Kapitola XI.

159 6 3
                                    

Newt měl pravdu. To, že je holka, bohužel znamenalo víc, než si chtěla připustit. Pravděpodobně to mělo znamenat nemístné poznámky, sexuální narážky, zírán na prsa a pošklebování se. Musí se naučit s tím žít.

Doufala, že se nic z toho nestane, ale bylo jí jasné, že se je to nepravděpodobné – jsou to dospívající kluci a jediná holka v dohledu, na který si budou moct vybít cokoliv, co budou vůči něžnějšímu pohlaví cítit, budou směřovat k ní.

Newt se otočil k odchodu a Alex ho beze slova následovala. Většina chlapců už se řadila do fronty na snídani, zbytek teprve vstával.

„Newte," oslovila ho potichu a on se zastavil a pohlédl na ni zkoumavým pohledem. „Dáš mi mou snídani?"

Chlapec se usmál a natáhl k ní nejdříve chléb a poté i mrkev. „Úplně jsem zapomněl, že ti to nesu."

Alex položila prázdný kýbl na zem, aby si mohla převzít snídani. „A já jsem kvůli tobě zapomněla, že jsem se chtěla podívat na ty plodiny, co tu jsou zasazené. A taky jsem chtěla omrknout ty provizorní ohrady. Ani mi včera nedošlo, že kolem nich běháme."

Newt beze slova popadl kbelík a vydal se zpět k poli. „Támhle jsou rajčata," ukázal, ale než stihl pokračovat, Alex mu skočila do řeči.

„Jo, to taky poznám, génie," zašklebila se. „Tamhle v rohu bych to viděla na kukuřici. Vidím i obilí. Ty stromy budou asi ovocný. Tamhle by mohly být brambory a tamhle mrkev?"

Newt přikývl. „Jo, tamhle je mrkev, tamhle ten kus budou brambory. Tamhle jsem viděl i okurky a papriky, kousek dál pak cibule." Postupně na všechno ukazoval, ale Alex věděla, že si to stejně další den nebude pamatovat. Potřebovala by víc času.

„Nepůjdeme zpátky? Vypadá to, že Nick rozdává úkoly," prohodil Newt po chvilce ticha, kdy Alex klečela na kolenou a prohlížela si lístky nejbližší plodiny.

„Jo, jasně," přikývla Alex, hodila do úst poslední kus mrkve, vytáhla se nahoru a oprášila si ruce do kalhot.

Přidali s Newtem do kroku. Oba dva byli nedočkaví a chtěli se nejdřív začít běhat. Alex zase cítila to volání labyrintu. Neodolala a podívala se na obří zdi okolo Placu. Brány se ještě neotevřely, ale každou chvílí se otevřou. Bodlo ji u srdce, když si vzpomněla na toho chlapce, který zůstal v labyrintu a už se nevrátil. Kdyby aspoň znala jeho jméno.

Podívala se zpět k Nickovi. Kolem něj zůstala skupinka chlapců, kteří s nimi včera vydrželi běhat až do konce. Newt s Alex se rozběhli, aby u nich byli co nejrychleji, ale Alex se musela zastavit a promnout si bolavé stehno. Newt se taky zastavil, aby na ni počkal. „Myslím, že bych dnes neměla běhat. To stejno bolí čím dál víc a pokud dnes budu běhat, bojím se, že si s tím udělám něco horšího."

Newt nic neříkal, jen na ni zamyšleně hleděl. „Hm, snad to nebude vadit. Vypadalo to, že to tam chceš opravdu prozkoumat." Kývl hlavou směrem k labyrintu a Alex přikývla.

„Jo, mám pocit, že tam musí být odpověď na všechny otázky, takže ano, chci tam."

Nakonec se kulhavě znovu vydala k Nickovi. Ten přestal mluvit a pozdravil ji i Newta, ale nezdržoval si čímkoliv dalším. „Zrovna jsem říkal klukům, že to nevypadá, že by kdokoliv z nich byl natolik unavený, aby nezvládl běhat i dnes, vy taky nevypadáte, že byste to dnes nezvládli, proto bych chtěl, abyste dnes neběhali a pomohli s postavením pořádných ohrad pro zvířata, kurníku pro slepice se sprchou. Tak by to chtělo projít pole, abychom věděli, na čem jsme. Abychom ale začali s prohledáváním labyrintu, chtěl bych, abyste ve dvojicích prošli alespoň kousek. Do každých dveří vejde dvojice, nebude se rozdělovat za žádných okolností. Budete se pořád držet u sebe. Budete mít dvě hodiny na to, abyste to tam prozkoumali, bez běhání, pak vyrazíte nazpět." Nick se odmlčel, jako kdyby čekal námitky, ale nikdo nic neříkal. „Musíme začít trochu opatrně, abyste tam náhodou nenarazili na nějaký to podivný stvoření, co popisovala Alex. Proto budete ve dvojicích. Nebudete se rozdělovat, budete se navzájem hlídat. Budete hlídat cestu, abyste se tam neztratili. Budete mít psací potřeby, ty jsme tu našli." Znovu se odmlčel, pak se podíval na špičky svých bot a trochu začal přešlapovat, Alex odhadla, že to bude nervozita. „Pokud se ale ztratíte i tak, nikoho za vámi ale nepošlu. Pokud nebudete zpátky před zavřením bran, nebudu riskovat, že se tam ztratí někdo další. Tamten kluk už se nevrátil a je jedno, jestli ho něco sežralo nebo jestli se jen ztratil a zemřel žízní, hlavní je, že se nevrátil, proto nechci riskovat někoho dalšího, dokud se alespoň něco málo nedozvíme. Až se vrátíme, pomůžete s jinými povinnostmi."

Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat