Finally Together ( VKook )

46.

Probudil jsem se kvůli divnému pohybu vedle mě.
Otevřel jsem oči a málem jsem vypustil duši kvůli tomu, jak moc jsem se lekl nohou vedle mě.
Zvedl jsem se do sedu a hledal zbytek Taeho.

Musel jsem se zasmát nad tím, jak to moje pako leželo.
Nohy na polštáři a zbytek těla, včetně hlavy, pod peřinou, jen ty vlasy mu z pod ní trčely do všech světových stran.

Zatáhl jsem tedy za peřinu, aby to vypadalo aspoň trochu normálně.
Vzal jsem si telefon a párkrát si to moje zlatíčko vyfotil.

.

.

Takhle podobně to pokračovalo následujících pár dní, Tae prostě neumí spát jako normální člověk, no naštěstí ho všechno po pár dnech opustilo a on už tady zase dovádí jako malé dítě.
Opravdu teď velmi pochybuju o jeho věku, a pak že já jsem tu dítě, ale tak aspoň je v pořádku.

"Tae, za chvíli jdeme na zkoušku" sdělil jsem mu, když si sedal ke stolu, on jen mlčky přikývl, ale během chvilky byl zase úplně mimo a nevnímal, zase nad něčím přemýšlel a po pár minutách odešel.

Taehyung

Blíží se Vánoce, za týden jsou MAMA ceny a za tři týdny je štědrý den a tím se blíží i můj dárek pro Jungkooka, ty normální dárky už mám koupené a mám je zabalené a schované v mém bývalém pokoji.

Přemýšlím o tom, jaké to bude, jak moc to bude bolet a podobně.
Měl jsem před Jungkookem dva vztahy a pokaždé jsem byl ten nahoře já.
Po chvilce jsem se zvedl a odešel za Jiminem, potřebuju se mu s tím svěřit.

Zaklepal jsem na dveře pokoje a zpoza se ozvalo tiché "dále".
"Ahoj, Jimine hyung, můžu s tebou mluvit ?" optal jsem se nejistě.
"Samozřejmě, Taehyungie, jsem jedno velké ucho" usmál se na mě a pokynul mi abych si sedl k němu na postel, což jsem taky udělal.

"Jsi nervózní, tím pádem je to důležitý, tak povídej" vyzval mě a já se na něj podíval.
"Uh, no takže, brzo budou Vánoce, a jelikož nechci Jungkookovi nijak připomínat to, co se stalo, tak mu chci dát jako druhý dárek sebe, ale já.." nestihl jsem to doříct, protože mi skočil do řeči.

"Taehyungie, ty se toho bojíš, že ano ?" vypískl a já mu zacpal pusu, aby ho neslyšeli kluci.
Nic jsem na to neřekl a sklopil pohled.
"No, nebudu ti lhát, bolí to jako prase, ale taky to záleží na tom, jak moc dobře si tě Jungkook připraví, i když bolet tě to sice bude i tak, ale přece jen o trochu míň." řekl a zasmál se mému výrazu.
"To si mě teda uklidnil" vyjekl jsem zděšeně a on mě poplácal po zádech.

"Neboj se toho a odevzdej se mu, a když už jsme u toho, Jungkook byl dole nebo jste měli celou dobu celibát" zasmál se a já ho praštil do ramene.
"Byl" přitakal jsem potichu a on mi věnoval jeden ze svých zářivých úsměvů.

"Nemysli na to a teď pojď, za chvíli nám začíná trénink" vykřikl a už mě tahal ze dveří, přičemž mi dal moje ruce na jeho ramena a to zapříčinilo to, že se z nás stala mašinka.
Smáli jsme se na celé kolo a broukali úplně nesmyslnou melodii.

"Vy jste fakt idioti" zakroutil nad naším chováním Namjoon, ale připojil se za nás, stejně tak jako ostatní až jsme tímhle způsobem dorazili dolů do zkušebny.
"Kolik, že nám je ?" otázal se smíchem Jin a my se rozesmáli ještě víc.
My prostě nejsme normální.

Pro vystoupení na MAMA jsme se rozhodli pro vystoupení s No More Dream, We Are Bulletpproof pt. 2, Not Today a We Are Bulletproof: The Eternal, protože jsme se společně s naší společností dohodli, že to zkusíme znova a na MAMA to oznámíme tak, že místo "we are, we are together bulletproof" zazpíváme " we are, we are together back for you" a na konci ještě zakřičíme "BTS are back".

Začali jsme tedy s tréninkem, který byl opravdu dost náročný a dopadlo to tak, že jsme všichni vyčerpáním usnuli na gauči.

Je tu další kapitolka, tak snad se líbila.
Teď se budu snažit vydávat pravidelněji jako omluvu za moji neaktivitu.
Každopádně, co říkáte na nové koncept fotky ?
Já jsem z nich byla naprosto unešená. No nic, přeju hezký zbytek večera.
Eli