Finally Together ( VKook )

22.

Když jsem přišel dolů, auto od té restaurace už tu stálo.
Podal jsem řidiči peníze a on mi podal jídlo, a pak jsem si to nakráčel pěkně zpátky do bytu, kde jsem si konečně mohl tu roušku sundat, protože dneska je venku opravdu horko.

Položil jsem obě jídla na stůl a do toho svého jsem se rovnou pustil, protože už jsem měl opravdu hlad.
V klidu jsem si vychutnával jídlo, avšak mě najednou vyrušila obrovská rána.
Sakra.

Rychle jsem se zvedl a běžel do ložnice, jelikož zde se, kromě mě, nacházel jediný živý tvor v tomto bytě.
Přiběhl jsem do ložnice, kde si Tae hověl na zemi.
Měl jsem co dělat, abych se nezačal nahlas smát.

Rychle jsem si došel pro mobil a párkrát jsem ho vyfotil.
Vzal jsem si polštář a začal se smát do něj, jelikož pohled na něj byl opravdu k popukání. 

Otevřená pusa, vlasy úplně všude a končetiny nějak divně zkroucené a zamotané do deky.

Radši jsem ho neřešil a šel jsem jíst, avšak mě vyrušilo klepání na dveře.
A sakra, kdo je to tentokrát, ale jsem rád, že dotyčný nezvonil.

Opět jsem si nasadil roušku a s obavou se vydal otevřít dveře.
Za dveřmi jsem uviděl slečnu, která mohla mít tak okolo dvacítky.

"Dobrý den, bydlím pod vámi a slyšela jsem obrovskou ránu, tak se jdu ujistit zda se něco nestalo" sdělila mi a já se nervózně zasmál.

"Moc se omlouvám, můj kamarád neumí spát a spadl z postele" řekl jsem jí a ona se zasmála.

"Dobrá, jsem ráda, že se nestalo nic vážného, mimochodem jsem Yuni" řekla a já jí podal ruku.
"Jungkook" představil jsem se a pokýval hlavou.

"Těšilo mě, už musím jít, čeká na mě přítel" omluvila se a odešla.
Jen jsem pokroutil hlavou a opět jsem zavřel dveře od svého bytu.

Sundal jsem si tu hloupou věc a šel jsem si konečně dojíst to jídlo.
To je strašný, člověk se nemůže ani v klidu najíst.

Tae už spí docela dlouho, konkrétně dvě hodiny, což je u něj hodně velký nezvyk, že by spal ve dne a ještě takhle dlouho.
Já jsem byl celou dobu na mobilu, takže jsem ani nevnímal čas.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaskuhrání, zvedl jsem se z gauče a šel za tím teletem do ložnice.
Hned jak jsem tam vešel, jsem se začal smát.

Chudák tam byl úplně zamotaný do deky a nemohl se z ní vymotat.
Myslím si, že přezdívka tele, na něj sedí úplně perfektně.
Ale jen moje telátko ! Nesahat !

"Počkej, pomůžu ti, nebo se do toho zamotáš ještě víc" zasmál jsem se a začal mu pomáhat.
Trvalo mi asi patnáct minut, než se mi ho podařilo nějakým zázrakem vymotat. Chápete to !? Patnáct minut !

"Pojď do kuchyně, musíš mít hlad" usmál jsem se něj a on mi úsměv oplatil.

"Co tě bolí, TaeTae ?" musel jsem se zeptat, protože při každém pohybu se mu objevila na tváři bolestná grimasa.
"Všechno" přiznal, no že se taky divím, vždyť byl zkroucený jak uzel na provazu.

Vzal jsem si ho do náruče a odnesl ho do kuchyně, kde jsem mu ohřál jídlo, které bez řečí snědl.
Poté, co dojedl, jsem ho znova odnesl do postele.

"Ležet, odpočívat a hlavně znova nepadat z postele" přikázal jsem mu, načež se uchechtl. 
A jo, vždyť on je rád, že se aspoň trošku pohne.

Zašel jsem pro nějaké prášky na bolest, aby to tele tolik netrpělo.
"Šup, do pusy, spolknout a zapít" řekl jsem a on tak učinil.
Donesl jsem notebook a pustil jsem tam Marvel.

Po pátém filmu, který tam běžel, jsem si všimnul, že už zase spí, a tak jsem to vypnul a objal ho kolem pasu, přičemž jsem se po chvíli také odebral do říše snů.

Tak a je tu další kapitolka, tak snad se líbila.
Znáte takový ten pocit, když spíte úplně zkroucení, a pak vás všechno bolí ? (°_o)
Eli