Kapitola XXI.

109 5 2
                                    

Týden po Georgově smrti byl zvláštní. Placeři byli o něco tišší, ale každým dnem se vše vracelo čím dál tím víc do normálu. Alex i Nick se vrátili do Labyrintu, aby pokračovali ve své práci Běžce.

Začalo se zase normálně žít. Ale po více jak měsíci na Place bez únikové cesty a poté, co se stalo Georgovi, se začaly stávat výtržnosti.

Nick, Alby a Newt všem oznámili, jak přesně bude vypadat hierarchie. Všichni už věděli, že nejvýš je Nick, po něm Alby a pak Newt. Ti ale zpracovali plán, který počítal s více lidmi než pouze s nimi třemi. Převzali oslovení kápo, které vymysleli Zemvrtáci pro Jacka, který je vedl, a rozhodli, že každá pracovní sekce Placerů bude mít Kápa. A když se budou řešit další výtržnosti, svolá se shromáždění, na kterém budou zasedat všichni kápové, kteří řeknou svůj názor a navrhnout buď trest nebo zrušení trestu.

„Tak jo," zakončil jejich řeč Nick. Po pravé ruce mu stál Alby a po levé Newt. „Zatím jsme se s klukama shodli, že všechny současné frakce jsou Běžci, Stavitelé, Zemvrtáci, Šlichťáci, Meďoši, Krvárníci, Kuchaři a Mapovači. Budu teď chtít, abyste si zvolili svého kápa, aby všem bylo jasné, kdo je váš kápo. Jasný? Takže začínáme s Běžci."

Alex se podívala na Minha a všimla si, že i pohledy všech ostatních Běžců směřují na Minha.

Ten se začal divit. „Já? Tak to ne, já nejsem žádná kancelářská krysa."

Alex si odfrkla. „Jasně, tady na tom místě totiž hrozí, že budeš přímo zavalenej papírama. Tys to nepochopil? Jen budeš zastupovat Běžce na shromáždění a budeš jim rozdávat úkoly. To děláš už teď, takže si myslím, že jsi jasnej."

Minho bezmocně vyhodil ruce do vzduchu. „Dobře, jestli nikdo nemá námitky."

Nikdo je neměl, překvapivě. Alex se musela sama pro sebe ušklíbnout. Věděla, že Minho nestojí o žádné vedoucí pozice. Měl ale tu vlastnost, že ho ostatní dokázali poslouchat, byl odvážný, rychlý, inteligentní... Běžce mohli dělat jen ti nejlepší z nejlepších, jak se přesvědčili, protože všichni ostatní se otřásali už jen při pomyšlení, že by do Labyrintu museli, natož aby tam chodili každý den a běhali tam několik hodin v kuse. A Minho byl z nich nejlepší... možná až na ni. V kolektivu plném kluků se musela Alex trochu nadceňovat, aby neměla pocit, že ji kluci ve všem převálcují.

Nick pokračoval s výběrem kápů. Alex se výběru kápů ostatních nepletla, ale volbu pozorně sledovala. Nikdy se nestrhla hádka, protože všichni už věděli, kdo je jejich šéf – tedy kápo. Jen to nikdo neohlásil oficiálně.

Když se ale Nick dostal k poslední položce na seznamu, a to Mapovačům, všichni ztichli a koukali kolem sebe. Očividně si nikdo nebyl jistý, co to má znamenat, co to je vlastně za práci. Vždyť to Běžci mapují Labyrint, ne?

„Nicku, nechci nic říkat," začala Alex, když už bylo ticho dostatečně dlouhé, „ale kdo jsou sakra Mapovači?"

„A neměla bys nám to říct spíš ty?" zeptal se Newt, než stačil zareagovat Nick.

Nick mávl na Newta rukou, aby ho umlčel. „Mapovači jsou ti, kdo analyzují mapy, které nakreslí Běžci. Pokud se odtud chceme dostat, musíme ty mapy pořádně prozkoumat, jinak se odtud nikdy nedostanem. A vzhledem k tomu, že jsi zatím byla ty jediná, kdo dobrovolně většinu svého volného času trávil u map, řekl bych, že bys měla být kápem Mapovačů ty."

Alex se nevěřícně zasmála. Doopravdy nečekala takový zvrat událostí. Nečekala, že by byla kápem, takže tohle prohlášení jí připravilo o všechna slova. Nevěděla, co říct. Jestli to má přijmout nebo odmítnout.

Nick se s ní ale očividně nehodlal dohadovat. „Vzhledem k tomu, že mapami se zatím zabývali jen Běžci, měla bys zkusit i pomoc ostatních. Třeba by se našel mezi ostatními někdo se skvělým postřehem, který by našel to, co hledáme. Nebo o někom takovém víš?"

Alex chtěla odpovědět, ale to slovo se jí vzpříčilo v hrdle. George. On byl skvělý na práci s mapami. Newt byl taky poměrně šikovný, ale neměl s nimi tolik trpělivosti jako George. Minho usoudil, že když tam není nic vidět na první pohled, nebude tam nic ani na druhý, a tak mapy přenechával hlavně jí. Ostatní Běžci to zkoušeli, ale většina z nich byla u druhé mapy otrávená. A ostatní Placeři se map asi báli, protože nikdo je nikdy nepožádal, aby do nich mohl nahlédnout.

„Ne," odpověděla nakonec. „Ale pokud to někdo chce dělat, ať si pak přijde. Můžeme začít třeba hned zítra odpoledne, až se vrátím z Labyrintu."

Nick se usmál a přikývl. „Hm, to je pro dnešek asi všechno. Tak jo, můžete jít."

Placeři se pomalu začali zvedat od stolů, ale Alex zůstávala sedět. Doteď si nebyla jistá, jestli o to doopravdy stojí. Co kdyby odmítla?

Někdo se posadil k ní. Vzhlédla a spatřila Minha. „Tak to vypadá, že jsme dopadli stejně, čónko," zazubil se. „Oba dva jsme vyfasovali něco, o co jsme zrovna dvakrát nestáli."

„Není to o tom, že bych o to nestála. Jsem ráda, že ve mně vkládáte takovou důvěru, ale... je tady spousta kluků a já jediná holka. Proč by to ta holka měla zvládnout líp než ti kluci?"

„Možná proto, že je to jediná holka tady," pokrčil rameny Minho. „Není to jedno? Pochybuju, že ti to dali jen proto, že jsi holka. Zasloužila sis to, tak to neřeš. Já se do toho taky víc nešťouram."

„Ty jsi teda řečník," uchechtla se Alex.

„To víš, jsem dokonalý v každém ohledu."




// Nazdárek! Doufám, že se vám kapitola líbila a moc děkuji, že tento příběh čtete. Chci vám říct, že jste úžasní čtenáři a mám pro vás návrh - pokud by se nasbíralo více dotazů na tuhle fanfikci a popřípadě na mě, trochu se o odpovědích rozepíšu. Takže pokud vás něco zajímá (jak a proč tato fanfikce vznikla, jestli mám radši film nebo knihu, proč se Alex jmenuje Alex nebo proč jsem se rozhodla že nebude mít Alex třeba modrý vlasy... prostě cokoli, co vás napadne), piště do komentářů a já vám ráda odpovím v nějaké speciální QA kapitole, popřípadě bych odpověděla do komentářů. Mějte se krásně, Vaše Tessa <3

Strings (The Maze Runner / Newt / CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat