Naděje | Stein27

33. část

Vzbudilo mě zběsilé vyzvánění mého mobilu. Nespokojeně jsem zamručela a natáhla se po mobilu, který byl na zemi. Vyzvánění a dalších 13 hovorů předtím měl za práci Petr. Naštvaně jsem vypnula zvuky a mobil zase odhodila.
„Kdo otravuje?" zamumlal Nik vedle mě a mně se v ten moment vybavila celá noc. Zastavila jsem se v pohybu a neodpovídala, což vzbudilo jeho zvědavost, vyhrabal se z polštářů a začal mě pozorovat. Já se mezitím snažila přijít na to, co ta noc pro mě znamenala. Lituji toho? Rozhodně ne. Zopakovala bych to? Možná.
„Petr," odpověděla jsem, když jsem se vzpamatovala.
„Aha," odpověděl prostě a dál jsme leželi v tichosti. Ve vzduchu se linula trapná situace. Já byla v taková situaci po jedno-nočním sexu poprvé. On sice ne, ale většinou pravděpodobně zdrhne dřív, než se holka vedle něj vůbec probudí, což tentokrát nejde, protože je u sebe doma.

„Lituješ toho, žejo?" povzdechl si. Spíše to konstatoval, než se ptal.
„Nelituju toho," vyvrátila jsem mu jeho domněnku. Najednou se objevil nade mnou.
„Dokaž to," řekl a kmital očima z mých očí na mé rty. Krátce jsem ho políbila a pak se od něj odtáhla. Chtěla jsem se dostat zpod jeho těla, ale při pokusu o to, se ozvaly všechny mé bolavé svaly, takže jsem bolestí zaskučela.
„Ale ale, snad tě nebolí tělo?" zasmál se.
„Drž hubu," odsekla jsem a zachumlala se víc do peřiny.
„Sice mi to takhle vyhovuje, ale brzo má přijít Jakub, takže by ses měla aspoň obléct."
„Cože?" nechápala jsem.
„Bydlím s ním," vysvětlil mi. Kývla jsem, že chápu a šla hledat, své oblečení. Podprsenku jsem našla vedle postele, ale když jsem našla roztržené kalhotky, došlo mi, že mám celkem smůlu. Zvedla jsem cáry černé krajky, co z nich zbyly a zamávala s tím před Nikovým zrakem.
„Teď mi řekni, co mám jako dělat," dožadovala jsem se vysvětlení.
„Um.. no jít naostro?"
„Jsi si vědom toho, že mám jen šaty a jsem několik desítek kilometrů od domova?" objasnila jsem mu skutečnost, která mu očividně nedocházela.
„Čekej," povzdechl si, vstal a šel ke skříni, kde se začal prohrabovat. Po chvíli vytáhl tričko a trenky, které po mně hodil.
„Tak tohle bude opravdu nenápadné a nikomu nedojde, co jsme spolu dělali. A na cestu přes půl republiky naprosto geniální," sarkasticky jsem pochválila jeho módní výběr.
„Tady v tom vydržíš a domů tě odvezu, nebo furt můžeš jet s Petrem," usmál se na mě jako andílek.
„Máš pravdu, asi pojedu s Petrem," usmála jsem se na něj taky, abych mu to vrátila.
„Ne, Valentýno, já tě odvezu," zavrčel, načež se já rozesmála. Zajímavé, ještě pár sekund zpět mi nabízel, že můžu jet s Petrem.

„Dominiku, jsi tu?" ozval se bytem hlas. Když jsem Jakuba uslyšela, lekla jsem se a rychle jsem na sebe natáhla trenky a tričko, které mi bylo to půli stehen.
„Jo, tady!" zavolal Nik zpět. Netrvalo dlouho a Jakub mu vpadl do ložnice. Jeho zrak hned padl na mě. Cítila jsem se jako dítě, které bylo načapané při něčem, co nemělo dělat. Chvíli jen mlčel a pak se rozesmál.
„Gratuluju, brácho," popleskal Jakub Nika po rameni. Pak se otočil na mě.
„A ty... no nevím, jestli sis polepšila," zasmál se a odešel.
„Tak dík," zavolal za ním Nik.

Po snídani, jsme si sedli do auta, abychom mohli vyrazit domů. Sice jsem nijak nespěchala, ale chtěla jsem být o samotě a přemýšlet. Nechat si všechno projít hlavou, abych věděla, co se za posledních 24 hodin stalo.

„Myslím, že bychom si měli promluvit," řekl po půl hodině tiché jízdy Dominik. Přesně tomu jsem se chtěla vyhnout.
„O čem?" dělala jsem, že nemám nejmenší tušení, o čem by chtěl mluvit.
„Jak to mezi námi teď bude?"

Přesně téhle otázky jsem se bála, protože jsem neznala odpověď. Sama pořádně nechápu, co se teď stalo mezi mnou a Petrem, natož abych věděla, jaká bude budoucnost.

„Já nevím, nechala bych vše při starém a časem se uvidí?" odpověděla jsem, ale pojala jsem to spíše jako otázku.
„Fajn," odpověděl stroze a od té doby se mnou nepromluvil celou cestu až domů. Je mi jasné, že ho muselo naštvat, ale co čekal? Že jeden sex něco změní? Myslela jsem, že zrovna od sex jako nějaký závazek nebere.

„Tak ahoj, Niku," řekla jsem, když zaparkoval před panelákem, kde bydlím. Bylo mi líto, že se se mnou lusknutím prstu přestal bavit, ale co jsem měla říct? Ano, Dominičku, zaprcali jsme si, teď se vezmeme, budeme mít dvě děti, psa, kočku a prase? Nehodlám dělat žádné závěry dřív, než si všechno nepromyslím a nepromluvím s Petrem, který mi má co vysvětlovat.

„Ahoj," odpověděl stroze a už šahal na řadící páku,ale já ho zastavila.
„Co máš za problém?" vybalila jsem na něj.
„Ty jsi můj problém!" zařval na mě a naštvaně praštil rukama do volantu.
„Aha, děkuju za objasnění," sarkasticky jsem prohlásila.
„Potřebuju tě dostat z hlavy, nechci tě tam, jestli ty mě nechceš v tésvé, ale vůbec mi to neulehčuješ. Proč bys se mnou sakra jebala, když to protebe nic neznamenalo?"
„Děláš, jak kdyby pro tebe všechny ty tvé úlety něco znamenaly!" začala jsemkřičet zpátky.
„Ale to bylo něco jiného, to byly všechno neznámé holky, od kterých jsem znalsotva jméno," povzdechl si, když se uklidnil.
„Já se omlouvám, ale já ti momentálně nemůžu poskytnout jinou odpověď než tu,co jsem už řekla. Mám v hlavě bordel a potřebuji si ho utřídit, až se takstane, napíšu ti," dořekla jsem to a bez rozloučení šla ke vchodovým dveřím,které jsem otevřela a okamžitě zapadla na chodbu.
Když jsem konečně přišla domů, unaveně jsem padla na postel. Podívala jsem sena mobil, kde se mi objevilo dalších 10 nových hovorů od Petra a hromada zpráv.Neměla jsem ale sílu, si to všechno přečíst, takže jsem mobil zase odhodila ašla radši spát.