Finally Together ( VKook )

49.

Probral jsem se v Jungkookově vroucí náruči.
Sám pro sebe jsem se usmál a ještě víc se na něj natiskl, když v tom mi došlo, co je dneska za den a já zrudl.
Moje psychická příprava byla totálně na nic, jelikož jsem nervóznější ještě víc a to mi zbývá ještě pár hodin.
Opatrně jsem se vymanil z jeho sevření a on se okamžitě přitulil k polštáři.
Csss, zrádce, takhle mě, svého přítele, nahradit polštářem, to si budu brát osobně.

Vydal jsem se dolů, kde ještě nikdo nebyl, no nevadí, stejně chci být sám se svými myšlenkami.
"Je tady den D" ozval se smíchem Jimin, zatímco já leknutím nadskočil a spražil ho pohledem.
"To bych bez tebe fakt nevěděl" odsekl jsem a on se opět zasmál, musí se mi pořád smát, je to fakt ponižující, že já kokot se mu s tím svěřoval.

"No dobře, už končím" se smíchem zvedl ruce nad hlavu, a pak si začal připravovat snídani.
"Chceš taky, Taehyungie ?" optal se a já přikývl, chvíli na to přede mnou přistály toasty s nějakou tou zeleninou.
"Děkuju" hlesl jsem a pustil se do jídla.

"Stejně by ses neměl stydět a už vůbec ne se bát, Jungkook by přece nikdy neudělal nic, co by se ti nelíbilo, nebo co by ti bylo nějakým způsobem nepříjemné" pohladil mě po hlavě a rozcuchal mi to vrabčí hnízdo ještě víc než bylo.
"Já vím" povzdechl jsem si a dál se cpal snídaní.
"Co víš ?" ozvalo se od dveří, načež zaskočilo a já se tím pádem začal dusit.

"Proboha, Taehyungie, jsi v pořádku ?!" přiběhl ke mně majitel onoho hlasu a začal mě plácat po zádech, abych se mohl nadechnout.
"J-o" vykašlal jsem ze sebe a konečně se pořádně nadechl.
"Omlouvám se" hlesl Jungkook a sklopil, ale já ho okamžitě políbil.
"Ty za nic nemůžeš, Kookie, jenom já jsem tele" stoupnul jsem si k němu a objal ho.

Jungkook si nějakým, mně záhadným, způsobem sedl na moji židli, mě si stáhl na sebe a opět mě políbil.
"Notaak, nepotřebujeme tady porno živě" zasmál se Yoongi, načež já jsem se rychle odtáhl a zrudl jako rajče.
Jimin se na mě pobaveně podíval a když viděl můj výraz, začal se smát tak moc, že mu dělalo problém stát na nohou.

Přísahám, že ho jednou zabiju a bude to hodně brzo.
"Ježiš, nemůžete se sklidnit, Jimine, je tě slyšet na celý dorm" začal nás kárat Namjoon, který přišel rozespalý do kuchyně. "Promiň Joone, ale to nejde" sesypal se Jimin na zem a kroutil se smíchy na zemi. "Bože, co tu dělám" zašeptal a chytil se za hlavu, což vyvolalo smích u nás všech.

"Taehyungie, mám pocit, že jsem tě u něčeho vyrušil" zasmál se Jungkook a před mojí pusou už byl kousek toustu.
"Ale no-" nestihl jsem to doříct, protože mi to vrazil do pusy.
Začal jsem uraženě kousat a mlaskat u toho.

"Uwu, ty jsi moje malý miminkoo" zašišlal Jungkook a já vytřeštil oči.
To snad nemyslí vážně.
Jiminův smích se po této větě ještě znásobil a já se chtěl pouze propadnout do země.
Yoongi se taky smál a Namjoon nás natáčel. Počkat, cože.
Namjoone ! Já tě zabiju.

Tímhle způsobem mě Jungkook dokrmil mojí snídaní, i když se to neobešlo bez smíchu ostatních a mého vzdorování.
Nakonec jsme skončili u povídání já gauči, přičemž já opět seděl Jungkookovi na klíně a on mě hladil po zádech a po bocích.

Omlouvám se za strašně nezáživnou kapitolku a za to, že nejsem aktivní.
Střední je mnohem náročnější, než se jevila na první pohled a volného času taky už nemám tolik, ale budu se teď snažit psát víc.
Ovšem si na školu nestěžuju, jelikož škola je naprosto úžasná, moje nová třída taky, dokonce tady mám i Army, což je úplně mega.
Jinak chci říct, že se blížíme k takové menší zápletce, ale nemusíte se bát, není to nic drastického.
(Konkrétně se toho dočkáte už v příští kapitole hehe)
Doufám, že se mnou budete mít trpělivost jako do teď.
Vaše Eli