Finally Together ( VKook )

53.

Po obědě jsem šel zkontrolovat Taehyunga, v pokoji nikdo nebyl a já jsem uslyšel sprchu a pláč.
"Taehyungu" vyjekl jsem překvapeně a snažil se otevřít dveře od koupelny, ale měl zamčeno.
"Taehyungu, tohle není legrace, pusť mě tam" řekl jsem vystrašeně, ale když se ozvala záporná odpověď, začal jsem se bát, že si ten idiot něco udělá.

Běžel jsem dolů, kde máme schované záložní klíče od všech pokojů v domě.
"Co tak plašíš, Jimine" zeptal se smíchem Hobi, když mě viděl jak tam pobíhám jak debil.
"Tae se zamknul v koupelně, brečí tam a nechce mi odemknout" odsekl jsem a on okamžitě zbledl jako stěna.
"Jdu s tebou a vezmu mobil, pokud.." raději to ani nedokončoval a běžel se mnou nahoru.

Odemkl jsem dveře, přičemž jsem je málem vyrazil, a vletěl dovnitř.
Naskytl se mi pohled na plačícího a klepajícího se Taehyunga.

Pohled na něj byl opravdu žalostný, tváře v dlaních, oblečení nalepené na kůži a splihlé vlasy.
Částečně jsem si oddechl, ale hned jakmile zvedl svůj uslzený pohled na mě, zděsil jsem se.
Jeho rty byly úplně fialové.

Okamžitě jsem k němu přiběhl a podíval se na teplotu vody, byla nastavená na tu nejstudenější.
Hobi mezitím doběhl pro ostatní kluky, protože mu bylo jasné, že tohle sami nezvládneme.

Vodu jsem ihned zastavil a v tom mi přiletěl k nohám ručník, do kterého jsem Taehyunga okamžitě zabalil.
Celý se klepal, což bylo dost pochopitelné, bůh ví jak dlouho tam seděl.
Namjoon mu donesl nějaké tričko, mikinu, tepláky, spodní prádlo a teplé ponožky. 

"Okamžitě převlíkat" řekl jsem mu přísně a on se na mě zlomeně podíval.
Začal se převlíkat do věcí, ale přestal jakmile si měl nasadit mikinu, na kterou se zlomeně podíval.
"Prosím vás, doneste mu někdo jinou mikinu, tahle je Jungkookova" řekl jsem naštvaně, když jsem viděl jak se mu oči, při pohledu na onu mikinu, opět plní slzami. 

Yoongi donesl nějakou mikinu, která byla pravděpodobně Jinova, jelikož byla obrovská, ale to už nikdo neřešil.
Začal jsem mu sušit jeho mokré vlasy, přičemž on koukal někam do prázdna a z očí mu tekly slané potůčky.

"Taehyungie, neboj, zase bude dobře" pokoušel jsem se ho uklidnit, ale mělo to za následek pouze to, že se ještě víc rozbrečel.
"Já ho miluju, Jimine" vydal ze sebe a já si ho k sobě přitáhl a houpal jsem s ním dokud mi znovu neusnul v náručí.
Chudáček.

"Jak je na tom ?" zeptal se Jin, který přišel do pokoje a lítostivě si Taehyunga prohlídl. "Je na tom fakt hrozně, pořád pláče" přiznal jsem jeho skutečný stav a on ke mně přišel a pohladil ho po hlavě.

"Má teplé čelo, pravděpodobně bude mít teplotu" povzdechl si a já se zamračil.
Proč lezl pod ledovou sprchu.
Uložil jsem ho do postele a pořádně přikryl. "Bude to dobré, to slibuju" pohladil jsem ho po hlavě. 

Zůstal jsem tam s ním celé odpoledne, aby se zas o něco nepokusil.
Kluci sem občas nakoukli, ale cítili se blbě, kvůli tomu, co mu řekli.
Už jsem usínal, ale najednou začal Tae zase plakat, i přes to, že spal.
Ach jo, je mi ho tak strašně líto, chtěl bych ho uklidnit, ale jediná osoba, která to dokáže, se momentálně nachází v Busanu. 

Budu upřímný, nejraději bych mu zakroutil krkem.
Nevím, co bych dělal, kdybych byl v Taeho kůži.
"Jungkookie, prosím" vzlykl Tae a začal kolem sebe máchat rukama.
"Taehyungie" začal jsem s ním opět mírně pohupovat, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože během chvilky zase vytuhnul.

Tak a je tu dnešní poslední kapitolka, snad se vám líbila. Eli