Finally Together ( VKook )

62.

O pár dní později

Dneska máme schůzku s naším manažerem ohledně našeho comebacku, který máme naplánovaný.
Jsem upřímně zvědavý, jak budou armys reagovat na nové album.
Jeli jsme celkem ve třech autech a já jsem jel s Namjoonem a Taem.

To, abych s ním mohl jet v jednom autě, jsem si doslova vydupal, jelikož kluci říkali, že jsme moc nápadní.
Css, vždyť to není pravda.
Sotva jsme vylezli z auta, ozářily nás blesky fotoaparátů, a dokonce i naše ochranka měla co dělat, aby nás vůbec dostali do budovy.
Celou dobu jsem držel Taeho nenápadně za rukáv jeho saka, abych ho někde neztratil.

Na tohle si snad nikdy nezvyknu.
Úlevně jsem vydechl, když se za námi zavřeli dveře. "Jsme všichni ?" optal se Joon a když se mu dostalo kladné odpovědi, vydali jsme se do kanceláře našeho manažera.
Tam jsme se všichni posadili na menší pohovku, ale mně to stejně nedalo a stáhl jsem si Taeho k sobě na klín.
"Aaa, Jungkooku" vypískl, když na mně přistál.
Ups, asi jsem ho měl předem varovat.

"Co to vy dva zase vyvádíte, dejte pokoj" povzdechl si náš manažer a já se na něj uraženě podíval.
"Tak, máte nějaký nápad ?" zeptal se a můj pohled naprosto odignoroval.
"Rádi bychom zkusili něco nového, dokonce už máme i pár návrhů na písničky, ale nejsme si jimi úplně jistí" odvětil mu Namjoon a manažer nás všechny přelítl pohledem.

"Sem s nimi, hned" zaradoval se náš manažer a Namjoon mu je tedy poslal do telefonu, a pak se ještě na něčem domlouvali, ale to se nás až tak netýkalo, tedy dokud nezaznělo mé a Taeho jméno. "Měli bychom promyslet, jak oznámit vašim fanouškům, že jste spolu, než si bulvár vymyslí zase svoje hlouposti" řekl a propaloval nás pohledem.

"A co kdyby spolu zazpívali nějakou pomalejší zamilovanou písničku, na psaní takových písní je Taehyung expert, mohl by něco napsat" zvolal z čista jasna Hobi a všichni, až na nás dva, začali horlivě přikyvovat.
"Já mám vlastně už něco napsaného" ozval se potichu Taehyungie a já vykulil oči.
Jakto, že o tom nevím ?

"Sem s tím" řekl nadšeně náš manažer a TaeTae se mírně ošil.
"Já to tady nemám, mám to v notesu, který je u mě v pokoji" zašeptal a já se zamračil.
"Jakto, že o tom nevím, Taehuyngie" zašeptal jsem mu do ucha a pohladil ho po zádech.
"Ten notes jsem kdysi dostal od tebe a rozhodl jsem se ho využít právě na tohle" zamrmlal a já se pousmál.
"Potom mi je ukážeš, ano?" usmál jsem se na něj a on kývl.

"Můžu ti to večer nafotit a poslat přes telefon" řekl a náš manažer s úsměvem souhlasil.
Tae se zasmál a zavrtěl se mi v klíně. Řeknu vám to rovnou, opravdu nebyl dobrý nápad si ho dávat na sebe.
"Tae" sykl jsem a on se na mě nechápavě podíval.
Pokynul jsem hlavou, směrem k mému klínu a on zbledl tak, že byste mezi ním a bílou stěnou nepoznali rozdíl.

"To si vyřídíme doma, zlatíčko" usmál jsem se na něj a on začal zmateně kroutit hlavou. "Tak dobře, můžete jít a zbytek domluvíme za dva týdny" sdělil nám náš manažer a my se dali na odchod.
Já jsem si dal kolem pasu mikinu, aby nebylo nic vidět a Taehyunga jsem jemně poplácal po zadku, načež on nahlas polknul a já se zasmál.

S menšími obtíži jsme se dostali do auta a Tae si ode mě sednul, co nejdál to šlo, což bylo pět centimetrů, jelikož měl sedadlo hned vedle mě.
"Ježiš, Jungkooku, co si mu zase provedl" začal se smát Hobi.
"Nic," odvětil jsem ",zatím" pošeptal jsem směrem k Taemu a ten odvrátil pohled.

Přijeli jsme k našemu dormu a já jsem Taehyunga odtáhl k nám do pokoje, kde jsem ho strčil na postel...

Tak jsem tu s další kapitolkou, snad se vám líbila.
Omlouvám se, ale poslední dobou se cítím strašně osaměle a nemám kvůli tomu ani nápady a ani náladu na psaní.
Doufám, že to pochopíte.
Užijte si prázdniny a já se ještě pokusím něco vydat.
Knížka má díky jednomu úžasnému člověku nový cover (fruityjmn) tak snad se vám líbí stejně jako mě.
Vaše Eli