Finally Together ( VKook )

64.

Jungkook

Probudila mě hnusně ledová voda a smích kluků. Rozlepil jsem oči a první, co upoutalo mou pozornost, byl vyděšený a hlavně zmatený pohled Taeho.
"Co to sakra bylo?" zeptal se po tom, co se aspoň trochu vzpamatoval.
"To fakt netuším" odvětil jsem a prohrábl si dvé mokré vlasy, které mi, kvůli vodě, padaly do obličeje.

"Vím, že máme mít zkoušku, ale tak sakra, mohli nás snad vzbudit normálně" zanaříkal Taehyung a zabořil svůj mokrý obličej do polštáře, čemuž jsem se musel zasmát.

"Tak vstáváte, nebo chcete ještě ?" zabručel Yoongi, který stál u postele s dalším kyblíkem vody.
"Už jdeme, proboha" zabrblal jsem a v tu chvíli jsem schytal další ledovou sprchu. To už Tae nevydržel a začal se smát na celé kolo, zatímco já jsem ho uraženě pozoroval, ale než se nadál, letěl na něj zbytek vody, který nebyl vylitý na mně.
"Ha, a máš to, nemáš se mi smát" zasmál jsem se pro změnu já.

"Dost vy dva, za pět minut buďte dole, nebo vás hodím pod sprchu" řekl Yoongi a odešel z našeho pokoje. Protočil jsem nad tím očima, vylezl z postele a ze skříně jsem po Taem hodil svojí mikinu a jedny tepláky a sám jsem na sebe natáhl triko a kraťasy, jelikož oblečení, ve kterém jsme byli předtím, bylo úplně promočené.

"Jungkookie, dělej, já nechci další sprchu" zafňukal Taehyung, když jsem si upravoval vlasy.
"No jo, ty citlivko" zasmál jsem se a chtěl ho chytit za ruku, avšak on ucukl a smíchem začal utíkat dolů.

"Jen počkej" zasmál jsem se a rozeběhl se za ním. Doběhl jsem dolů do obýváku, kde už na mě všichni čekali s naštvaným pohledem, vyjma Taeho, na kterém bylo jasně vidět, že se hodně drží, aby se nezačal znova smát.
"Konečně, jelikož budeme mít za pár měsíců comeback, tak by bylo dobré s zase začít pravidelně tancovat a cvičit, a ty Tae musíš potom poslat manažerovi tu písničku" řekl Joon už normálním tónem. Všichni včetně mě přikývli a dali jsme se do protahování.

Začali jsme s našimi staršími choreografiemi, které jsem si jen velmi matně pamatoval, ale i tak jsem to nějak splácal dohromady, dokonce jsem zvládl i třeba naši debutovou písničku No More Dream, což se fakt divím, protože tu písničku jsem tancoval naposledy už nějaké ty roky zpátky.

Zrovna jsme tancovali Black Swan, když se mi začala motat hlava a začalo mi pískat v uších. Přestával jsem slyšet hudbu, rozmazával se mi zrak a nakonec už jen tma.

Omlouvám se za velmi krátkou a neobsáhlou kapitolu, v té příští už by to mělo být o něco delší. Bohužel není tolik času na psaní, jelikož toho po nás učitelé chtějí čím dál tím víc a já čím dál tím míň chápu učivo, takže se musím učit sama navíc, ale slibuju, že se budu snažit si ten čas najít a něco napsat. Nezlobte se na mě, prosím.
Vaše Eli