Finally Together ( VKook )

24.

"Čau, Kooku" skočil mi na záda Jaemin.
"Ahoj, Mine, tak co nějaký nápad kam půjdeme ?" zeptal jsem se a on odpověděl pokrčením ramen.
Taky dobrý.

"Tak co ten park, ve kterém jsme byli minule, zase si můžeme povídat" navrhl jsem a on souhlasil.

Tentokrát si raději budu dávat větší pozor než posledně.
"Máš vlastně někoho ?" zeptal se potom co jsme dorazili do toho parku.

Je to trochu divná otázka, ale tak je to můj kamarád.
"Mám" odpověděl jsem prostě a on se nejspíš zarazil, avšak to hned zamaskoval úsměvem.

Dobře, tohle začíná být hodně divný.
"A co ty ?" optal jsem se nazpět.

"No, někdo by tu byl, ale ten člověk je zadaný" povzdechl si a já se smutně usmál. Je to strašně těžké, když vám člověk, ke kterému vás to táhne nejvíc, vaše city neopětuje.
U mě to sice nebyla pravda, ale celou dobu jsem si to myslel.

"To je mi líto, ale určitě někdy potkáš tu pravou nebo toho pravého, co já vím" odpověděl jsem mu upřímně a věnoval mu úsměv.

"Snad" úsměv mi opětoval, ale ten úsměv byl falešný.
Co to s ním je do háje.

"Ne snad, určitě" zasmál jsem se a drcnul do něj ramenem.
"Nepůjdeme na zmrzlinu ? Je celkem vedro" optal se a já přikývl.

Šli jsme tedy k nedalekému stánku a každý jsme si objednali zmrzlinu.

Já jsem si vzal vanilkovou a Min jahodovou. Vydali jsme se dál do parku, abychom si jí mohli v klidu sníst a nepronásledovali nás nějací moji fanoušci.

Chci si v klidu užít odpoledne.
Když už kolem nás konečně nebyli žádní lidi, sundal jsem si tu blbou věc z obličeje a pustil se do své zmrzliny.

Divím se, že neroztekla během cesty, ale stěžovat si nebudu.
Během chvíle jsem měl zmrzlinu v sobě a Min mě pozoroval s pobaveným výrazem ve tváři.

"Máš tu zmrzlinu úplně všude ty prase" začal se smát a já protočil očima a začal jsem v menším batohu hledat kapesníky, které jsem, naštěstí, našel.

Utřel jsem si celý obličej a špinavé kapesníky jsem vyhodil.
Samozřejmě, že do koše, co si o mně jako myslíte.

Min už měl taky snědeno, a tak jsme se pomalu vydali směrem k mému bydlišti, jelikož to vypadá tak, že za chvíli bude pršet. Po pěti minutách začalo poprchávat, a tak jsme se rozeběhli.

Min se se mnou rozloučil chvíli před panelovým domem, ve kterém žiju, jelikož prý jde ještě k babičce.
Už jsem byl od mého domova jen zhruba 300 metrů a najednou začalo lít jako z konve.

Sice jsem běžel, ale i tak jsem vypadal jako zmoklá slepice.
Musel na mě být opravdu dobrý pohled.

Vlezl jsem do bytu a slyšel jsem téct vodu, z čehož jsem usoudil, že se Tae sprchuje, i když má odpočívat.

Počkat ?! Cože ?!
Ten hajzl mi slíbil, že bude odpočívat. Okamžitě jsem otevřel dveře od koupelny, ale to jsem opravdu dělat neměl...

Hihihi. (≧▽≦)
Tak vám to zase utnu.
Snad se kapitola líbila.
Takže zase příště.
Eli