Naděje | Stein27

35. část

„Mně se nikdy nelíbil!" rozhodila Sofie rukama. Po dlouhé době jsme se domluvily a sešly se u ní doma. Když slyšela, že jsem se s Petrem rozešla, na nic nečekala a hnala mě k sobě domů, protože neexistuje nic, co by Sof milovala víc než drby.

„Zajímavé, žes nikdy nic neřekla," zamumlala jsem více méně spíše pro sebe. Cítila jsem se hrozně a čekala jsem od Sofie určité povzbuzení nálady nebo alespoň přivedené k jiným myšlenkám, ne že tu bude nadávat na Petra, kterého pořád miluji, a dokonce po celém týdnu bez něj začínám litovat, že jsme se rozešli.
„Ale klid, Val. Však si najdeš nového a mnohem lepšího kluka. Vždyť to znáš, moře je plné ryb," snažila se mě povzbudit opravdu divným způsobem, který teda rozhodně nezabíral a nevím, jestli čekala, že najednou vyskočím, shodím ze sebe deku, odložím už asi třetí sklenku vína a budu zde nadšeně skákat s radostí do života.
„Ale já nechci jen tak ledajakou rybu," protočila jsem očima a pokračovala v jejím přirovnání k rybám.
„No a co ten druhej? Ten Daniel, nebo jak," hádala jeho jméno.
„Dominik, debile. Nic, ježíš jednou jsem s ním spala, to snad hned nemyslí, že jsem mu do konce života zavázaná ne?" zeptala jsem se ji trochu popuzeně.
„To je pravda, hele, kde vůbec bereš všechny ty rappery? Dohoď mi nějakého."
„Nevím, jakého."
„No já se podívám tomu tvému Denisovi na instagram, jaké má kamarády, jak tam je?" zeptala se se zaujetím a hned brala mobil do ruky.
„Nevím, zkus Nik Tendo, nebo nějaký gold cigo nebo co to tam má," snažila jsem se jí odbýt, ať nevymýšlí blbosti. Neměla jsem ani sílu ji po druhé opravovat s jeho jménem, protože by byl výsledek stejně zase nulový a příště by z něho vznikl třeba David.
„Ty pičo, však je dobrej jak cyp, jestli ho nechceš ty, tak já jo," vyvalila oči, hned jak viděla jeho fotku.
„Zas se uklidni, jo?" zasmála jsem se její reakci.
„A před třemi minutami přidal, že vydal novou písničku! Mám ji pustit? Aspoň zjistím, jak moc špatný to je," na nic nečekala a už se ozývaly první tóny. Tak hlavně že se mě ptala, ale udělala to i bez odpovědi.

„Jen na chvíli snít, jenom chvíli s ní
Padali jsem spolu do tmy
Jen na chvíli snít, jenom chvíli s ní
Bylo nám spolu krásně"

Cítila jsem pohled Sofie, který se z jejího mobilu přemístil na mě, ale svoji pozornost jsem stále věnovala sklence vína, která začínala být až nebezpečně prázdná.

„V klidu usínám, na chvíli umírám
Já držím tvou ruku, i když dávno si pryč"

V tom Sofie přímo třískla do mobilu, aby písničku zastavila. Nad tím neočekávaným hlukem jsem sebou trhla. Naštvaně jsem se na ni povídala.
„Teď nevím, jestli jsi naprosto vypatlaná, nebo si jen nedávala vůbec pozor," podívala se na mě naštvaně a já pořád nechápala o co jí jde.
„Co?" zeptala jsem se zmateně.
„Já ti tu písničku pustím celou znovu a teď dávej už vážně pozor, jasný?" podívala se na mě výhružně a já pokývala hlavou na znak, že chápu.

Přetočila písničku na začátek a znova ji pustila. Tentokrát jsem opravdu nastražila uši, abych v tom slyšela to, co tak šokovalo Sofii.

„Láska tě spoutá, láska je nebezpečná věc"

Pak Sofie písničku stopla, nahnula a dívala se na mě vykulenýma očima, kterýma mě hypnotizovala a čekala na nějakou moji reakci.
„Myslíš, že-?" nestihla jsem to ani doříct, protože mi skočila do řeči.
„Nemyslím, jsem si naprosto jistá, že je to o tobě!" zvolala nadšeně.
„Aha," zašeptala jsem a víc se k tomu nevyjadřovala.
„To je všechno, co řekneš?!" zařvala na mě nevěřícně.
„A co bych měla víc říct? Já nevím, co si o tom myslet."
„Vždyť o tobě vydal celou písničku!"
„Já vím," povzdechla jsem si.
„Já být v tvojí kůži, tak se obouvám a běžím za ním jako o život," podívala se zasněně, představujíc si to.
„No jo, jenže teď už je to jedno," zamumlala jsem, doufajíc, že to přeslechne, protože jsem nebyla ještě připravena, ji to říct.
„Cože?" zarazila se. No vidím, že ji to nakonec říct budu muset.
„Pamatuješ, jak jsem si jen tak dala přihlášku na tu psychologii v Paříži?" mumlala jsem ještě tišeji než předtím.
„Co tím chceš říct, Valentýno?" zeptala se, i když podle jejího pohledu mi bylo jasné, že už jí to došlo.
Místo odpovědí jsem se na ni jen smutně podívala, protože mi došlo, že jsem se na strašně dlouhou dobu vzala celého svého života, který jsem milovala.
„Takže ty si na tři roky jedeš někam do prdele do Francie a mě tu necháš? A řekla si mi to až teď?" podívala se na mě nevěřícně.
„Vlastně je to pět let. A no ano. Před týdnem jsem se zapsala do studia."
Dívala jsem se na Sofii, která nenacházela slov jen se nevěřícně dívala, načež sklopila hlavu.
„Ale pochop mě, Sofi. Já potřebuju vypadnout. Navíc je to úžasná příležitost, vždyť komu se naskytne studovat v zahraničí? Já vím, že je to na dlouho, ale co tu mám dělat? Mamka je věčně v práci, ty nikdy nemáš čas. Už nemám ani Petra. Tak co tu mám celé dny dělat?"
„Co ti na to řekl Petr?"
„Neví to ještě."
„A Dominik?"
„Taky to neví," povzdechla jsem si a radši si dolila skleničku vínem.
„Já nevím, co ti mám k tomu říct. Známe se snad od 6 let a najednou tě tady nebudu mít?" podívala se na mě smutně a mě došlo, že to možná nebyl zas tak dobrý nápad, jak jsem původně myslela.

____________________________

PROSÍM, PŘEČÍST.

Po dlouhé době se hlásím s další částí, kterou mám napsanou už několik týdnů, omlouvám se i za chyby, ale nemám náladu to kontrolovat.
Jak jste si možná všimli, příběh je téměř u konce, původně jsem chtěla chtěla udělat druhou část, ale tenhle nápad se mi líbí čím dál tím méně, protože už teď nejsem schopná se k psaní donutit, jelikož se do příběhu už nedokážu vžít.

Proto jsem se vás chtěla zeptat, jestli byste ode mě četli příběh, který by neměl nic společného s českou rappovou scénou. Chci mít příběh, který budu milovat i za několik let, bez toho, aniž bych musela přemýšlet, co za zpěváka to vůbec je. Chci si vytvořit své vlastní postavy, kompletně podle svých představ. Opravdu ocením, pokud do komentářů napíšete svůj názor.