Finally Together ( VKook )

🔥8.🔥

Probudilo mě pípnutí mého mobilního telefonu.
Otevřel jsem oči a pořádně se protáhl, už nikdy v životě na té pohovce spát nebudu !
Bolí mě záda, jako kdybych spadl z dvacetimetrové budovy.

Po přečtení zprávy mnou projela vlna radosti, ale zároveň strachu.
Ta zpráva byla od Taehyunga.

Taehyungie
Zítra v 9:00 na našem místě, prosím tě, buď tam, bydlíš docela daleko xd

Cože ?! Jak ví, kde bydlím, sakra, že on viděl ty zprávy a je jedno které, Jine na nebesích stůj při mně.
Abyste to pochopili, tuhle větu jsme často používali, jelikož Jin byl taková naše maminka a staral se o nás už od začátku.
No a teď zpátky.
Zajímalo by mě, které ty zprávy viděl a jestli oboje, tak z toho asi úplně dobře nevyváznu.

Že já mu to oblečení brát neměl, karma je svině.
Otřepal jsem se z nepříjemného pocitu a tentokrát jsem se vydal spát do své postele.
V ložnici jsem nechal otevřené okno, takže tam teď bylo trochu chladněji, a tak jsem přes sebe opět natáhl Taeho mikinu.
Přemýšlel jsem tak moc, až jsem z toho usnul. Aspoň něco.

🔥🔥🔥
.
.
.
"Pojď ke mně ty moje sušenko" řekl a natáhl ke mně ruce.
Vpadl jsem mu do náruče a on mě hned na to dravě políbil.
Naše rty do sebe zapadly jako puzzle, ty jeho chutnaly po malinách a vanilce.
Byl to on kdo polibek prohloubil.
Popostrčil mě a já upadl do měkké postele.

Jeho ruka putovala po mém těle a zastavila se na kraji mého trička, které během sekundy viselo na lustru.
Ani já jsem nebyl pozadu a svlékl mu tričko, pod kterým schovával svou mužnou vypracovanou hruď.
Nemá se vůbec za co stydět.

Ruce mi jednou rukou prišpendlil k posteli a já se ani nebránil.
Jeho rty putovaly po mé vrchní polovině těla.
Sem tam udělal nějaké to malé znaménko lásky, přičemž jsem pokaždé vzdychal jako smyslu zbavený.
Jeho druhá ruka se mezitím zahákla za lem mých kalhot, avšak místo aby pokračoval mi pohlédl do očí, jakoby čekal na souhlas.
Bez váhání jsem přikývl.

Moje kalhoty během chvíle letěly někam na parapet.
Přejel rukou po mém kamarádovi, který byl stále ještě zakryt pod kusem látky, a já slastně zasténal jeho jméno.
Párkrát to zopakoval a mé spodní prádlo mi už bylo opravdu těsné a můj kamarád nepříjemně pulzoval.
Ani jsem si nevšiml, že ani on už na sobě nemá kalhoty.

Asi vycítil moje nepohodlí, protože mi sundal i ten poslední kousek oblečení, který jsem na sobě měl.
Tedy vlastně až na ponožky s Pikachu, ale to je jedno.
Mého kamaráda pohladil po celé délce a já trhaně vydechl jeho jméno.

Šibalsky se na mě podíval a tento pohyb zopakoval.
Měl jsem problém se vůbec nadechnout, jak moc jsem vzdychal jeho jméno.
V mém kamarádovi to začalo až bolestivě tepat, on však přestal, ušklíbl se a místo toho se začal věnovat opečovávání mého krku.

Přitom se o mě stále "nevinně" otíral.
Opravdu to bolelo, a tak si pár slz našlo cestu ven.
"Tae, prosím" řekl jsem hlasem ukňučeného štěněte.
Až teď si všimnul slz na mé tváři.
"Pššt, sušenko" řekl a slzy mi dvěma pohyby setřel.

Rty si udělal vlhkou cestičku až k mému kamarádovi, kterého si strčil do pusy a začal pohybovat hlavou.
Bylo to naprosto dokonalé, sotva jsem popadal dech, teď už mi opravdu docházel kyslík.

V mém kamarádovi to začalo cukat a všiml si toho očividně i on a jemně mi zkousnul špičku.
Nezmohl jsem se na nic jiného, než na hlasitý výkřik pod náporem slasti.

On veškerou mou nadílku poslušně spolykal a teď si sundal i on to poslední co na sobě měl.
Upřímně jsem se toho bál a to opravdu hodně.
Tae si zřejmě mé obavy všiml.
"Neboj, budu opatrný, ano sušenko ?" řekl a já přikývl.
.
.
.
🔥🔥🔥

Okamžitě jsem se probudil, proboha, už zase, jestli se mi to bude zdát pořád, tak už asi nikdy neusnu.
Bylo už půl osmé, takže jsem se probral tak akorát.

Dal jsem si rozcvičku, jelikož jsem dlouho necvičil a asi bych měl znovu začít.
Po příjemné rozcvičce jsem se vydal do kuchyně, kde jsem vytáhl, mé oblíbené, banánové mlíko, ke kterému jsem si vzal cereálie.
Úplně jsem zapomněl, že za půl hodiny mám být na našem místě.

Jenže opět bych to nebyl já, kdybych to mlíko nevylil na zem, že ano.
Začal jsem to utírat a přitom jsem se praštil do hlavy o stůl.
Všechno by bylo v pořádku, kdybych na zemi neviděl krev, ze které mám fóbii.
Hrábl jsem si do vlasů a ruku jsem měl celou od krve.
Začal jsem se klepat, začalo mi pískat v uších a před očima už jsem měl jen tmu.

Další kapitolka, tak snad se líbí.
Again trošku něco úchylnějšího.
Eli