Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)

Kapitola XXXIX.

Asha vždycky chodila kontrolovat stav svých zvířátek chvíli před obědem. Tou dobou totiž většinou byli všichni ve svých kójích, regenerovali a dobíjeli se. Po obědě už některé z nich posílali nahoru.

Ještě před dveřmi Asha klikla do tabletu a otevřela první kóji a donutila toho napůl živého robota vykulit se ven, aby byl připraven na prohlídku a údržbu.

Natáhla se pro kartu, která jí visela na šňůrce na krku, a přiložila ji ke čtečce u dveří. Sem nemá moc lidí přístup, navíc by sem ani nechtěli, a tak nebylo třeba dalšího zabezpečení co se týče vstupu dovnitř. To spíš směrem ven to bylo zabezpečené.

Dveře cvakly a Asha s pohledem upřeným do tabletu vešla dovnitř. Vypadalo to, že biomech číslo jedna, jak ta stvoření oficiálně nazývali, je v pořádku, jen bude potřebovat více času v kádi než jeho bratři. Pravděpodobně se v noci projel až na druhou stranu Labyrintu, a tak spotřeboval o dost více energie.

Dveře se zaklaply a Asha zrovna chtěla kliknout do tabletu, aby rmuta, jak zněl jeho neoficiální název, který vymyslela skupina subjektů v daném labyrintu, uspala.

Vzhlédla a ruka se jí zastavila nad tabletem. „Co to-" pronesla překvapeně a zírala na dívku s dlouhými tmavými vlasy zapletenými do copů.

Dívka na ni zírala, když se její obličej zkroutil bolestí. Asha jen stála a překvapeně zírala, jak se dívka složila na zem a dala si pořádnou ránu do hlavy. Rmut zacvakal jedním ze svých nástrojů a Asha se konečně dala dohromady. Rychle ťukla do tabletu a rmut se vypnul a všechny jeho mechanické končetiny povolily a celé jeho tělo se jako by rozpláclo.

Doběhla k dívce, která bez hnutí ležela na zemi a mělce dýchala.

„Sandro?" Ashin hlas byl rozechvělý, myšlenky jí vířily hlavou. Jedna z myšlenek ale přehlušila ty ostatní. Paigová mě zabije.

Asha si k dívce klekla a odložila tablet, aby jí zkontrolovala životní funkce. Dýchala, puls byl slabý, potila se, ale jinak se vše zdálo v pořádku.

„Co tu sakra děláš, Sandro?" zašeptala si sama pro sebe. „Labyrint jste přece ještě neopustili."

Pak sáhla pro vysílačku za opaskem a zmáčkla tlačítko pro vysílání.

„Ochranko, tady Natasha z technickýho. Právě jsem u biomechů narazila na subjekt A0. Je v bezvědomí, životní funkce stabilní. Potřebuji, abyste informovali doktorku Paigeovou. Přepínám."

Zase tlačítko pustila a čekala. Pak se ozvalo zachrastění. „Tady plukovník Maroon. Rozumím. Přepínám a končím." Hlas se vytratil a Asha odložila vysílačku vedle tabletu. Vzala Sandřinu hlavu do dlaní a jemně si ji položila do klína, když se pod ní posunula.

„Neměla bys tu být," vyčetla jí potichu. „Jak to, že mě nikdo neinformoval, že se zase ochomýtáš kolem?" přemítala polohlasem.

Nebyla si jistá, kolik času uběhlo, když zvenku slyšela pípnutí přístupového panelu a dveře se prudce otevřely. Asha se ohlédla a dovnitř vešla žena s vlasy sepnutými dozadu, přísným výrazem ve tváři a blesky v očích.

„Kancléřko," oslovila ji Asha, ale než stihla pokračovat, kancléřka kývla hlavou směrem k dívce na zemi.

„Vezměte ji na ošetřovnu, zkontrolujte ji a my mezitím promyslíme další postup." Poté se zadívala na Natashu. „Slečno Lawrencová, vy pojďte se mnou."

Medici zvedli Sandru na nosítka a odnesli ji pryč. Natasha se za ní smutně dívala. Paigová sledovala její pohled.

„No tak, nechte si to. Sama si to zvolila a my musíme její rozhodnutí respektovat. Jelikož vaše sestra dělá ve výzkumném oddělení, určitě vás informovala o tom, že její mozkové mapy jsou jedny z nejzajímavějších. Všichni bychom jí měli děkovat za její oddanost naší věci. Pojďte se mnou. Potřebujeme podrobné hlášení. Už jsem svolala radu." Kancléřka vyšla z místnosti.

Teprve poté se Asha zvedla. Popadla tablet i vysílačku. Vysílačku si znovu dala za pas, zatímco do tabletu vyťukala několik povelů a biomech, který bodnul Sandru zase obživnul a odvalil se do své kóje. Její zlatíčka budou muset počkat, teď má na práci důležitější věci.

Za dveřmi na ni čekala stráž, která ji měla doprovodit k radě. Natasha si ani nevšimla, že toho strážce zná, dokud na ni nepromluvil. „Jak je jí, Ash?"

Asha sebou trhla. „Jerry?" pronesla opatrně, když si prohlédla jmenovku svého strážce. Povzdechla si. „Ta zpráva se šíří nějak rychle."

„Jako oheň," odpověděl Jeremy. „Ale není se čemu divit, přeci jen jsi to ohlásila na otevřeným kanálu. Kdokoliv, kdo byl v dosahu, to slyšel."

„Já vím, byla to blbost, ale... nevěděla jsem, co dělat. Nečekala jsem to. Navíc bylo jasně vidět, že mě nepoznala."

Jeremy posmutněl. „Má vymazanou paměť," hlesl. „Nemůže si nás pamatovat."

„Já vím," řekla potichu a pak ztichla. Po několika vteřinách se ale usmála. „Jinak ale vypadala dobře. Alespoň dokud ji biomech neinjikoval virus. Nicméně průběh vypadal úplně stejně jako u kohokoliv jiného, takže pokud jí podají sérum s antivirem, bude v pořádku."

Jeremymu se viditelně ulevilo. Chvíli zase pokračovali beze slov, než se Jeremymu ozvala vysílačka. Natasha té jejich zkratkovité mluvě nerozuměla, ale Jeremy vypadal spokojený.

„Co se děje?" zeptala se ho, když viděla, jak si Jerry přikyvuje hlavou.

„Ten, co hlídal na kamerách úsek labyrintu se vstupem k biomechům, prý usnul. Proto jí nikdo nezastavil jako to bylo minule. Právě ho vedou do zadržovací místnosti, než s ním rada bude mít řízení."

„To všechno jsi pochytil z těch pár slov ve vysílačce?"

„Něco už jsem věděl, tohle bylo jen oznámení o přesunu toho týpka a přesunu stráží."

„Hele, Ash," zeptal se pak Jerry po chvíli, „myslíš, že bych ji pak mohl vidět?"

„Jerry, nemyslím si, že by to byl dobrý nápad," zavrtěla Asha hlavou. „Navíc to není na mně."

„To sice ne," souhlasil, „ale mohla bys mě k ní dostat. Víš, že mě bez důvodu do nemocnice nepustí. Ale ty bys mohla tvrdit, že jdeš za Jessamine a já bych šel jakožto tvoje stráž..."

Asha si povzdechla. „Popovídáme si o tom pak, jo? Teď se musím připravit na to, že rada rozebere každou setinu vteřiny mého chování v technický biomechů."

„Jasný. Ale zvážíš to?"

Usmál se na ni a Asha roztála. Jeho úsměv měla ráda. Měla ho ráda i předtím, když chodil se Sandrou. A měla ho ráda i ještě předtím, jenže on o ní nikdy nezavadil pohledem. Sice se jí nechtělo pomáhat mu v jeho honem za Sandrou, nicméně to znamenalo víc času s ním. Pak se zkusí s Jessamine domluvit, i když to asi nebude lehké, protože cokoliv, co se týkalo Sandry, Jessamine prostě nemohla vystát.

Když vcházela do místnosti, kde se sešla rada ZLOSINu, zhluboka se nadechla a zadívala se na Jerryho. „Drž mi palce, protože následujících několik hodin v téhle místnosti bude šílených."

// Ahoj! Ups, původně mělo být v téhle části kapitol jen 40, nicméně já ještě neskončila a pořád se to nějak natahuje... No, víc jak 50 by jich být nemělo. A ano, já vím. Jsem megaloman. Pardon. Tak co, líbí se vám nové postavy? Mějte se krásně a u dalšího dílu se zase potkáme. Vaše tessarriet!