Naděje | Stein27

11. část

Zamračila jsem se a znovu si upozornění přečetla. Kdo je sakra nějaký wolfenstein? Klikla jsem na upozornění a zobrazil se mi profil dotyčné osoby a hned se mi zastavilo srdce a brada mi div nespadla až do klína. Proboha, vždyť to je on. Prohlížela jsem si jeho profil, fotky, liky a komentáře. Vsadím se, že to šrotování koleček v mé hlavě muselo jít slyšet přes celý autobus. Jak je možné, že má tolik sledujících, liků a komentářů od hromady mokrých třináctiletých holek? Měla jsem mnoho otázek, ale nenacházela jsem žádné odpovědi, dokud jsem nenarazila na jeho fotku v moři s popisem „Calin & STEIN27 – Růže online na ytb kanále @rychlikluci". Ani chvíli jsem neváhala a vytáhla z kapsy zamotané sluchátka, které jsem se narychlo snažila rozmotat, mezitím co mi najížděla ona zmíněná písnička přes má bídná pomalá data.

Když se konečně písnička rozjela, uvědomila jsem si, že jméno Calin mi taky není úplně neznámé. Musí to být ten, který Petrovi volal tu noc, co byl u mě doma. Poslouchala jsem Calinův hlas a snažila se vstřebat všechny nové informace. Konečně se na videu ukázala osoba, na kterou jsem čekala. Seděl na záchodě, bledý s kruhy pod očima a já měla silný pocit deja vu. Hned jak začal zpívat, rozbušilo se mi srdce z toho krásného hlasu.

Maminko, promiň, že ti
Volám tak pozdě večer
Sedím na záchodě v klubu
Kde bych měl mít zrovna teď show
Mám v sobě nějaký svinstvo
A cítím se fakt low
Chtěl bych ti dát jen sbohem
Když stane se něco se mnou

Srdce se mi po tomhle rozbušilo ještě více. Podívala jsem se na datum vydání, které bylo měsíc po tom, co jsem ho na záchodě našla přesně v tom stavu, o kterém zpívá. Znamená to snad, že tou slokou naráží na onu noc? Nebo je to jen náhoda a naivně si myslím, že to má něco společného se mnou?

Mé myšlenky přerušilo ohlášení zastávky před mým domem. Vystoupila jsem a rychle běžela domů, abych byla v teple. Hodila jsem rychlou sprchu a zalezla zase do postele, protože mi furt nebylo úplně nejlépe. Přišlo ke mně moje kotě, které mělo kupodivu mazlivou náladu, protože si ke mně lehla a začala vrnět, místo toho, aby mě začala kousat do nosu. Jednou rukou jsem ji hladila a druhou rukou jsem vzala mobil a znovu se podívala na Petrův profil. Nebo mám snad říct Steinův profil?

Opět jsem se dívala na jeho fotky a musím uznat, že i úplně střízlivé mi přijde pořád krásný. Po krátkém zvažování jsem klikla na tlačítko Sledovat. Stejně si toho ani mezi tou hromadou fanynek určitě nevšimne.

Šla jsem na youtube a dívala jsem se na nějaké japonské video o tom, jak týpek vyrábí nůž z rýže, dokud jsem u toho neusnula. Abych pravdu řekla, bylo to celkem zajímavé, i když to zní opačně.

Když jsem se vzbudila, bylo kolem deváté večer. Z postele mě vyhnal hlad, přece jen jsem za celý den snědla jen vaječinu. Nic se mi ale nechtělo připravovat, takže jsem jen zalila cereálie mlékem. Při jídle jsem vzala mobil do ruky, abych zjistila, co nového. Přes celý displej na mě křičela zpráva od Petra.
27wolfenstein: Nechceš někam jít?
Tak jsem se toho lekla, že mi zaskočily cereálie a vyprskla jsem mléko na stůl před sebou. Když jsem po kašlání konečně popadla dech a trochu se uklidnila, utřela jsem poprskané mléko a vrátila se zpět ke zprávě. Co mám odepsat? Mohla bych to prostě nechat tak a dělat, že jsem to přehlédla do doby, kdy bych na to opravdu zapomněla. Nevím, jestli jsem s ním někam chtěla jít. Upřímně, jsem se stále styděla za včerejší noc a nevím, jak bych se před ním chovala. Taky nevím, jestli ve svém životě chci někoho, kdo má zkušenosti s drogami. Taky jsem se bála, že bych se na něj mohla upnout a skončit zase se zlomeným srdcem. Jenže Petr mi přišel jako hrozně zajímavá osoba, která skrývá hodně tajemství a to mě lákalo. Nakonec zvědavost přebila strach.
tyna_burianova: Můžeme, kdy bys měl čas?

Doufám, že toho nebudu litovat. Dojedla jsem a umyla po sobě misku. Když jsem si utírala mokré ruce, zabrněl mi mobil. Podívala jsem se a čekala mě tam další zpráva od Petra.
27wolfenstein: Zítra odpoledne?
Hned jsem začala odepisovat zpět. Původně jsem chtěla zítra dělat věci do školy, ale ty budou muset asi počkat.
tyna_burianova: Klidně, kam půjdeme?
Tentokrát jsem ani mobil nezamykala a rovnou ho bedlivě pozorovala, čekajíc na příchozí zprávu. Naštěstí jsem nemusela čekat dlouho.
27wolfenstein: Do restaurace? Vzal bych tě do kina, ale chci si povídat.
Sakra, restaurace znamená právě to povídání, kterému bych se já nejraději vyhnula. Co když bude chtít mluvit o včerejšku?
tyna_burianova: To zní celkem jako rande
27wolfenstein: A chtěla bys, aby bylo?
Po téhle zprávě se mi rozbušilo srdce. Už je to celkem dlouho, co jsem nebyla s nikým na rande. Vlastně jsem za celý život na moc schůzkách nebyla, natož ne na tak vážných. Ani pořádně nevím, co se tam dělá, takže jsem nervózní, jenže teďka už z toho nevycouvám. A taky nechci do žádné restaurace. Nemám je ráda, jsou na mé příliš luxusní.
tyna_burianova: Pokud místo restaurace půjdeme do nějakého fastfoodu, můžeme to nazývat randem
27wolfenstein: Začínáš se mi čím dál tím víc líbit, platí