Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)

Kapitola II.

Bez rozmýšlení seskočila na zem. Nohy se jí podlomily a rozplácla se mezi listí a jehličí. Rychlostí blesku ale vyskočila na nohy a vyrazila vpřed. Natažený sval protestoval, ale ona na něj nedbala. Musela tomu klukovi zabránit, aby zašel dál než na okraj. Nesmělo se mu stát to samé, co jí. Mohla je varovat, proč čekala tak dlouho? Proč je rovnou neseznámila s nebezpečím, které čeká za zdmi labyrintu?

Zaslechla výkřiky. Otočila se tím směrem a spatřila chlapce, kteří na ni ukazovali. Několik se jich dalo do běhu. Alex se otočila zpět. Běžela stejně jako v noci, tak rychle, jak jen mohla.

Proběhla těsně kolem dvou kluků, kteří jí nadbíhali ze strany. Nestačili jí, byli moc pomalí.

Musí toho kluka zastavit.

Měla pocit, že za poslední den musela už několikrát trhnout svůj osobní rekord, ale i tak nepolevovala. Noha ji bolela, rány na břiše začaly pálit. Rána na tváři začala také pálit, ale všechno to ignorovala. Ten kluk, musí ho zastavit.

Byla už jen pár metrů od vchodu do labyrintu. Všimla si, že kluk hledí vzhůru a pomalu jde dál a dál.

Tráva pod podrážkami se změnila v drsný beton.

Ten kluk byl tak zaujatý tím, co vidí, že ji zaslechl jen těsně před tím, než ho doběhla. Zastavila se před ním a natáhla ruce před sebe. Snažila se vytvořit jakousi bariéru mezi zbytkem labyrintu a tím klukem. „Ne, stůj! Vykřikla a propalovala ho pohledem.

Chlapec se překvapeně zastavil, ale téměř ihned se zamračil a zaujal jakési obranné postavení.

Alexandra asi ho prohlédla. Byl to ten Asiat.

„Stůj, dál nechoď," řekla pomalu Alexandra. Mluví vůbec stejným jazykem? Z jejího pozorování usuzovala, že se chlapci na Place dokázali domluvit, ale zda všichni mluví stejným jazykem, to si nebyla jistá.

„Co?" zeptal se chlapec konečně.

Než stihla odpovědět, doběhla je velká skupina chlapců. Jejich dusot se rozlehl dlouhou chodbou a v ozvěnách se vracel zpět. Skupina došla až k tomu chlapci, kterému chtěla Alex zabránit ve stupu do labyrintu. Všichni chlapci na ni zírali, jako kdyby v životě neviděli holku. Další chlapci stále a stále dobíhali.

Alex na ně jen zírala. Jak je odtud má dostat? Přitáhla na sebe příliš pozornosti, když se rozběhla přes celý Plac.

Konečně to chlapcům došlo. Přímo před nimi stála holka. Nebyla tam s nimi, když se probudili, navíc byla špinavá, tvář měla od krve, mastné vlasy a jednu dlaň zafačovanou. Skupinou projela vlna šepotu.

Pak se konečně jeden ozval úplně nahlas. „To je holka."

Alex stočila pohled směrem, odkud vyšel hlas a chystala se říct něco sarkastického, protože očividnější věc už konstatovat nemohl. Její obličej už nabíral sarkastický úšklebek, když se najednou něco stalo. Ten hlas...

Ten hlas.

Zalapala po dechu a hledala mezi chlapci jeho tvář.

„Bene?"

Bylo to, jako kdyby někdo v její hlavě zmáčkl vypínač. Ten hlas byl spouštěčem a ona si najednou vzpomněla. Ne na všechno, ale na něj.

„Bene!"

Skupina chlapců téměř automaticky vytvořila k tomu chlapci uličku. Tam stál, jak si ho pamatovala. Vysoký, poměrně pohledný, světlé vlasy. Jen jeho sebejistý úšklebek nahrazovala nejistota a dokonce děs.

Rozběhla se k němu a objala ho. „Bene, co tu děláš? Co tu sakra děláš?" Musela se smát. Co tu dělal? A jak to, že si na něj vzpomněla až teď?

Chlapec se od ní odtáhl a s výrazem naprosté nevědomosti na ni jen zíral.

„K-kdo seš?" pronesl nakonec koktavě.

Alexandra udělala krok zpátky. „Co to meleš?" pronesla podezřívavě. Možná to byl nějaký další z jeho žertíků. Jeho pohled jí ale přesvědčil, že to myslí naprosto vážně. „Počkej, ty si... ty si na mě nevzpomínáš?"

Jeho pohled mluvil za vše, ale i tak tomu nechtěla věřit. Ben se zmohl jen na slabé zavrtění hlavou.

„Bene, já... vždyť jsem tvoje sestra."

// Ahojky! Zdravím u další části. Snad se vám líbila. Chtěla bych vás poprosit, zda byste mi nedoporučili nějakou dobrou fanfikci na Labyrint. Nemůžu se nabažit toho prostředí, jenže se zatím nechci pouštět do rereadingu druhé knihy, tu si chci nechat až na dobu, až se tam dostane i tenhle příběh, takže potřebuju něco, co z čeho bych cítila tu skvělou atmosféru Labyrintu. Předem děkuju!                    -vaše Tessarriet