Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)

Kapitola XXXVII.

I přesto, že si to s Nickem vyjasnili, kolem sebe chodili téměř po špičkách.

Alex bylo jasné, že ho ranila; jemu zase bylo jasné, že ho má ráda a štvalo ho, že ji nemůže mít, nicméně chtěl respektovat její rozhodnutí a snažil se jí stranit, aby neudělal nějakou blbost.

Dokonce i Minho s Newtem vycítili, že se něco děje. A pokud by tohle nebylo zvláštní, rozhodně bylo zvláštní, že to vycítil Gally. Snažil se ji během tréninku rozmluvit, ale Alex místo toho raději využila jeho zvědavosti a chvilkové nepozornosti, aby se dostala přes jeho obranu. Během pár vteřin Gally ležel na břiše a přiškrceným hlasem se vzdával.

„To tě možná naučí, že nemáš strkat nos do věcí, do kterých ti nic není," zasmála se Alex, ale pustila ho a natáhla k němu ruku, aby mu pomohla na nohy. Gally ji přijal a vyšvihl se nahoru. Alex se otočila a vyrazila své místo v bojovém kruhu, Gally si ale nemohl nevšimnout, jak zatnula pěsti a jak v jejích očích problesknul záchvěv paniky. Pak to ale bylo pryč a Alex vypadala naprosto vyrovnaně. Nebyl si jistý, jestli to byl pozůstatek stresu z Josephova útoku, nebo zda to vyvolaly jeho otázky na to, co se stalo mezi ní a Nickem, že se spolu moc nebaví.

Zbytek tréninku se Gally vyvaroval jakýchkoliv otázek a snažil se neztrapnit se ještě víc, jelikož viděl, jak pár kluků přitáhla jeho porážka v prvním kole několik Placerů přímo ke kruhu.

„Tak zase zítra," rozloučila se s ním Alex, popadla svůj ručník a láhev. Vyrazila pryč, ale Gally ji dohnal. Alex si zrovna otírala obličej ručníkem, když ji popadl za rameno.

Potichu vyjekla a automaticky se začala bránit. Láhev jí vypadla z ruky a ručník se jí svezl po hrudi až na zem.

Popadla Gallyho za ruku a pomocí jeho vlastní hybnosti ho přehodila přes rameno. Třískla s ním o zem a málem mu ještě vrazila, než jí došlo, že je to jen Gally.

„Proboha!" vyjekla a klekla k němu. „Promiň! Jen... nečekala jsem to, promiň!"

Gally chvíli jen chrčel a snažil se nadechnout. Alex mu vyrazila dech.

Chvíli lapal po dechu, Alex u něj vyděšeně klečela a nechtěla se ho dotýkat, aby mu ještě víc neublížila.

„Promiň," omluvila se znovu, když Gally konečně popadl dech.

„V pohodě," zaskučel.

„Co jsi chtěl?" zeptala se ho.

„Radši nic, asi nemám potřebu, abys mě dneska zmlátila ještě jednou, pro dnešek už jsi mě před klukama ztrapnila dost?" zachrčel v odpověď a překulil se na břicho.

Alex ho vzala za paži, aby mu pomohla se postavit.

„Díky. A příště mě prosím nehaž přes rameno, jo?"

Alex s provinilým výrazem přikývla a sledovala, jak se Gally pomalým krokem vzdaluje.

Když jí zmizel z dohledu, konečně se otočila a spatřila Nicka, jak se k ní blíží.

„Dneska jsi to Gallymu pořádně natřela," volal už z dálky.

Alex se usmála. „No... jo. Omylem, ale jo."

Nick se usmál a pak kývnul směrem ke Krchálku. „Můžem se projít?"

Alex přikývla a vydala se za ním.

Nick byl celou cestu k lesíku ticho a nepromluvil, ani když je a Plac dělilo už několik metrů stromů.

Když se konečně zastavil, Alex zůstala stát pár metrů od něj. Nickovi věřila, na druhou stranu být s klukem uprostřed lesa úplně sama... raději se připraví na nejhorší, než aby později litovala.

„Poslyš, já... přemýšlel jsem o tom, cos řekla. Pokud chceš, budu to respektovat, ale vyznělo to, že by ses tomu nebránila. Pokud jsem to dobře pochopil, máš mě ráda. Jen máš pocit, že Plac není zrovna dobrý místo na vztah." Nervózně přešlápl a vjel si rukou do vlasů.

Alex udělala krok blíž k němu a smutně se usmála. „Máš pravdu. Neřekla jsem, že tě nemám ráda. Ale vážně si nemyslím, že je tohle nejlepší nápad."

„Ani když to bude tajný?"

Alex se zasmála. „Cože?"

Nick překonal vzdálenost mezi nimi a políbil ji.

Alex si chvíli nebyla jistá, co dělat, jenže to byl pěkný polibek. Vážně pěkný.

A pak všechno zahodila za hlavu – je uprostřed lesa, nikdo tam není a z nějakého důvodu je to uklidňující. A tak Nickovi vpletla své prsty do vlasů a přitáhla si ho blíž.