Finally Together ( VKook )

18.

Rychle jsem přes sebe hodil volný župan ze skříně a šel se kouknout, kdo zvoní.
Nasadil jsem si roušku, kvůli zvyku, avšak jsem byl překvapen, když jsem za dveřmi uviděl Jinsuna, který pracuje pro Big Hit.

Dávali jsme našemu bývalému manažerovi adresy, kdyby náhodou něco potřeboval.
"Tady to je, Jungkooku, jenom mi to podepiš" řekl, ukázal na políčko a podal mi propisku.

Podepsal jsem se a vzal dopis do ložnice, kde jsem si sedl na postel k Taemu, který taky nevěděl o co jde.

Nevěděl jsem od koho to je, ale jakmile jsem si to přečetl, můj úsměv okamžitě zmizel.
"Přišel dopis od MAMA cen" zašeptal jsem a Tae se ke mně víc přisunul.

"Co chtějí ?" zeptal se a já dopis otevřel.
"Jsme nominováni jako skupina, a to hned na většinu cen" vydal jsem ze sebe přidušeně.

"Já je nechci znovu vidět, protože pak mi budou chybět ještě víc" popotáhl jsem a oči se mi, opět, začaly zalívat slzami.

Tae, který si mezitím oblékl aspoň boxerky, si mě okamžitě přitáhl k sobě.
"Pššt, sušenko, my to spolu zvládneme" začal mě utěšovat a já se mu ještě víc zavrtal do jeho pevné hrudi.

"Chybí mi tak zatraceně moc" ještě víc jsem se rozbrečel.
"Sušenko, věř, že mně taky chybí a ne zrovna málo" zašeptal mi do ucha.

"Já to tam ale nedám, Tae, zhroutím se tam přede všemi" objal jsem ho ještě pevněji a pochybuju, že mě vůbec slyšel.
"Budu tam s tebou, jsme v tom spolu, sušenko" uklidňoval mě a hladil po zádech.

"Jsem rád, že tady jsi se mnou a nejsem tady sám, jinak bych se určitě zhroutil" přiznal jsem a on mi odtáhl obličej od své hrudi, kterou měl mokrou od mých slz.
Opatrně mi všechny slzy sestřel palcem z tváře.

"Usměj se, úsměv ti sluší mnohem víc" odhalil své bílé perličky, což mě, pochopitelně, donutilo se taky usmát.
Miluju jeho úsměv.

"Jenom, Tae, jsem na zítřejší odpoledne domluvený s Jaeminem, že půjdeme ven" vyklopil jsem ze sebe a čekal na jeho reakci.

"Myslíš tamtoho kluka, který byl s tebou ve zprávách ?" mírně nadzvedl obočí.
"Jo, přesně toho, je to moc fajn kamarád a chováním mi hodně připomíná Jimina" přiznal jsem a on nad tím zakroutil hlavou.

"Sice jsem tvůj přítel, ale nemůžu ti zakazovat se vídat s kamarády, takže mi to nevadí, akorát mi slib, že budeš opatrný" podíval se na mě pohledem, který byl plný strachu.

"Samozřejmě, že budu" přikývl jsem a on mě obdaroval svým úsměvem, který se najednou změnil na úšklebek.
"Nechce sušenka náhodou s něčím pomoct ?" ušklíbl se ještě víc a jeho pohled sjel na můj, stále tvrdý, rozkrok po kterém přejel rukou.

Chichichi, tady to zase utnu ( ͡° ͜ʖ ͡°)
Snad se kapitolka líbila.
Tak zas příště.
Eli