Finally Together ( VKook )

50.

(Absolutně vůbec netuším, jak probíhají Vánoce v Jižní Koreji a na netu jsem toho taky moc nenašla, takže to pojmu tak nějak podle našich Vánoc akorát s typicky korejským jídlem xdd) 

Celý den jsme strávili sledováním filmů, nebo abych byl konkrétní, kluci strávili den sledováním filmů, já ho strávil přemýšlením nad dnešním večerem.
Bože, vždyť už jsem úplně nemožnej.

Jin nám na večeři uvařil bulgogi, kimchi, bibimbap, gimbap, japchae a spoustu dalšího, samozřejmě, že jsme mu s tím pomohli, co si o nás myslíte. 

Momentálně sedíme u stolu a užíváme si krásnou, poklidnou, uvolněnou vánoční atmosféru.
S Jungkookem se navzájem krmíme, takže atmosféra je i poměrně vtipná, protože to bychom nebyli my, že ano.
"Jungkooku, stačí, nejsem malé dítě" nafoukl jsem tváře a založil si ruce na prsou.

"Ne ? Já mám pocit, že přesně takhle se malé děti chovají, Taehyungie" ušklíbl se a já vyvalil oči, csss, takhle mě urážet.
Už jsem chtěl něco říct, ale to by mi nesmělo přistát další jídlo v puse.

Věnoval jsem Jungkookovi naštvaný pohled, zatímco kluci se div neváleli smíchy po zemi. No ani se jim upřímně nedivím.
Nebýt v té situaci, tak se směju taky.
"Vidíš, jak to jde, když se chce" usmál se na mě a dal mi před pusu další.

Ach jo, do čeho jsem se to zase namočil.
"Nebýt váš vztah tajný, tak už tohle visí na twitteru" zasmál se Jin a ukázal mi video, které pořídil během tohoto menšího sporu.

"Okamžitě to smaž" vyjekl jsem, ale Jungkook toho opět využil a strčil mi to jídlo do pusy.
Namjoon se začal smát tak, že spadl i s žídlí na zem.
Samozřejmě bylo okamžitě po židli.
Ta se rozlomila na pár dílů, načež Jin nešťastně zasténal.
"Já už nemůžu" vydal ze sebe mezi smíchem Hobi, ten už to absolutně nezvládal. 

Raději jsem s Jungkookem spolupracoval a opět se nechal krmit, protože s ním to stejně nemělo smysl.
Zbytek večeře tedy probíhal, konečně, už nějak normálně.
Dohodli jsme se, že teď všichni dojdeme pro dárky.
Jimin při tom na mě nenápadně mrkl a já zrudl, jelikož jsem na to během večeře úplně zapomněl. 

Vzal jsem všechny dárky. Spíš všech šest malých krabiček a sedmou jsem otevřel a řetízek z ní jsem si nandal a schoval ho pod svetr, aby nebyl vidět.
Nechal jsem totiž každému z nás udělat řetízek s přívěskem z bílého zlata ve tvaru našeho loga a doprostřed jsem nechal dát diamanty v barvách našich mikrofonů, nechal jsem to udělat proto, aby si všichni v budoucnu vzpomněli, co jsme spolu dokázali.

Přišel jsem dolů a tam už všichni seděli, takže se čekalo jen na mě, klasika. "Kde se couráš ?" vyjekl Hobi.
"Pardon" omluvil jsem se a sedl si vedle Jungkooka.
S rozdáváním začal Jin a takhle jsme se dopracovali až ke mně, a po mně samozřejmě ještě Jungkook.
Každý rok jsme si dávali drobnosti, a letos to nebyla výjimka.
Každý z nás dostal nějaké ty náušnice a oblečení.

"Mohl bych vám ten dárek dát až po Jungkookovi?" optal jsem se, když  na mě přišla řada.
Kluci přikývli a Jungkook tedy začal.
Tady se projevilo naše couple myšlení, protože jsme od něj všichni dostali stříbrný náramek s vyrytým nápisem BTS plus u toho byly přívěsky mikrofonů v našich barvách.
Měl jsem co dělat, abych se nezačal smát.

Teď už přišla řada na mě, podal jsem jim krabičky a zadržoval smích.
První ji otevřel Kook a nechápavě se na mě podíval.
To už jsem nevydržel a začal jsem se smát. "Počkat, cože co ?" vyblábolil zmateně Joon, když tu krabičku otevřel.

"Vy nejste normální, to jste se na tom domluvili ?" zeptal se smíchem Jin a my oba zakroutili hlavou.
"Přísaháme, že ne, byl to šok" zasmál jsem se.
"Couple goals" uchechtl se Jimin a přitáhl si nás do objetí, do kterého se postupně přidali i ostatní.
Takhle to pokaždé zakončujeme.

"Jungkookie, přijdeš za mnou za deset minut nahoru ?" zeptal jsem se úplně rudý a tázaný s úsměvem přikývl.
Nádech výdech.
Rozešel jsem se nahoru do patra a zalezl do mého pokoje.
Vyndal jsem ze skříňky potřebnou lahvičku a nejistě se na ni díval.
Teď už není cesty zpět.
Položil jsem onu lahvičku na noční stolek.

Sedl jsem si na postel a psychicky se připravoval na to, co se teď chystám udělat. Náhle někdo zaklepal na dveře. "Taehyungie ? Jsi tu ?" ozval se Jungkookův hlas a já kladně odpověděl, načež se otevřely dveře a dovnitř vlezl Jungkook.

Rozhlédl se po pokoji a jeho pohled se zastavil na mé maličkosti v triku na spaní a na poté se jeho pohled přemístil na stolek. "Já-" nestihl jsem to doříct, protože mi skočil do řeči.
"Promiň, já nechci" vyhrkl ze sebe a zmizel z pokoje, zatímco já byl neschopen pohybu a stále hypnotizoval dveře, kterými odešel...

No, tak doufám, že se vám kapitolka líbila a taky doufám, že na mě momentálně nikdo neplánuje atentát, heh.
Uvidím se u další kapitoly.
Eli