Naděje | Stein27

19. část

Šli jsme ruku v ruce zpět ke klubu, kde měl zaparkované auto, mezi námi bylo divné napjetí. I cestu domů jsme mezi sebou příliš mnoho slov neprohodili a mně to začínalo štvát.
„Děje se něco?" prolomila jsem ticho mezi námi.
„Ne, jen přemýšlím."
„Dobře," povzdechla jsem si a dále panovalo ticho až do příjezdu před můj panelák. Zaparkoval na posledním prázdném místě a podíval se na mě s očekáváním, že odejdu. Jenže já nechtěla odejít do doby, než to mezi námi bude normální, protože jsem věděla, že bych se tím doma celou dobu trápila a přemýšlela nad tím. Je mi jasné, že se tak chová, kvůli našemu dřívějšímu rozhovoru, ale nechápu přesný důvod.
„Nechceš jít ke mně? Mamka už by zase měla být pryč," navrhla jsem mu. Chvíli nic neříkal a přemýšlel nad odpovědí, já netrpělivě vyčkávala.
„Já nevím, jestli je to dobrý nápad, jsem unavený a ty máš dělat věci do školy," vymlouval se.
„Uvařím oběd."
„Tak jo, jdu," změnil názor a už se dral z auta ven. Já věděla, že to zabere. Vystoupila jsem z auta a šla za ním. Došli jsme až ke mně domů, kde si hned sedl na židli a čekal, až udělám slíbené jídlo.
„Tak co nám uděláš dobrého?" zeptal se, když jsem se dívala do lednice, abych zjistila, s čím můžu pracovat.
„Nevím, co bys chtěl?" zeptala jsem se, protože mě nic nenapadalo.
„To je jedno, nechám se překvapit," usmál se na mě a já protočila oči, protože to mi opravdu moc nepomohlo. Povzdechla jsem si a vytáhla z lednice pár ingrediencí. Nakonec jsem udělala maso s rýží, protože nic jiného by stejně udělat nešlo. Kvůli tomu, že je tu mamka tak málo, tak nechodí nakupovat a já jsem většinou líná vařit, anebo nemám čas, proto vyhrávají polotovary. Mezitím Petr zmizel někde v obývacím pokoji, protože mi naháněl kočku. Když jsem jídlo nakládala na talíře, ucítila jsem, jak se mi kolem břicha obtáčely ruce a pokládající se hlavu na svém rameni. Podívala jsem se na něj, jak se přese mě naklání, jen aby viděl na talíře.

„Ty jsi sem šel fakt jen kvůli jídlu?" dělala jsem uraženou.
„To ne, ale já si na rozdíl od tebe nedal žádnou snídani s překrásným Nik Tendem," zasmál se, ale i tak jsem v tom slyšela kapku žárlivosti. Měl pravdu, celý den nic nejedl, proto jsme mu radši rychle dala talíř, ať se nají a není protivný.

„Bože, já mám úžasnou přítelkyni," konstatoval, když dojedl. Chvíli jsem se na něj jen potěšeně usmívala, že mu chutnalo, ale po chvilce mi došlo, co řekl. Samozřejmě, že jsme spolu tak nějak chodili, ale nikdy jsme si to neřekli oficiálně, takže to bylo úžasné, slyšet to poprvé nahlas.
„Pojď se mnou," zvedl se a odešel někam do chodby. Šla jsem pomalu za ním, nechápala jsem, co má zas za lubem. Když jsem přišla za ním, přehraboval se v bundě, která visela na věšáku. Netrpělivě jsem čekala, co vytáhne. Po chvíli otevřel dlaň s několika malými pytlíčky, ve kterých byly zbytky bílého prášku a krystalků. Nic neřekl, jen se na mě díval. Po chvilce tu dlaň natáhl ke mně a chtěl mi to dát, ale já místo toho otevřela dveře od záchodu a povzbudivě se na něj usmála. Pochopil, co tím myslím a hodil sáčky do záchodu, který po chvilce spláchl. Povzbudivě jsem ho chytla za ruku, aby věděl, že tu s ním jsem. Určitě to pro něj musel být těžký krok. Nejde jen o to, že spláchl fet do záchodu, protože to nic neznamená, klidně si může kdykoliv koupit další. Jde spíše o tu neviditelnou psychickou čáru, kterou za tím uděláte.

„Co jdeme dělat teď?" zeptal se.
„No já jdu dělat věci do školy a ty nevím," pokrčila jsem rameny.
„Tak já ti pomůžu."
Podezíravě jsem se na něj podívala, protože jsem moc nevěřila tomu, že by mi mohl nějak pomoct, ale dám mu teda šanci, se předvést.

„Takže, řekni mi, co je to epikureismus," podívala jsem se na Péťu, který měl zmatený pohled. Musela jsem udělat prezentaci do občanské výchovy o tématech, které jsem ani neslyšela, takže jsem ani nepředpokládala, že by mohl vědět, co to znamená, ale chtěl pomoct, tak jsem se ho přece jen zeptala.
„Epi- cože?"
Zasmála jsem se nad tím, že to neuměl ani vyslovit.
„Nechci říct, že jsi hloupý, ale o tomhle nemám páru ani já o to to studuji, takže si jdi lehnout s kočkou a já to mezitím udělám," usmála jsem se na něj.
„Tak jo, nemám nic proti," chytl kočku, která mu ležela na klíně a šel s ní na postel. Svině falešná, pokaždé, co je u mě doma někdo, tak se věnuje jen návštěvě.

Pustila jsem se do práce, abych to měla za sebou co nejdřív. Nakonec to nebylo ani tak těžké, až na ty neznámé slova teda. Měla jsem to hotové za hodinu. Když jsem nadšeně šla za Petrem, oznámit mu, že to mám hotové, našla jsem ho v posteli spát s kočkou v náručí a psem u noh. Rozhodla jsem se, že ho nebudu budit, proto jsem vzala deku, která ležela na nedaleké židli, a všechny je přikryla. Odhrnula jsem mu vlasy z tváře a usmála se při pohledu na něj, jak spokojeně a bezstarostně oddechuje.

-----------------------------------------------

Normálně, v poslední době nejsem vůbec spokojená s tím, co píšu a strašně mě to sere :D :D Mám předepsané snad 3 díly, ale stejně se vůbec nemám k tomu, je přidávat, protože mi přijde, že jsem to teď strašně odflákla a  urychlila (což uvidíte v následujících dílech, pokud je ještě nějak nepřepíšu). Každopádně, hoďte mi do komentů váš twitter, v poslední době tam jsem celkem často a dávám tam random srance, co mě napadnou, tak ať tam mám pár lidí :D