Finally Together ( VKook )

51.

Z očí se mi začaly kutálet slzy, nechce mě. Oblékl jsem si kalhoty, svetr, na to kabát a nepozorovaně jsem odešel do předsíně, kde jsem si vzal boty, šálu, roušku a rukavice, načež jsem se vydal do nočního vánočního Seoulu.

Slzy mi stále vytékaly z očí, zamířil jsem do jednoho z barů, který byl nedaleko našeho dormu.
"Potřebuju něco silného" řekl jsem barmanovi a snažil se aby nebylo slyšet, že brečím.
"Hned to bude" řekl a během vteřiny u mě byla sklenička s nějakou barevnou tekutinou, raději jsem to nijak nezkoumal a kopl to do sebe, bylo to nechutný, ale to jsem v tu chvíli neřešil.
"Ještě jednu, prosím" řekl jsem a barman se na mě soucitně podíval. 

"Trable s láskou ?" optal se a já přikývl.
"Tak to chápu" řekl soucitně a podal mi další. Hodil jsem to do sebe a po chvíli usoudil, že mám dost.
Nemůžu se tady ztřískat jak nějakej opilec. Nechal jsem tam peníze a vyšel jsem ven. 

Po pár minutách se mi začala motat hlava a můj žaludek taky udělal pár kotrmelců.
Všiml jsem si jiného baru, tak jsem se tam nějak dopotácel.
Záchody jsem tam našel poměrně rychle. Vyprázdnil jsem obsah svého žaludku a po tom, co jsem se tak nějak vzpamatoval, jsem se podíval na telefon, abych zjistil čas. 

K mému překvapení už bylo něco málo po půlnoci.
Vyšel jsem ven, ale o něco nebo spíš o někoho jsem zakopl, a pak už jsem viděl jenom tmu.

Jimin

"Hej, Jungkooku, kde je Taehyung ?" zeptal jsem se, protože jsem nevěřil, že by byli hotoví tak rychle.
"V pokoji" odpověděl smutně, co se sakra děje.
Zvedl jsem se z gauče a šel do Taehyungova pokoje, ale on nikde. 

"Taehyungu !" zavolal jsem, ale nic se neozývalo.
Všiml jsem si, že na věšáku není jeho kabát a v tu chvíli mi to došlo.
Běžel jsem do předsíně, ve které chyběly Taeho zimní boty, šála i rukavice.
"Sakra" zaklel jsem.
"Kluci, musíme jít najít Taeho, někam odešel, nemá tu boty, ani nic" zavolal jsem na kluky a všichni přiběhli za mnou.

Jejich pohledy byly vystrašené a především zmatené.
"Dělejte, musíme ho najít" rozkázal jsem a všichni na sebe začali házet to, co jim jako první přišlo pod ruku.
Otevřel jsem dveře a všiml jsem si stop ve sněhu.
Takže nakonec nebude tak těžký ho najít.
Stopy nás zavedly do nedalekého baru, ale tam jsme ho nenašli, takže jsme pokračovali dál.

Nakonec jsme došli před nějaký podnik, ze kterého se valila hlasitá hudba a všude byli polonazí týpci a nějací další chlapi.
Ani jsem nemusel dlouho přemýšlet, co je ten podnik zač. Ble.
Rozhlížel jsem se a doufal, že stopy ve sněhu někam pokračují, ale ne.
Doufám, že Tae Jungkooka nepodvedl, protože to bych ho vlastnoručně zabil.

Jungkook vypadal poměrně naštvaně, no já se mu ani nedivím.
Najednou jsem si všiml dvou ležících osob na zemi.
Ta jedna z nich mě opravdu nezajímala, ale ta druhá ano.
"Proboha tady je" zakřičel jsem a ukázal na něj.
Přiběhl jsem k němu, ale absolutně vůbec nevnímal.

Vzal jsem ho do náruče a společně jsme všichni vyrazili do dormu.
Tam jsme z něj sundali kabát a tyhle přebytečné kousky oblečení a Jungkook donesl sklenici plnou studené vody, kterou mu chrstl do obličeje.
"Co, co, co se děje" zeptal se zmateně, bože, musel chlastat ?!
Dal jsem mu pár facek, ale zase ne moc velkých, aby se probral a vnímal. 
Jungkook to všechno pouze pozoroval se slzami v očích.

Snad se vám kapitolka líbila, dneska jich vyjde ještě pár a myslím si, že se máte na co těšit. Eli