A najednou se mě zmocnil smutek. Ten kluk kvůli mně už tolik trpěl, pomáhal mi, snaží se se mnou být i nadále kamarádka i přes to, že to pro něj není nejlehčí. A teď, když se mu přímo nabízí šance, mi zničit vztah a konečně říct pravdu, to neudělá. Kdo má lepšího přítele, který se tak obětuje?

„Ale já vím, jak to s tebou a tvými „kamarádkami" funguje, Dominiku," zasmál se naoko Petr.
„Jenže tohle je opravdu moje kamarádka, v tomhle je velký rozdíl."
„Když to říkáš," pokrčil rameny.

„Mohl bys mě už pustit?" promluvila jsem poprvé já a škubla svou rukou, což mě zabolelo ještě víc. Petr se na mě podíval, ale nepouštěl. Nechápala jsem, co mu je. Myslela jsem, že si chce v klidu promluvit a ujasnit určitě věci, ale začínal být agresivní a takového jsem ho fakt neznala.

„Pusť ji kurva," promluvil Dominik, protože viděl, jak kroutím obličej bolestí.
„Co ty budeš co rozhodovat? Je snad tvoje nebo co?"

Vážně jsem nevěděla, co se děje. Petr takový nikdy nebyl, ale pak mi vše došlo, když se na mě podíval a já viděla rozšířené zorničky. Něco si dal.

„Co sis dal, ty kokote?! Já ti dala poslední šanci s tím, že přestaneš! Co to s tebou sakra je?" začala jsem na něj křičet a snažila se vytrhnout z jeho sevření, což ale nešlo.
„Co ti je do toho?" zakřičel nazpátek a mně začaly téct slzy po tvářích. Nepoznávala jsem ho. Myslela jsem, že tentokrát už vydrží být čistý, ale to zas musel posrat. Samozřejmě, že nejsem nevinná, lžu mu, ale co je horší? Políbit svého kamaráda před velkou dobou, nebo fetovat po tom, co dostal poslední šanci, kterou si strašně vyprosil s tím, že už se to nikdy nebude opakovat?

„Říkám to naposledy, pusť ji," promluvil zase Dominik a já si až teď uvědomila, že hudba ztichla a kolem nás je houf lidí, kteří nás pozorují jako nějakou atrakci v zábavním parku.
„Donuť mě," zařval Petr, ale hned následně z jeho úst vyšel tlumočený křik, který měla za následek tvrdá rána Nikovy pěsti. Vůbec jsem neřešila to, že se Petr choulí na podlaze v bolesti. Dívala jsem se na své zápěstí, které mělo zřetelně rudé obtisky prstů, které začaly nabírat fialovou barvu a v ten moment se ve mně něco zlomilo. Podívala jsem se na Petra, který si utíral krev z nosu do rukávu a viděla jsem někoho, mně naprosto cizího. Viděla jsem někoho, ke komu jsem chovala hluboké city, ale zároveň úplně neznámou osobu. Viděla jsem cizince se společnou minulostí, nic víc.

_______________________________________

Hlásím se vám po další delší době! Tentokrát mám pro vás ale dobrou zprávu. V pondělí jsem udělala maturitu, což je sice dobrá zpráva spíše pro mě, v úterý jsem dělala pohovor a test na vysokou školu, víte, co to znamená? Že teď mám 3 měsíce volna, takže se konečně zase budu naplno věnovat psaní. Což ale nebude asi nadlouho, protože se tento příběh pomalu, ale jistě chýlí ke konci. 

Proto vás žádám o tohle. Napište mi, kdo se vám k Val hodí více, jestli Petr, nebo Dominik. Já svého favorita mám, ale vše záleží jen na čtenářích, protože jejich spokojenost je hlavní.