Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)

Kapitola XVIII.

Další den vstávala brzy, ostatně i jako ostatní dny. Vždycky jako první vstával Siggy, pak ona, pak Newt a pak zbytek běžců. Tentokrát vytáhla Minha o něco dříve, než byl zvyklý, aby si byla jistá, že nezaspí a neobere je o drahocenný čas, protože hodlala vyhrát. Kdyby byl trest jiný, možná by jí to bylo jedno, ale den strávený v blízkosti Jospeha? Panebože, jen to ne.

Minho chvíli mrmlal, proč ho tahá z postele tak brzy, ale když mu Alexandra přinesla snídani až do postele, sklapnul. „Tak to bych si nechal líbit," pronesl zasněně, když dojedl. „Moje osobní služka, mimochodem nejhezčí holka v okolí, mi přinese snídani do postele."

„A to mám brát jako kompliment, nebo urážku?" otázala se ho s úšklebkem.

„Přeber si to, jak chceš, zlatíčko. Jen říkám, že bych si to nechal líbit. Donášku mi můžeš dělat častěji."

„Takže, Minho, za prvé nejsem žádná služka, za druhé nejsem žádné zlatíčko."

„Hele," začal se bránit Minho, „Newt ti taky říká krásko. To ti ale nevadí! Nebo je to snad kvůli tomu, že je Newt tvému srdci blízký?" Vyzvídal s nápaditostí pětiletého dítěte a Alex se zmohla jen na protočení očí.

„Rozhodně je mému srdci bližší jak ty, protože těmahle kecama se od mého srdce vzdaluješ mílovými kroky, chlapče zlatý. A navíc jsem se mu to snažila vymluvit. Říkal ale, že to patří k jeho přízvuku."

„Zlatíčko ale taky patří k mýmu přízvuku!"

„Minho, ty žádný přízvuk nemáš, mluvíš stejně jako všichni ostatní." Alex pobaveně zavrtěla hlavou a radši vyrazila pro jejich zásoby. Od Siggyho si právě bral snídani a jídlo na celý den Nick.

„Tak co, jsi připravená na drtivou porážku?" pronesl škodolibě.

„Tak co, připraven na celý den s Josephem?" odpověděla mu na to. Siggy mezi nimi jen nechápavě těkal pohledem, ale na nic se nezeptal. Ani jeden z nich mu ale na otázku koukající z jeho očí neodpověděl. Ve skutečnosti ho vůbec nevšimli a pošťuchovali se celou cestu až do bunkru.

Tam už se připravovali ostatní Běžci. Nick s Alex se přestali pošťuchovat a začali se chovat seriózně. Ne proto, že tam byli ostatní, ale protože věděli, že jdou do Labyrintu, takže vtípky musel y jít stranou, Labyrint byl nebezpečný.

Když vycházeli z Bunkru, všichni si navzájem popřáli štěstí a došli až k branám. Tam se všichni začali rozcvičovat.

„Tak co, připravena vyhrát sázku?" zeptal se Minho, když do otevření bran zbývala poslední půl minuta.

„Jasný. Buď vyhraju, nebo se radši vůbec nevrátim."

Newt, který měl běžet do rohové sekce, takže měl kus cesty s nimi společný, se zasmál. „Ty a Joseph, to by dopadlo. Nevím, kdo by koho uškrtil dřív. Vážně doufám, že vyhraješ." Pak se odmlčel a otočil se k Alex čelem. „A je ti jasný, že se s tebou vsadil jen proto, že se mu líbíš?"

Alex se málem udusila na vlastních slinách. Nick nebyl škaredý. Naopak, sama došla k závěru, že je fakt pěkný. Užívala si jeho neustále popichování a jeho pozornost, užívala si, že často vedl sedávali tak blízko, že to někoho mohlo dovést až k téhle myšlence, ale slyšet to někoho říct takhle otevřeně ji dost zaskočilo. Navíc netušila, jestli se mu líbí. Jak se tohle sakra pozná? Z takového chování to samé mohla odvozovat i u Minha.

Minho se začal smát. „Nevím, jestli to mám brát jako jo nebo ne, ale vypadá to, že od Newta si takovou podpásovku nečekala, co?" Minho se smál dál. Newt se usmíval a vrtěl hlavou.