Finally Together ( VKook )

37.

Ocitl jsem se před dveřmi společenky a nabral jsem do plic vzduch, který jsem vzápětí vydechl.
A tak jsem to zopakoval asi třikrát.

Takhle nervózní jsem nebyl ani před naším prvním koncertem a to je co říct.
Zaklepal jsem hlavou na dveře, jelikož jsem držel Taeho pod nohama, a tak jsem neměl volné ruce.

"Ahoooooj" vypískl Jimin tak, že to znělo jak nějaká siréna, což zapříčinilo mé leknutí a Taeho probuzení, přičemž on se lekl tak moc, že se mě pustil a naklonil se dozadu.
To jsem však nevyrovnal ani já, a tak jsme oba skončili na zemi. 

Já měl teda mnohem měkčí přistání než Tae, jelikož já přistál na něm, ale on spadl přímo na tu tvrdou lesklou bílou dlažbu, díky čemuž zaskučel bolestí.
To muselo asi hodně bolet.
"Jiminee" zaskučel Tae bolestně. 

Odhaduju, že bude mít naraženou kostrč.
Avšak hned na to se mi naskytl pohled na Namjoona, který měl založené ruce, podupával si nohou a na tváři měl naštvaný výraz.

"No ? Já čekám" řekl po chvíli.
"Omlouvám se ,hyung, zapomněli jsme na čas" omluvně jsem si povzdechl a konečně se sebral ze země a pomohl i Taemu, který se pořád držel za bolavé místo.

"No dobře no, hlavní je, že jste tady" řekl už mírněji a já si oddechl.
Sedli jsme si na pohovku k ostatním a já stěží zadržoval slzy, které si hledaly cestu ven z mých slzných kanálků.

Toho si Tae všiml a okamžitě si mě, i přes udivené pohledy ostatních, posadil na sebe a začal mě hladit po zádech.
Jediný Tannie si to tady užíval, skákal tady po všech a vypadalo to, že se velmi dobře baví a jak bylo vidět, dokonce i kluci ho očividně rádi viděli.

"Takže, všichni víte důvod, proč jsme vlastně zase tady" začal a my ostatní přikývli na souhlas.
"Náš manažer se to snažil nějak zrušit, ale nejde to a s naším vystoupením se počítá, takže musíme natrénovat pár písniček a máme na to měsíc "povzdechl si a promnul si kořen nosu.
Zadržel jsem vzlyk, protože to říkal tak, jako bychom mu lezli na nervy.

Tae si toho všimnul a pohladil mě po vlasech.
"Pššt" zašeptal mi do ucha a já přikývl. 
"Joone, my chápeme, že jsi naštvaný, ale nemusíš s náma takhle mluvit, protože my za to nemůžeme" řekl po chvilce Tae a já to raději nekomentoval.

Namjoonův pohled okamžitě změkl, jelikož si pravděpodobně uvědomil, že by s námi takhle opravdu mluvit neměl.
"Omlouvám se" hlesl po chvíli, načež jsme se všichni mírně pousmáli.

"No hlavní informace, kvůli které tu jsme,  je ta, že by podle manažera bylo nejlepší kdybychom se zase sestěhovali do dormu na ten jeden měsíc, jelikož každý bydlíme na jiné straně Seoulu a každodenní dojíždění sem by zabralo moc času" řekl mírně znechuceně, bohužel tentokrát už jsem to neudržel a z očí si pár slz našlo cestu ven, stejně jako vzlyk, který se mi vydral z úst.

Okamžitě jsem se otočil na Taeho a hlavu jsem mu zavrtal do ramene, abych aspoň trochu své vzlyky.
Kluci si nás nechápavě prohlíželi, zatímco mě Tae soucitně hladil po vlasech. 

"Chybíte mu a to hodně, když jsme ještě bydleli spolu, brečel kvůli tomu každou noc. Jsme pro něj jako rodina a bez urážky, Joone  hyung, ale říkáš to tady, jako by ti to strašně vadilo.
Mně je to taky líto a taky bych si nejraději pobrečel, ale snažím se být silný, aspoň pro Kookieho, tak to prosím říkej míň znechuceně" řekl Tae a všichni na něj udiveně zírali.

"Omlouvám se, Jungkookie" řekl Namjoon a objal mě a ostatní k nám taky přišli s lítostivým výrazem.
"Taky mi chybíte" přiznal po chvíli a v tu chvíli už na nás byli nalepení úplně všichni.

Další kapitolka je tady, tak snad se líbila.
Eli