Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)

Kapitola XXII.

První den jako kápo Mapovačů byl až překvapivě stejný jako normální den na Place. Většinu dne strávila v Labyrintu, přiběhla, najedla se, šla do se zavřít do bunkru k mapám, strávila nějaký čas s ostatními a šla spát.

Každý další den byl stejný, akorát si postupně začala k mapám zvát ostatní, aby posoudila, jestli si dokážou s mapami poradit.

Některé vykopla po pár minutách, zatímco u některých jí zabralo klidně i půl dne zjistit, jak jim jde analýza různých map. Nicméně poté, co přijel další nováček na Plac – zase po měsíci, takže možná přijede každý měsíc někdo nový – už měla sestavený tým. Běžci od ní měli povoleno do map koukat a porovnávat je, pokud chtěli, ale ze zbytku Placerů vybrala ještě tři, kteří se měli ve studování map střídat. Byli to Jamie, Oliver a k jejímu velkému překvapení a zároveň neskutečnému nasrání i Joseph.

Snažila se, aby nikdy nebyla v bunkru ve stejnou dobu jako Joseph, což se většinou dařilo. A pokud náhodou byl v bunkru Joseph a ona zrovna měla přiběhnout z Labyrintu, radši chvíli počkala kousek od Placu, aby měla jistotu, že nebude s Josephem sama. Nebylo to jen kvůli tomu, že byl neskutečně stupidní a protože ji štval. Jenže měl nechutné narážky, které si většina kluků odpustila, občas býval násilnický a pokud mohl, „nenápadně" ji osahával.

A to doopravdy nepotřebovala.

Bohužel to ale vypadalo, že to Josephovi s mapami doopravdy jde, a tak si nemohla dovolit nechat ho mapy nestudovat. Potřebovala ho.

Ale neskutečně jí to štvalo.

„Víš," řekla Newtovi po měsíci práce s Josephem, „ani ti nováčci nemají tak stupidní a úchylný kecy jako on. Prostě mám pokaždý chuť urvat mu koule, protože je to neskutečně sexistickej blbec, kterej si myslí, jak není úžasnej. Že před nim omdlím jako nějaká dáma v nesnázích a nadšeně mu poděkuju za záchranu mého účesu nebo co já vim. A jestli na mě ještě jednou hrábne, přísahám, že ho vykastruju."

Před pár dny na Plac přijel třetí bažant a na starost ho dostal Gally, bažant z minulého měsíce, takže věděla, že bažanti na ni reagují víceméně s jakousi posvátnou úctou. Vidí třicet kluků a najednou bum! Holka. Nejdřív jim asi musí připadat jak nějaká fata morgána. Ale ani jeden z nich jí neřekl nic urážlivého.

Jistě, každý kluk na Place občas udělal blbou narážku, vtípek nebo si do ní rýpnul něčím týkajícím se holek, nějakou sexuální narážkou... byli tu i kluci, kteří se občas chovali jak hovada, ale Joseph prostě nedokázal pochopit, že moc je moc. I ti jeho kamarádíčci, kteří dělali poměrně nechutné poznámky, se drželi poměrně zkrátka. Jen pitomec Joseph se nedokázal ovládat.

„Stačí říct Nickovi a budeš mít klid. Nechá ho na pár dní zavřít do tý epesní cely, co tu máme a uklidní se," odpověděl unaveně, zatímco se zavrtával hlouběji do svého spacího pytle.

„Nemyslíš, že by ho to spíš víc namíchlo? Zvlášť kdyby věděl, že mu ten pobyt zařídila Alex?" ozval se z druhé strany Minho. Alex si myslela, že Minho už spí, ale očividně nespal a poslouchal cizí konverzace.

„Jak to, že Šípková Růženka ještě nespí?" povytáhla Alex obočí. „Myslela jsem, že jsi říkal, že jsi tak utahanej, že usneš, sotva se podíváš na polštář."

„Jo, to byste se ale vy dva čóni nesměli vykecávat – počkej, pardon, čón s čónkou."

„Přestaň, už jsem ti milionkrát říkala, že nejsem čónka!" praštila ho Alex polštářem.

Minho se jen uculil a obrátil se k ní zády. „Je to ženská varianta podstatného jména čón. Ať se ti to líbí nebo ne, jsi čónka."

Newt přikývl. „Minho má pravdu. Gramatice nemůžeš vzdorovat!"

„No jo, vy dva géniové," protočila Alex oči. „Radši už spěte. S mým problémem s Josephem jste mi nepomohli a místo toho jen mluvíte nějakýma novýma slovama, co vlastně nemají význam."

Pak se znovu ozval Minho. Neviděla ho, ale Alex z jeho řeči cítila, že se zase potutelně culí. „V tom je ta krása neologismů, čónko. Tomu slovu ten význam přiřkneš a je to! Najednou existuje nový slovo!"

„Jo, ale to slovo popisující tu věc už existovalo, vy jste jen vymysleli jinou formu. Třeba hergot a hernajs. Je to to samý, jen jsou jiný písmenka."

„No a? Dokud to slovo lidi budou používat, bude to slovo. A dokonce i v tý ženský variantě. Tak dobrou, toho filosofování na mě dnes večer už bylo moc. Pěkně se vyspi, čónko."

Minhův smích přerušil svist polštáře a následný náraz do jeho obličeje.

„Vy dva jste jak malí," zamumlal Newt a přetáhl si polštář přes hlavu.

// A za to, že jste museli tak dlouho čekat, tu rovnou máte i další kapitolu!

Jinak bych se chtěla zeptat - jaká je vaše oblíbená TMR fanfikce?