Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)

Kapitola XXXII.

!!! VAROVÁNÍ! V této kapitole se nachází násilný obsah! !!!

Seděla na lavičce a přemýšlela, co mají Gallyho nově získané vzpomínky znamenat. Očividně neznamenaly nic dobrého, ale mohly by pro ně být přínosem. Jenže Gally si to nemyslel. A kdyby byly přínosem, určitě by jí to řekl. Nebo ne? Nedává to smysl. Nemá cenu skrývat vzpomínky na to, proč je sem někdo zavřel. Všichni odtud chtějí pryč, tak možná by měli Gallyho pořádně vyslechnout. Jenže kdyby ty vzpomínky byly co k čemu, Gally by to řekl. Nebude mít cenu ho vyslýchat.

Povzdechla si, položila si ruce na spánky, zavřela oči a snažila se všechny ty informace srovnat v hlavě. Bude to muset říct minimálně Nickovi, přeci jen je to jejich vůdce, takže by měl vědět o všem, co se na Place děje.

Znovu si povzdechla, pak otevřela oči. Nemá cenu s těmi informacemi čekat až do dalšího dne. Měla by mu to říct hned. Nebo by mu možná neměla kazit večer... frustrovaně bouchla do lavice. Kéž by jí to Gally neřekl. Byla by o dost klidnější a třeba by si tuhle oslavu dokonce i dokázala užít.

Pak se konečně rozhlédla. Nicka našla téměř ihned, stál vedle obřího ohně a s někým si povídal. Smál se a vypadalo to, že si dnešní večer dost užívá. Zavrtěla hlavou. Dnes mu to říkat nebude, nezkazí mu večer. V tu chvíli se na ni Nick zadíval. Mávl na ni, aby šla k nim, ale ona jen zavrtěla hlavou a usmála se. Nedokázala by se tvářit, že je všechno v pořádku, takže asi půjde radši spát.

Nick se otočil ke klukům, něco jim řekl, pak toho po jeho pravici, toho zelenáče, poplácal po rameni a vyrazil směrem k ní. Alex si povzdechla. Tak možná by mu to měla říct, když už to vypadá, že si s ní Nick chce povídat.

Popadla džus a kus upila. Možná by teď spíš ocenila alkohol, ale ten neměli. Džus bude muset stačit.

„Proč se nejdeš bavit s ostatními?" Nick se zastavil kousek před ní a nesedl si.

„Povídala jsem si s Gallym."

„Aha. A co řekl, že se tváříš... no, takhle?" Ukázal na její obličej a ona se ušklíbla.

„Chtěla jsem ti to říct až zítra, ale na druhou stranu je to docela důležitý. Jenže s tím dneska stejně nic neuděláme. Vlastně asi ani zítra. Já... nevím. Víš co? Řeknu ti to zítra. Ty si zatím užij večer a já půjdu spát, abych byla připravená na další den v Labyrintu."

Alex se začala zvedat, ale Nick ji vzal za ramena a zatlačil ji zpět na lavičku. „Počkej, něco se očividně děje a je to očividně i důležitý. Teď už to stejně chci vědět, tak co kdybys mi to řekla rovnou?"

Alex si povzdechla. „Dobře. Ale..." poplácala na místo na lavičce vedle sebe, „myslím, že by ses na to měl posadit."

„Eee, tak dobře. To je to taková síla?"

Alex pokrčila rameny. „Vlastně nedokážu říct, jak moc důležitá informace to je... Ale mě to docela dost překvapilo." Odmlčela se a pak mu řekla všechno, co jí řekl Gally. Nick ji nepřerušoval, a dokonce se mu ani neměnil výraz v obličeji. Tvářil se pořád stejně, jako nějaký hráč pokeru.

Když Alex skončila s vyprávěním a s vyložením vlastních pocitů ohledně toho tématu, Nick byl potichu. Teď už se trochu mračil, rukama žmoulal lem trika a díval se na zem.

„Nicku, tak co?" nevydržela to Alex po několika minutách ticha a zatřásla s ním.

Po několika nekonečných vteřinách pomalu zavrtěl hlavou. „Zatím to nesmíme nikomu říct, jinak Gallyho zlynčujou za to, že nic neřekl. Necháme si to pro sebe a na dalším shromáždění to řekneme kápům a domluvíme se, co dál.