Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)

Kapitola XL.

Newt přecházel před západní bránou tam a zpět. Alex si sice poslední dobou doopravdy dávala načas, když se vracela, ale všem bylo jasné, proč. Dala jim jasně najevo, že ví, že labyrintu může přijít o život kvůli monstrům, které tam žijí. Tam je na ně připravená. Ale na Place si nemůže být jistá, kdo je člověk a kdo je zrůda v obleku z lidské kůže. Ta hranice mezi těmi dvěmi možnostmi je moc tenká.

Minho stál s pohledem upřeným do útrob Labyrintu a mračil se. Byl to on, kdo jí dovolil jít do osmé sekce, sekce s Útesem. Už zase. Je to jeho chyba. Měl tam jít s ní – je vidět, že sekce osm není pro Alex, protože už tam zase zůstala. Možná tam zase leží v bezvědomí a on to nezjistí. Jenže on se tam byl podívat a nikdo. Tam nebyl. Myslel, že buď bude v jiné části sekce nebo už bude zpět na Place. Tak možná leží v bezvědomí v jiné části sekce. Promnul si čelo. Jestli s tím přemýšlením nepřestane, asi se zblázní.

Nick byl bledý, zíral do chodby a kdykoliv se jen zatřepotaly lístky břečťanu, jak pod nimi lezli malí stříbrní tvorové, lehce sebou škubnul. Zatínal a povoloval pěsti a snažil se uklidnit. Věděl, že nesmí dát najevo, jak moc mu na ní záleží. Kdyby se to ostatní dozvěděli, bude následovat tolik řečí, otázek a pošklebků... s Alex by to možná zvládl. Ale když zemře v Labyrintu, tak to nezvládne a bude se rvát. A to nesmí. Musí jít ostatním příkladem.

Zbytek běžců postával hned za těmi třemi a nervózně přešlapovali a občas utrousili pár slov. Zbylí Placeři stáli v půlkruhu kolem brány a sledovali nejbližší zatáčku. Ať už měli nebo neměli Alex rádi, ta připomínka toho, že i Běžci se můžou v Labyrintu lehce ztratit nebo je tam může něco zabít, jim nedávala spát. Zvlášť když to byla Alex, o které se říkalo, že už jednou přes noc v Labyrintu vydržela. Zvládla noc v Labyrintu, ale nezvládne den.

Newt se podíval na hodinky a téměř se mu zastavilo srdce. Zbývalo pět minut. Pokud Alex chtěla udělat dramatický příchod na Plac, byl nejvyšší čas. Za chvíli se rozpohybují křídla brány a pak se Labyrint na noc uzavře. Pro uklidnění se zastavil a zavřel oči, pak se znovu dla do pohybu.

„Frase, přestaneš už pochodovat?" sjel ho Minho. „Rozčiluje mě to."

„Mě zase rozčiluješ ty," zavrčel Newt.

„Oba dva se uklidněte," snažil se je Nick zpacifikovat, ale Newt po něm střelil ošklivým pohledem a odfrkl si.

„Člověk by čekal, že to ty budeš nejvíc v nervu, když ti na ní tak záleží," zavrčel.

Nick se napřímil. „Cože jsi to řekl?"

„Ale nic," odmávl to Newt a zastavil se, aby se zadíval do chodby, kde se stále nikdo neobjevoval.

Čím víc času oběhlo, tím víc se každému placerovi zdálo, že slyší tikat hodiny. Bylo to jako slyšet každou vteřinu života, která ještě Alex zbývá, pokud je tedy ještě vůbec naživu.

A pak se to ozvalo. Hluboké zadunění.

Newt zbledl a zatnul pěsti. Nick nevěřícně svěsil ramena a bezmocně si vpletl prsty do vlasů a tahal se za ně. To přece nemohla být pravda. Alex je mrtvá. Kdyby nebyla, už by dávno byla na Place.

Minho s kamenným výrazem sledoval bránu, jak se zavírá. Když se brána hlasitě zabouchla, jen se otočil a vyrazil pryč. Propletl se mezi nevěřícnými Placery, kteří vyděšeně zírali na zavřenou bránu.

Pak se Gally, který stál uprostřed, otočil a vyrazil zpět ke své práci. Alex už nebyla, stejně jako několik dalších běžců nebo kluků, kteří se rozhodli zkusit své štěstí v Labyrintu i přesto, že nebyli Běžci.

Po Gallyho vzoru se začali trousit pryč i ostatní. Většina se vracela ke své práci, zatímco Běžci se ve skupince, která tiše hovořila o Alex a Labyrintu, vydala do mapového bunkru. Tam se svalili na židle a všichni kolektivně ztichli. Takhle to bylo vždycky, když si Labyrint někoho nárokoval. Každý z nich pochyboval o tom, co dělají. Má to vůbec smysl?

A každý z nich měl strach.

Nenápadně sledovali své kolegy a každý z nich přemítal, kdo bude další. Na koho dalšího budou čekat, jenže on se neukáže a pak jej od nich Brána oddělí navždy?

Newt stál před Bránou a odmítal tomu uvěřit. Ať už se Alex stalo cokoliv, vždycky to zvládla. Tu věc s Josephem, noc v Labyrintu, i těch pár dní předtím, než dorazili oni. Kdyby tu měl strávit jen pár dní sám, zbláznil by se. Bez vzpomínek a bez jakékoliv nápovědy, co dělat. A taky měl pocit, že by neměl ani dostatek štěstí, aby unikl rmutovi.

Z myšlenek ho vytrhl Nickův hlas.

„Nevěřím tomu. To není možný. Po tom všem..." hlas se mu zlomil.

„Po tom všem co?" zeptal se Newt naštvaně. Věděl, kam Alex v noci nebo občas přes den mizela. Vadilo mu to, i když jí to nikdy neřekl. Věděl, že Nick je dost možná jediný důvod, proč se Alex dala dohromady poté, co na ni Joseph zaútočil. Byl mu za to vděčný. Ale neměl si ji nárokovat pro sebe. Všechny ty kecy o tom, jak se jí nikdo nesmí ani dotknout, a přitom se jí sám dotýkal tolik, že by to vystačilo na celý život.

„Po tom všem, co zvládla, jsem si myslel, že Labyrint je na ni krátkej," hlesl Nick smutně s pohledem upřeným na ten téměř neviditelný předěl mezi křídly vstupu do Labyrintu.

„Možná kdybys ji nechal trénovat a odpočívat a neplazil ses po ní kdykoliv si měl příležitost, zvládla by to," odseknul Newt jedovatě.

V Nickovi se vzedmula vlna hněvu. „Cos to řekl?"

„Děláš, jako kdyby to nebyla pravda," řekl Newt pohrdavě.

„Nech toho," varoval ho Nick.

„Vždyť jen říkám pravdu. Jsi frasáckej lhář. Nalhával jsi nám, jak ji chceš před všemi chránit, přitom sis ji obtočil kolem prstu při první příležitosti, která se ti naskytla."

Nick nečekal a beze slova se na Newta vrhnul. Newt se ale nenechal a ránu mu vrátil. Chvíli se prali, když to Nickovi podklouzlo a oba dva se svalili na zem. Tam se převalovali ze strany na stranu a mlátili do sebe hlava nehlava, když oba dva ucítili ruce, které je od sebe odtáhli. Gally s Minhem drželi nepříčetného Newta, zatímco Alby s Benem drželi Nicka, který sebou škubal, aby se jim vytrhnul.

Oba dva na sebe ječeli urážky a do toho křičel Alby, který se je snažil uklidnit.

„Grinde, uklidni se!" zaječel nakonec Ben a jednu Nickovi natáhnul. V tu chvíli Newt s Nickem ztichli.

Ben se na ně zaškaredil. „Máte pocit, že bude chybět jen vám? Byla to moje ségra, frase. A tohle mám za to, že jsem jí nevěřil a odstrkoval ji. Tak aspoň uctěte její památku a chovejte se jako lidi. Jste fakt ti nejpitomější frasáci s plopákovým ksichtem, který znám." Oba dva zpražil pohledem, pak Nicka znechuceně pustil a odešel.

Ostatní Placeři, kteří se u rvačky stačili shromáždit, nervózně celou situaci sledovali a nevěděli, co dělat.

Nakonec Alby zavelel hlavou a kývl na několik Placerů. „Vemte je a dejte je do Díry. Stráví tam noc a když se uklidní, možná je zítra pustíme."