Naděje | Stein27

25. část

„Když jsem souhlasila s tím, že tu můžete oba bydlet, nemyslela jsem tím, že mě máte úplně ignorovat," snažila jsem se klukům promluvit do duše, když už třetí týden v kuse neodtrhli zrak on obrazovky s fifou.

Nechápu, že jsem to s nimi tak dlouho vydržela. Ale abych jim nekřivdila, jednou ten zrak odtrhli. Když jsem přišla z praktických zkoušek a oni vstali, aby mě objali a pogratulovali, že to mám za sebou. Taky mé velké díky patří Dominikovi, který se o Petra stará a momentálně už je jen na minimální dávce metamfetaminu.

Další věc, které jsem si všimla, je ta že Dominik za celé ty tři týdny, co tu byl, ani jednou sám žádnou drogu neměl. Dokonce ani nehulil a to je už co říct. Možná, že si to sám ani neuvědomoval, ale já tomu tajně pozornost věnovala a způsobovalo mi to nesmírnou radost. Je ale možná, že jsem úplně naivní a schválně si nic nebral, aby tím neprovokoval Petra a hned jak odejde, spadne do toho zas.

„Však my tě neignorujeme, zlato," odpověděl mi Nik, ale neodlepil zrak od obrazovky. Protočila jsem nad tím oči a neobtěžovala se s odpovědí.
„Neříkej mojí holce zlato, ty čuráku," zabručel na něj Petr, ale taky zůstal s pohledem na obrazovce.

„Víte co? Vy si hrajte, já jdu dnes večer do klubu, ať zažiju aspoň nějakou zábavu a mužskou pozornost," řekla jsem s účelem je vyprovokovat a vypnou tu blbost, ale když jsem nad tím tak přemýšlela, tak to nebyl špatný nápad. Teď mi začal svaťák, což znamená 3 týdny volna. Navíc si zasloužím trochu upustit páru, když jsem zvládla větší část maturity.

„Tak to teda ne," zvedl se z gauče Petr a odhodlaně si to mířil za mnou. Divím se, že na té sedačce není obtisk jeho zadku.
„Nikam nepůjdeš," řekl rázně a obtočil své ruce kolem mého těla. Snažil se mě zvednout do vzduchu, ale pořád byl dost slabý, takže mě jen pevně chytil a odtáhl na gauč, kde mě hodil napůl přes Dominika, který mi pevně chytil nohy a začal mě na chodidlech lechtat, díky čehož jsem sebou začala kroutit, snažíc se vyvléct z jeho sevření. To se očividně Petrovi nelíbilo, protože si na mě sedl, abych sebou nemohla dál škubat. Přísahám, že je oba zabiju, až mě pustí.

Když už jsem byla úplně vyčerpaná a neměla ani sílu se bránit, usoudili, že stačilo, a pustili mě. Okamžitě jsem si sedla a snažila to rozdýchat.
„Přísahám, že váš zabiju, jste čuráci," řekla jsem uraženě a oni se jen rozesmáli.
„Aspoň jsme ti z hlavy vylechtali ten klub," pokrčil rameny Petr.
„To bylo dost naivní. Já jdu a je jen na vás, jestli se přidáte, nebo ne."

Zvedla jsem se a šla do pokoje, protože bylo 7 večer a příprava něco trvá. Dala jsem si rychlou sprchu, vyžehlila si vlasy a sedla k zrcadlu s tím, že se namaluju. Nakonec jsem třikrát předělávala linky, než jsem to vzdala a nechala je takové, jaké byly. Přece jen se za pár hodin rozmažou.

Venku bylo až přehnané teplo na to, že byl teprve začátek května, ale teplo mám ráda, tak jsem si nestěžovala. Vybrala jsem proto černé kraťasy do pasu a obyčejné bílé tričko. Pod kraťasy jsem si dala černé silonky, které miluji. Celé jsem to doplnila zlatým chokerem a několika prstýnky.

Bylo už skoro půl desáté a já si dávala věci do kabelky, když mi do pokoje bez zaklepání vletěl Dominik. Ti kluci fakt nerespektují žádné soukromí.

Prohlédla jsem si ho. Na sobě měl černé rifle a volnější černé triko s dlouhými rukávy, které zakrývalo jeho tetování, takže jsem si chtě nechtě povzdechla, protože mám tetování opravdu ráda a dobře se na ně dívá. Určitě mě chápete.

„Co chceš?" zeptala jsem se otráveně.
„Kdy vyrážíme?" zeptal se nadšeně. Očividně už mu ten jeho divoký život začíná chybět.
„Nevím, kdy vyrážíš ty, ale já do deseti minut."
„Tak jo, budem čekat," odpověděl a otáčel se na odchod.
„Čekej," zastavila jsem ho v pohybu a šla k němu.
V tichosti mě pozoroval a čekal, co udělám. Když jsem od něj byla jen třicet centimetrů, do nosu mě udeřila silná mužská vůně. Zatřepala jsem hlavou, abych se vzpamatovala a natáhla se po jeho rukávu, který jsem ohrnula nad loket, to samé jsem udělala i na druhé ruce s rozdílem, že tam jsem to celé natahovala a ještě jsem mu přejela po celém předloktí polštářky prstů a ke konci přidala nehty. Při celém tom divadle jsem dělala, že jsem si ničeho z toho nevšimla a udělala to neúmyslně. Šlo vidět, jak se mu v hrdle zadrhl dech a následně dýchal zhluboka a přerývavě. Chtěla jsem mu tím vrátit to jeho představení v kuchyni první den, co tu bydlel. Aby věděl, že já nezapomínám.

Když jsem byla hotová, odstoupila jsem od něj, usmála se na něj a šla dál balit svoji kabelku. On tam ještě několik sekund stál a pak rychlostí blesku vypadl, ani nezavřel dveře.

Když jsem usoudila, že mám v kabelce vše důležité, hodila jsem ji přes rameno, ještě na sebe stříkla voňavku a šla do chodby, kde jsem na sebe hodila obyčejné adidasky, které už byly notně okopané.

„Odcházíme!" zavolala jsem na kluky. Petr se hned vynořil s rohu a hodil mi ruku přes ramena. Konečně vypadal zase šťastně a mě to nesmírně těšilo. Naklonila jsem se k němu a políbila ho, přičemž se on usmál do polibku. Přerušil nás až hlas Dominika.
„Fuj, nechte si to na potom, až v sobě budu mít aspoň devět panáků, ať můžu zvratky svést na chlast," začal dělat dávivé zvuky, které mě rozesmály. Následně nás od sebe odtrhl a každého chytil z jedné strany.

Noc může začít.

_____________________________

Teď potřebuji váš názor :D Chcete, aby příští část byla extrémně dlouhá, což by znamenalo, že bych pak nějakou dobu nic nepřidala, nebo ji mám rozdělit na dvě části a přidat opět s rozestupem zhruba 2 dní? :D Je to jen na vás, tak napište :)