Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)

Kapitola XXXI.

Vracela se z Labyrintu celá zadýchaná a pekelně hladová. Nemohla se dočkat, až si dá několik loků ledové vody a sní alespoň dva sendviče s čerstvou zeleninou. Nejdřív ale musela nakreslit mapku. Zavřela se do bunkru a během několika málo minut měla hotovo.

V jídelně se zastavila u pultu, kde Siggy vydával jídla a zamračila se. Z nějakého důvodu, i přes to, že večeře už byly dávno připravené, Siggy ještě stále pracoval a něco připravoval. Zbylí kuchtíci za ním také nemeškali a krájeli, rovnali na tácy a kontrolovali, zda je všeho dost.

Alex ťukla klouby ruky o pult, aby na sebe upozornila a teprve v tu chvíli si Siggy uvědomil, že kolik už je hodin a že se už vrací běžci z labyrintu.

„Frase," zavrčel a ani ji nepozdravil. Otočil se a propletl se mezi svými pomocníky až k místu, kde měl připravené jídlo pro běžce. Hodil na talíř dva sendviče a vrátil se zpět k Alex.

Alex mu poděkovala, ale neodcházela a pak se opatrně, aby ho nenaštvala, zeptala, co se to děje. „To snad očekáváme zájezd?"

Siggy zavrtěl hlavou, ale hlavu od krájení nezvedl. „Ne, jen... dnes přijel ten nováček a Nick si myslí, že by bylo fajn, kdyby se zelenáči nějak uvítali. Chceme večer, až se trochu zorientuje udělat takovou oslavu. Připadá mi to jako fajn nápad, po tom všem, co se tu za poslední dobu pokazilo, by bylo fajn si udělat oslavu, jenže Nick mi to řekl teprve před hodinou a já teď nevím, co všechno mám připravit, takže se připravujeme na všechny možnosti."

„A nepotřebujete pomoct?"

„Ne, ty se hlavně najez." Pak konečně zvedl oči a podíval se na ni. „A možná bych se bejt tebou osprchoval. Přece nechceš na naší první placerské párty smrdět, jak kdybys uběhla desítky kilometrů."

Alex protočila oči a s talířem odešla k jednomu ze stolů. Po chvíli se začali objevovat další běžci, kteří se vraceli po celém dni celí hladoví. Alex jim postupně říkala, co Nick vymyslel a najednou, i když ještě před pár minutami byli úplně mrtví, sršeli energií.

Konečně se začali trousit i ostatní Placeři a v tu chvíli SIggy a ostatní kuchtíci nechali příprav na večer a šli vydávat jídlo. Alex se zvedla, přistrčila talíř k Newtovi, aby ho pak odnesl k umytí a sama se co nejrychleji vytratila, protože doba večeře znamenala prázdné sprchy. Bude mít jen chvíli klidu.

Když vycházela se sprchy, viděla už, jak se blíží běžci, kteří už byli po jídle. Minho se na ni zářivě usmál a když procházela kolem, chytil ji kolem pasu a přitáhl si ji blíž. „Pořád se tě ptám, kdy konečně půjdeme do sprchy spolu a ty mi nikdy neřekneš včas..."

Alex se snažila nerozesmát. „Minho, zlatíčko, tohle poprvé, kdy ses zeptal," odpověděla nahlas. „Kdybys to řekl hned, ještě bychom tam možná dováděli."

Kluci se začali smát a v tu chvíli si Alex stoupla na špičky a natáhla se, aby měla úst až u Minhova ucha. „Tohle je vážně poprvé, co ses zeptal," zašeptala, „a taky naposled, jedině že bys za to dovádění považoval, že tě kopnu mezi nohy a ty se budeš válet v bolestech na zemi."

Minho se zasmál a odtáhl ji od sebe. „Dobře, krásko," použil Newtovu přezdívku, „příště se ozvu."

Alex jen zavrtěla hlavou a vydala se pryč, zatímco kluci ještě pořád smáli.

Posadila se na svůj spací pytel a rozpustila si mokré vlasy, které opatrně rozčesala a začala je splétat do zaplétaných copů, které nosila většinu dní na Place. Na běhání byly pohodlné, protože jí vlasy nikde nepřekážely, a navíc v nich mohla jednu nebo dvě noci i spát, aniž by vypadala úplně hrozně a teprve pak si umýt vlasy.