Po týdnu, kdy nevytáhla paty z Labyrintu docela uvítala odpočinek. Vzala si snídani do mapového bunkru a začala pracovat. Mapy už znala nazpaměť a nic ji nepřekvapovalo. Vytáhla mapy z předchozího dne a mapy všech sekcí z doby přibližně před měsícem. Shodovaly se. Všechny.
Nebylo to nečekané, Alex jen doufala, že by se konečně mohli něco dozvědět.
V době svačiny venku zaslechla hukot. Přijely zásoby na týden. Zvedla se a vyrazila ke Kleci, aby pomohla s nošením zásob, a hlavně aby popadla všechny dívčí zásoby, kterých se kluci tak štítili.
Nosila krabice na různá místa na Place, podle toho, co krabice obsahovaly. V jedné byla zásoba nějakých semínek, nové zahradnické načiní a zahradnické rukavice, v další byla mýdla, žiletky, zubní kartáčky a pasty... Jedna bedna byla určena pouze pro ni, a bylo tam vše, co mohla potřebovat – nové spodní prádlo, několik dalších tílek a kalhot, vložky a tampony, šampon, podprsenky. Nějaký vtipálek tam dokonce přihodil lesk na rty. Alex se na tubičku růžového lesku zaškaredila, ale strčila si ho do kapsy. Pak to ukáže Minhovi, ten se bude moct potrhat smíchy.
„Hele," začal Andy a vytáhl z bedny nějakou tyč, „co je jako tohle?"
Všichni, kteří pomáhali s vykládáním zásob toho nechali, aby se mohli podívat, co jim to ukazuje. Většina Placerů se zamračila a pak se vydala k němu. Všichni, včtně Alex si tyč prohlíželi, ale nikdo si nebyl jistý využitím.
„Možná do zahrad? Přivážou k tomu rajčata nebo tak něco," navrhl někdo, ale Andy zavrtěl hlavou.
„Těhle tyčí je tu víc a pak jsou tu k tomu nějaký další věci... nevím." Pak se odmlčel a očima našel Alex. Zrudl, podíval se na špičky bot a pak se teprve odvážil promluvit. „Hele, Alex, a není to něco... no já nevím, holčičího?" Než dořekl větu, byl rudý až za ušima a zároveň začaly rudnout tváře i některým Placerům.
Alex na něj nevěřícně zírala. „Jsi normální? Holčičí věci? A co máš pocit, že holky normálně dělají s půlmetrovýma tyčema o průměru násady na koště? Že si s tím zavádí tampóny nebo co?" Vytrhla mu tyč z ruky. „Ne, vážně to není nic holčičího." Hodila tyč ke zbylým částem do bedny a otočila se na ostatní. „Vezmu to ke kápům a zkusíme zjistit, co to je." Popadla bednu, otočila se ke klukům zády a pořádně protočila oči. Jak mohl ten pitomec dojít k závěru, že to bud něco holčičího? Co by s tím asi tak holky mohly dělat?
Pokud by to měly používat holky, mohly by to používat maximálně tak k mlácení pitomých kluků.
Vydala se do Dvora – dřevěné, křivé, ale stabilní rozestavěné budovy -, kde měli kápové místnost na schůze. Bednu odložila do rohu, v hlavě si udělala poznámku, že na nejbližší schůzi musí probrat, co to má jako být za tyč a k čemu to slouží a vydala se zpátky pomáhat s vykládkou.
Odnesla ještě několik beden, pak se vrátila k mapám a užírala se pocitem bezmoci, když nedokázala najít nic, co by jí napovědělo, jak se z tohohle svinskýo místa dostat.
Jako první přiběhl Minho, v patách za nim Newt.
„Nazdar čónko," pozdravil ji Minho a Newt se jen usmál.
„Nazdar. Jak to dnes šlo? Nějaké změny?" začala z nich mámit informace, ale oba dva jen zavrtěli hlavou. Alex bylo jasné, že kdyby měli nějakou zajímavou zprávu, přiběhnou co nejdřív a rozhodně se nebudou obtěžovat zdravením, ale jistota byla jistota.
„Škoda," povzdechla si Alex a pak se otočila směrem ke klukům, kteří jí právě stáli za zády. „Dneska přišly zásoby. Bylo tam něco divnýho, nějaký tyče, co nevíme, co jsou, ale to hlavní je, že mi nějakej ubožák poslal tohle." Vstala ze židle, sáhla do kapsy a pak mezi ně na stůl postavila tenkou tubu lesku na rty.
Newt se zamračil. „Co to je?"
„To je, vážení pánové, lesk na rty. Někdo so očividně myslí, jak se tu nemáme krásně. Asi nějaká vytížená destinace na letní dovolenou plná odpolední na lehátku v plavkách a večerů na plese v krásných šatech, protože jinak naprosto nechápu, jak by si někdo mohl myslet, že je dobrej nápad mi sem poslat lesk na rty."
Minho se začal smát. „Lesk na rty?" Popadl tubu s růžovým obsahem a opatrně ho otevřel. Vytáhl tyčinku, na které ulpěla trocha lesku, a pokusil se dát na rty Newtovi, ten ale se zaklením uhnul.
„Frase, jsi normální? Vypadá to, že jsem vždycky chtěl používat růžovou rtěnku?"
„Lesk na rty," opravil ho Minho a začal se řehtat. Když se konečně uklidnil, zase leskl zavřel a hodil ho zpátky Alex. „Proboha, lesk na rty. Jednoho dne bych rád potkal toho experta, co tam dole rozhoduje o tom, co máme dostat za věci, protože tohle se mu fakt povedlo."
Alex se ušklíbla a strčila si lesk na rty zpět do kapsy. Otočila se zpět ke své práci, pak slyšela, jak Minho spokojeně vzdychl, hodil nákres do bedny třetí sekce a odešel. Alex to vzala jako znamení, že může taky končit. Sbalila paklík map a začala je třídit na svá místa. Když uklízela mapy osmé sekce, natáhl se přes ní Newt a hodil na vrh kopičky novou mapku.
„Možná bys ten lesk měla vyzkoušet. Slušelo by ti to, krásko," řekl potichu, otočil se a vyšel z bunkru jako kdyby neřekl ani slovo.
Alex se za ním podívala, ústa otevřená, tváře rudé, nedokázala říct ani slovo. Co to bylo? Občas měla pocit, že si ji Newt schválně dobírá a říká jí krásko, jen aby ji rozhodil – jaký by to ale mělo účel, když ani nezůstal, aby si vychutnal své vítězství? Stála naprosto zmatená a stále se dívala na dveře do bunkru, když vešel zadýchaný Ben s obličejem zrudlým od běhu.
Zamračil se na ni. „Co se děje?"
Alex sklapla ústa a zavrtěla hlavou. „Nic," odpověděla rychle a radši vyrazila pryč.
Ben se za ní zmateně ohlédl a pak zavrtěl hlavou. „Holky jsou divný," zamumlal si pro sebe a pak pokrčil rameny. „Teď nastává otázka, jestli je moje sestra úplně typický příklad holek nebo jestli je divná jen ona."
//Ahoj! JSem tu s další kapitolou a tentokrát tu pro vás mám link na playlist, u kterého Strings píšu. Každou písničku mám spojenou s nějakou scénou, ať už se scénou, která už se stala, nebo teprve nastane, nebo jako podkresovou písničku k celému příběhu. Budu ráda, když si playlist poslechnete nebo mi doporučíte písničky, které se podle vás k příběhu hodí. https://open.spotify.com/playlist/4xiSptozlvoUxaxXbZGZOG?si=xt0FdAurScq7v8uIpJBsYA
ČTEŠ
Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)
FanfictionAlex se probudí v téměř úplně tmě, jede v jakémsi výtahu jdoucím směrem nahoru a netuší, kdo vlastně je. Nikdo ale nemůže zodpovědět její otázky, protože zjišťuje, že i přesto, že dorazila na místo, kde má podle všeho žít, nikdo tam není. Musí se vy...