Finally Together ( VKook )

38.

"Nemůžu dýchat" vydal ze sebe přiškrceně Tae, jelikož všichni leželi na něm.
Okamžitě jsem se odtáhl, přičemž jsem tímto činem z něj sundal i ostatní.

"Hlavně mi ho neuduste" vyhrkl jsem rychle, a pak jsem jemně zčervenal, jelikož jsem si ho právě teď přivlastnil. 

"No tak moment, uniklo mi snad něco ?!" zaburácel Jin, no jo no, eomma Jin je opět na scéně.
Tohle mi tak moc chybělo.
"Co přesně myslíš, eomma ?" zeptal se Tae provokativně a v tu chvíli jsem myslel, že umřu smíchy.

Kdybyste jen viděli, jak byl Jin úplně rudý v obličeji.
Ještě chybělo, aby mu z uší a z nosu sršela pára, to už bych opravdu nedal.

Ostatní se očividně bavili úplně stejně.
"Ty malej...." už chtěl říct nějakou nadávku, ale Joon mu dal ruku na rameno a v tu chvíli se uklidnil.

"Myslím si, že když spolu bydlí, tak to nebude asi jen tak, Jine" řekl Namjoon a všichni ostatní vytřeštili oči.
"Vy. Dva. Spolu. Chápu to dobře?" vykoktal ze sebe Jimin a já okamžitě zrudl.
Sakra a jsme v háji. 

Neměli se to dozvědět a už vůbec ne takhle.
Podíval jsem se na Taeho, který vypadal stejně vyděšeně jako já.
Kluci si našich pohledů všimli a to je očividně utvrdilo v tom, co si mysleli.

"No my, jak to jen říct-" začal Tae zase plácat kraviny.
"Jo, jsme spolu" vpadl jsem mu do řeči, jinak by to ze sebe doloval dalších x let, na co to zapírat, stejně by to už nemělo smysl.

Vzápětí jsem však sklopil pohled k zemi, abych neviděl jejich výrazy.
"Hlavně buďte v noci potichu" zakřenil se nakonec Jin a ostatní se rozesmáli.

No mně moc do smíchu nebylo a Taemu taky ne.
Opět mi začalo být úzko z toho, že já mu tohle dát nemůžu a začal jsem vzpomínat na ten den, kdy se to stalo.

Jako by mi Tae četl myšlenky a okamžitě si mě opět stáhl k sobě.
"Jungkookie, hlavně na to nemysli, prosím" zašeptal mi do ucha, ale já nemohl.
Zase jsem měl před sebou ten hnusnej ksicht toho kreténa.

Ostatní si nás ani nevšímali, jelikož právě teď umírali smíchy z Jinovy poznámky. 
Tae viděl, že já se ke slovu nemám, a tak si mě ještě víc natiskl na sebe.
"Neboj, Jine" hlesl po tom, co se konečně přestali smát.

"Však jen sranda, nemusíte být takhle vážní" usmál se na nás a my mu úsměv nejistě oplatili.
"No takže, teď bych si jel asi pro věci a ve tři bychom se sešli v dormu" navrhl Namjoon a my ostatní přikývli.
Tae si stoupnul, abychom mohli odejít, ale jeho obličej se okamžitě zkřivil bolestí a chytil se za své pozadí.

Auvajs, nechtěl bych.
"Dobrý ?" zeptal jsem se a měl co dělat, abych se mu nezačal smát.
"Jo, jasně" sykl ironicky, ale kluci se narozdíl ode mě nedrželi zpátky a rozesmáli se na celé kolo.

"No teda, Taehyungu, já bych spíš řekl, že ten nahoře budeš ty a ne Jungkook" začal se smát ještě víc Jimin a my jsme opět zrudli. "Jimine, jestli sis na začátku nevšiml, Tae mi spal na zádech a potom jsme kvůli tobě spadli na zem, která není úplně měkká" řekl jsem docela rozhozeně.

"Jasnýý" začal se smát nanovo a já se praštil do čela.
Proboha, tohle mi fakt chybělo.
"Pojď, Tae, pojedeme" sdělil jsem a už ho táhl pryč.

Jelikož vím, jací jsme slimáci, tak bychom měli být co nejdřív doma, nebo si nestihneme zabalit.
Ve tři máme být u dormu a je dvanáct, takže hodina domů, hodina na zabalení a hodina na dojezd.

Opět jsem si sedl za volant a Tae ani neměl žádné připomínky.
Jenom seděl, hlavou se opíral o okýnko a nad něčím přemýšlel.

Je tu další kapitolka, tak snad se líbila. 
Omlouvám se, že nevycházeli kapitoly častěji, ale psala jsem přijímačky a byla jsem dost vystresovaná i z čekání na výsledky.
Naštěstí jsem se dostala na obě školy, takže teď už jsem v klidu a můžu se psaní věnovat stejně jako předtím.
Eli