Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)

Kapitola XIX.

Kdyby nebylo toho řevu, byl by to další typický den na Place a v Labyrintu. To ráno bylo vzhůru více lidí. Alex si všimla, že se dokonce spousta kluků přesunula dál od Boudy, aby k nim tolik nedoléhal Georgův řev.

Všichni ti, co byli vzhůru, vypadali nevyspalí. George většinu noci křičel a ječel, Alex jen nevěděla, jestli bolestí nebo hrůzou. Nicméně náladě ostatních Georgova záhadná nemoc neprospěla. Všichni byli nevyspalí, naštvaní, a hlavně se všichni báli. Nikdo pořádně nevěděl, co se stalo, jen Nick s Alex měli tušení, co se Georgovi přihodilo; neměli pro to ale důkazy, takže si to nechávali pro sebe.

Nick ale s nějakým vysvětlením přijít musel, za prvé byl vůdce a za druhé byl jediný u toho, když se to stalo. Nick se zatím ale oficiálně nevyjádřil, i když se všude šířily drby. A všechno to umocňoval fakt, že ten modrý lék, na který je Siggy upozornil, Georgovi moc nepomohl. Spíš naopak – začal pak být ještě agresivnější, Clint se ho nakonec rozhodl k posteli připásat, i když Nickovi se to nelíbilo. Poté, co si Clint prosadil svou, se Nick naštvaně vyřítil z pokoje a s nikým nemluvil, jen se Minhovi s Alex omluvil, že dnes nikam nepoběží a nahradit ho měl Ben, což pro Alex znamenalo celý den strávený s Benem.

Sice už spolu s Benem mluvili, ale pořád to nebylo nezávazné povídání a vtipkování, pořád se se objevovaly trapné chvíle ticha. Jediná výhoda byla, že při běhu v Labyrintu si nikdy nepovídala, aby šetřila dechem.

Když konečně s Benem po boku zapadli mezi stěny Labyrintu, oddechla si. Bude mít klid od Georgova křiku a celého Placu. Ben taky vypadal, že si oddechnul, když byli několik zatáček od Placu. Georgův stav na všechny těžce dopadl a i přesto, že se to stalo v Labyrintu, se přesně na tom místě Běžci cítili klidněji.

Celý den v Labyrintu nakonec proběhl dobře i s Benem po boku. Během těch pár přestávek, co si udělali, si příjemně popovídali a Alex měla konečně pocit, že se jí vrátil její bratr.

Když se ale vrátili, zpátky, bylo to jako na pohřbu. Nikdo moc nemluvil, nikdo se nesmál. Všichni se věnovali své práci a snažili se ignorovat občasné výkřiky nesoucí se z Boudy. Jeho výkřiky ale byly tišší, a ne tak časté. Možná se konečně unavil nebo možná konečně začal působit ten lék.

Spolu s Benem rychle nakreslili mapu a pak se vydali osprchovat a na večeři. Jídelna během večeře obvykle šuměla hovorem a vtípky, dnes ale byla zvláštně tichá. George občas vykřikl, ale po celé noci, kdy skoro nikdo nemohl spát, to bylo jako požehnání.

Alex se zvedla od stolu, kde seděli všichni Běžci. „Jdu se podívat na mapy. Kdybyste mi někdo chtěl pomoct, klidně přijďte."

Všichni jen kývli, ale nikdo nic neřekl a nikdo se nezvedl. Alex odnesla talíř na odkládací stolek a vydala se do bunkru, kde se ponořila do map. Kontrolovala ty nové a porovnávala je s těmi starými, poznamenávala si různé zajímavé informace, které chtěla později projít.

Po půl hodině se potichu otevřely dveře a dovnitř vešel Newt. „Už nekřičí. Meďoši se konečně šli najíst. Prý celou noc téměř nespali. Vypadají jak zombíci." Sedl si ke svému stolu a sáhl po nejbližších mapách.

„Chudáci. Kéž by aspoň věděli, co mu je."

„Obávám se, že na to jen tak nepřijdeme." Newt si povzdychl a promnul si kořen nosu.

„Nick říkal, že slyšel tu věc."

Newt chvíli nic neříkal, pak odložil mapy a otočil se k Alex. „Já vím. Jenže nikdo, ani Nick, tu věc neviděl. Říkal jen, že slyšel ty samé zvuky, cos popisovala na začátku. Ne, že bych ti nevěřil, že tam něco je, ale doteď jsme na nic nenarazili, a to tam jsme každý den. Jediné, co nám napovídá, že tam je něco špatného, je, že jsme nenašli toho kluka, co tam zůstal hned první den. Nenašli jsme kostru, oblečení, nic. Teď jen víme, že tam je asi něco nebezpečného, na co musíme dávat pozor."