Finally Together ( VKook )

48.

Zítra jsou Vánoce, a tím pádem se blíží i můj dárek pro Jungkooka, lhal bych, kdybych řekl, že nemám strach, mám a to dost velký, ale na druhou stranu Jungkookovi věřím, vím, že neudělá nic, co by mi ublížilo.
Jimin je jediný, kdo o tom ví a pořád si ze mě dělá srandu, ale jelikož je to můj hyung, nemůžu mu na to nic říct.

"Tak co, Taehyungie, připravený na zítřek" zase provokuje, já ho už normálně praštím.
"Ne a takhle mi moji psychickou přípravu fakt neusnadňuješ" zamrmlal jsem a sklopil pohled na svoje bosé nohy v bačkorách.
"Ale notak, máš tamto ?" zeptal se a já se zrudlým obličejem přikývl.
"No vidíš, nemáš se čeho bát" poplácal mě se smíchem po rameni a já protočil očima. 

"No teda, já snad začnu žárlit" ozval se za  mnou hlas, který nepatřil nikomu jinému, než mému úžasnému příteli.
"Klid, klid, už se klidím" zvolal Jimin a dal ruce nahoru na znamení, že se vzdává.
Tomu jsem se zasmál a Jungkookovi, který mě mezitím objal kolem pasu, jsem dal dětskou pusu na tvář.

Tomu to očividně nestačilo a políbil mě na rty.
"Nežárli, Jungkookie" zasmál jsem se, když se ode mě odtáhl.
"Hmm" zabručel a zavrtal mi hlavu do ramene.
"Chtěl bych tě někam vzít" zašeptal mi do ucha, které následně skousl, hele, Jungkoooku, co jako zkoušíš, hezky si počkej na zítra jako.

"Mhm, tak to jsem zvědavý" zamručel jsem potěšeně, jelikož mi začal dávat příjemné polibky na krk.
"Tak pojď" řekl a začal mě tahat směrem do našeho pokoje,
Jungkooku, co to do háje děláš, jen abys věděl, já se dneska fakt přefiknout nenechám.

Zavřel dveře a zamířil ke skříni.
"Šup, svlíkat a oblíkat" popohnal mě a hodil po mně teplé džíny, ponožky, triko s dlouhým rukávem, černý rolákový svetr a nakonec mi podal můj krásný béžový kabát.
Má jediné štěstí, že ho po mně nehodil jako zbytek mého oblečení.

Začal jsem se převlíkat a neuniklo mi, že mě Jungkook pozoruje.
Trochu jsem zrychlil, aby na mě pořád necivěl a během chvilky jsem byl nachystaný, ale moje vlasy vypadaly naprosto otřesně.
"Pojď sem, já ti ty vlasy učešu" řekl a já k němu poslušně přicupital, horší jak to vrabčí hnízdo, co tam teď mám, už to být nemůže.

Vzal do ruky hřeben a začal si hrát s mými vlasy.
"Tak, hotovo" řekl po chvilce a zářivě se usmál.
Vlasy jsem měl pěkně upravené a vypadaly hodně dobře na to, že Jungkook mi je nejradši cuchá.

"Jsi perfektní, můžeme jít" zaculil se na mě, vzal mě za ruku a táhl dolů ke dveřím.
Tam mi dal na hlavu černý baret, kolem krku mi obmotal šálu a podal mi rukavice.
To stejné jsem udělal já s ním.

Byl oblečený stejně jako já až na to, že měl místo černých kalhot bílé a černý kabát.
"Kam jdeme ?" zeptal jsem se zvědavě, ale Jungkook odmítavě zakroutil hlavou.
"Uvidíš, Taehyungie" řekl chytl mě za ruku. Procházeli jsme se nočním Seoulem a až na pár lidí zde nebylo ani živáčka. 

Zavedl mě na náměstí, které bylo ozářeno obrovským vánočním stromečkem, který zářil všemi barvami.
Hrály zde koledy a byla tu velmi příjemná atmosféra.

Nikde nikdo, jen my dva spolu.
"Taehyungie, teď prosím zavři oči" požádal mě a já tak učinil.
Stoupnul si přede mě a něco mi dal do dlaně.

"Otevři oči," řekl mi a pokračoval"vím, že Vánoce jsou až zítra, ale tohle jsem ti chtěl dát osamotě" sdělil mi láskyplně a já se podíval do své dlaně.
Byl to stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru jména "Kook".
Usmál jsem se na něj a políbil ho.
"A to není všechno, podívej.." s úsměvem odhalil svůj krk, na kterém již byl připnutý ten stejný řetízek, akorát na něm bylo jméno "Tae".

"Taekook" řekl jsem fascinovaně a z oka mi utekla jedna neposedná slza.
"Ano, Taehyungie" zasmál se a objal mě.
Odmotal jsem si šálu a Jungkook se na mě nechápavě podíval.
"Připneš mi ho, prosím" poprosil jsem ho a on mi věnoval úsměv.
"Samozřejmě, Taehyungie" zašeptal a připnul mi ho.
Poté mi opět namotal šálu a přitáhl si mě do objetí.

Je tady další kapitolka, snad se vám líbila. Pomalu se blížíme k další zápletce, ale nebojte všechno dobře dopadne nebo taky ne... ale kdo ví :) Eli