Finally Together ( VKook )

33.

Jemně jsem mu přejel prsty po stehně těsně u jeho vchodu a on se ošil, tady mi došlo, že to stačí, jinak bych mu mohl dost ublížit a jestli nechci celibát do konce života, i když je pravda, že bych to kvůli němu nějak přetrpěl, tak ho nemůžu a ani nechci vyděsit.

"Sušenko, myslím si, že tady skončíme, celý se třeseš a já opravdu nechci, aby ses mě bál" povzdechl jsem si a sedl si vedle něj.

Jemu se z očí okamžitě spustily potoky slaných slz.
"Je mi to tak líto, Tae" zavzlykal a já si ho okamžitě přivinul do objetí.
"Zlatíčko, neplakej" hladil jsem ho po vlasech a zanechával mu tam motýlí pusinky.

"Měl by sis najít někoho lepšího než jsem já, se na mě podívej, máš se mnou akorát starosti, kdo by chtěl kluka, kterému nemůže tu lásku projevit i fyzicky" vzlykal dál.

"Jeone Jungkooku, ty, mě teď dobře poslouchej !" mírně jsem zvedl hlas a pokračoval ",už nikdy od tebe nechci slyšet, že si mám najít někoho lepšího než jsi ty, protože nikdo lepší než ty neexistuje, miluju tě a láska se ve vztahu nemusí projevovat jenom sexem a podobnými věcmi, kvůli tobě bych měl celibát klidně do konce života pokud bych ho měl celý strávit s tebou, jsi pro mě jako kyslík, nemůžu bez tebe žít, ať už ten život bude jakýkoliv a já jsem tady vždycky pro tebe a taky tady pro tebe vždycky budu" dořekl jsem svůj dlouhý proslov a jemu z očí teklo ještě víc slz než předtím.

A sakra.

"Jungkookie, neplač prosím, ničí mě tě takhle vidět" položil jsem si svou hlavu na jeho rameno.
"Já si tě nezasloužím, Tae, jsi pro mě až moc dokonalý" fňukl a já se uchechtl, protože jediný kdo je tady dokonalý je on.

"To spíš ty pro mě, ty moje sušenko, a teď pojď, půjdeme se projít, už taky potřebuješ na čerstvý vzduch" řekl jsem a pomohl mu se oblíknout.

Nakonec jsem nám vzal i šály, přeci jen se už blíží listopad a venku je tím pádem mnohem chladněji.
Tanniemu jsem připl vodítko, abych ho neztratil, přece jen je to malá černá kulička, která by se mi snadno ztratila.

Vzal jsem si na sebe svůj černý kabát a stejně tak Jungkook ten svůj a vyrazili jsme. Musím se přiznat, že už mě docela začínají štvát ty tmavé odrosty ve vlasech, jelikož už jsem dlouho nebyl na barvení a já to sám neudělám, na to jsem až moc líný a taky neschopný.

"Jungkookie, co bys řekl na to, kdybych si nechal odbarvit ty vlasy, přece jen ty tmavé odrosty už jsou dost vidět" sdělil jsem mu svůj plán.
"Klidně, protože tobě stejně sluší všechno" zazubil se na mě a já se pouze zasmál nad jeho chováním.

Zalezli jsme do nejbližší restaurace a našli stůl někde, kde by na nás nebylo tolik vidět. Otevřel jsem jídelní lístek a přejel jsem po názvech jídel.
A měl jsem jasno, Gimbap.

"Co si dáš ?" zeptal jsem se Jungkooka, který už měl, očividně, vybráno.
"To co ty" odpověděl jednoduše a i když měl roušku, poznal jsem, že se usmál.

"Dobrý den, co to bude" zeptala se nás postarší paní a já jí nadiktoval objednávku. Po velmi výborném jídle jsme se odebrali do kadeřnictví.

Sedli jsme si tam na menší gauč a čekali, což naštěstí nebylo na dlouho, a já tak brzy přišel na řadu.
"Tak co to bude pane ?" zeptala se, na pohled velmi příjemná, kadeřnice.

"No mám nabarvené vlasy, ale jak vidíte, už to mám dost odrostlé, takže bych to chtěl nechat odbarvit" nervózně jsem se zasmál a ona přikývla.
Začala kouzlit s mými vlasy a já to pouze s úsměvem sledoval, i když to nemohla vidět.

Jungkookie na mě koukal s vykulenýma očima a já si jeho pohled značně užíval. "Hotovo" oznámila mi s úsměvem a já poděkoval.
Zaplatil jsem požadovanou částku a společně s Kookiem jsme se vydali domů. "Strašně moc ti to sluší, TaeTae" řekl potichu.

To moje tele se stydí ?
No nevadí.
"Děkuju, Jungkookie" chytl jsem ho za ruku a odemkl dveře od našeho bytu.
Pozdě do večera jsme si povídali a nakonec jsme spolu usnuli v objetí, přičemž se Tannie nasáčkoval k nám do postele, takže jsme tam takhle spali všichni tři.

Tak je tu další kapitola, tak snad se líbila. Eli