Finally Together ( VKook )

45.

Začal jsem ho krmit ovocem a palačinkami, i když ze začátku schválně uhýbal, abych ho krmit nemohl, protože on přece není malé dítě.
"Tak a teď si vem tohle a zapij to" podal jsem mu tři pilulky a hrnek s čajem.
On se na to znovu znechuceně podíval, ale bez jakýchkoliv námitek si to vzal a všechno to zapil.

"Děkuju, Jungkookie" hlesl a opět padl do peřin.
"To je přece samozřejmost, zlato, a teď spi, musíš to pořádně vyležet" řekl jsem, pohladil ho po hlavě, dal mu pusu na čelo a pořádně jsem ho zachumlal do peřin.

Netrvalo ani minutu a Taehyungie už spokojeně oddechoval.
Je tak roztomilý když spí.
Když jsem se konečně rozhodl přestat obdivovat roztomilost mého přítele, pustil jsem se do jídla.

Dojedl jsem svou porci palačinek, které byly mimochodem výborné, a oblíkl jsem se do něčeho přijatelnějšího.

"Kluci, prosím nedělejte rámus, Tae usnul a já nechci aby se mi znova probudil" křikl jsem na kluky, kteří zrovna vedli válku s plastovýma talířema.
U svátého Namjoona, kam jsem se to dostal.
Jakmile mě uslyšeli, okamžitě přestali, no aspoň něco.

"Awwww" ozvalo se ze strany Hobiho a já se na něj nechápavě podíval.
Co mu zase je, pro Jina na nebesích, co je tohle za cvokárnu.
"Je strašně roztomilý jak si ho přivlastňuješ" doplnil ho Jimin a já se plácl do čela.
"Hele, nechci vám kazit radost, ale měli byste jít trénovat" ušklíbl jsem se a ti dva mě spražili pohledem.

"A ty jako co" ušklíbl se na mě Hobi a já protočil očima.
"No někdo musí zůstat tady nahoře s Taem, dole v tělocvičně bychom ho neslyšeli a kdyby se stalo znova to, co včera, tak ani nechci vědět, co by se stalo" odsekl jsem a Hobiho pohled se změnil na soucitný.

Kluci se vydali dolů do tělocvičny a já se uvelebil na gauči a pustil jsem si potichu televizi a zadíval se na kdrama, které zrovna dávali.
Bylo to docela vtipné, jelikož se to dost podobalo mému vztahu s Taem.

Najednou se zezhora ozval dupot a rozražení dveří.
Vystartoval jsem okamžitě nahoru a uviděl jsem otevřené dveře od koupelny.
Uviděl jsem svého Taehyungieho s hlavou nad záchodovou mísou.
Chudáček můj.
Přišel jsem k němu a začal ho hladit po zádech, přičemž jsem mu šeptal uklidňující slova do ouška.

"Měl bys jít, vypadám odporně, nechtěl jsem, abys mě viděl takhle" vzlykl a já jsem mu začal dávat uklidňující pusinky do vlasů.
"Zlatíčko, ty nikdy nevypadáš odporně, takže ticho a navíc jsem tvůj přítel, je mi jedno jak vypadáš, miluju tě, protože jsi to ty" začal jsem ho uklidňovat, kdyby byl v pořádku a řekl něco takového, tak bych ho okřikl za to, co říká za blbosti, ale není, takže se ho pouze snažím uklidnit.

Když po dlouhých patnácti minutách vyprázdnil svůj žaludek, pomohl jsem mu vypláchnout pusu a vzal jsem si ho do náruče.
Donesl jsem ho do naší postele a přikryl ho. Odběhl jsem do koupelny pro kyblík, kdyby mu bylo zase špatně.

Zalezl jsem si za ním a jemně ho objal kolem pasu.
"Jungkookie, ne, vždyť to ode mě můžeš chytit" zakňoural, ale já nesouhlasně zamručel.
"Tak ať" pronesl jsem s nezájmem a ještě víc jsem se na něj natiskl.

"A teď zkus spinkat, ať to zaspíš a dneska a zítra budeš jen o pečivu, je ti to doufám jasné " řekl jsem starostlivě a on zvedl palec, jakože rozumí.
Takhle jsem s ním ležel ještě asi půl hodiny a když jsem se ujistil, že opravdu spí, usnul jsem taky.

Tak je tady další kapitolka, strašně moc se omlouvám, že nic nevychází, ale mám mnohem víc programu, než jsem si původně myslela.
Snad se kapitola i tak líbila.
Eli