Finally Together ( VKook )

28.

🔥🔥🔥
.
.
.
"Jaemine, nech toho" vydal jsem ze sebe s pláčem, bojím se ho.
"Copak, Kookie" zašklebil se, ale zase mi jednu vrazil.
Tae, prosím vrať se.

Chtěl jsem něco říct, ale toho on využil a strčil mi svůj penis až do krku a začal mi tvrdě přirážet do pusy.
Vůbec ho nezajímalo, že se dusím.

Na chvilku ho vytáhl a já zalapal po dechu, ale během pár vteřin jsem ho měl v puse znova.
Slzy mi stékaly po tvářích a já se opravdu modlil, aby se tady zjevil můj anděl strážný a zachránil mě.

Udělal se mi hluboko do krku, myslel jsem, že se pozvracim.
Chtěl jsem to vyplivnout, ale on mi zavřel pusu, musel jsem to spolykat, protože bych se jinak udusil.

Bylo to naprosto nechutný.
Stáhl mi kalhoty rovnou i s mým spodním prádlem a bez přípravy ho do mě narval.

Zaječel jsem bolestí.
On na to, ale vůbec nebral ohledy a přirážel do mě tvrdě, rychle a naprosto bez citu.
Jeho ruce a rty putovaly všude po mém těle.
Stále jsem křičel, avšak jsem za to schytával další rány.
.
.
.
🔥🔥🔥

Taehyung

Kupodivu jsem si sbalil relativně rychle, a tak jsem chtěl Jungkookieho překvapit, takže jsem nasedl do auta a jel za ním.

Když jsem zaparkoval, vzal jsem si jeden z kufrů a vydal se nahoru.
Co mě však nepříjemně překvapilo byl křik, který se ozýval z bytu.

Rychle jsem odemkl a běžel do ložnice, ve které se mi naskytl hrůzný pohled.
Ani jsem nepřemýšlel a okamžitě jsem z něj toho kluka serval a vrazil mu pěstí tak silně, až mi z toho zapraskaly klouby a vyhodil ho z bytu.

Rychle jsem se rozeběhl za Kookiem, avšak on stále brečel a měl zavřené oči.
Chtěl jsem si ho vtáhnout do objetí, ale on mě odstrčil a ještě víc se rozbrečel.

"Nedotýkej se mě" zakřičel zoufale, chudáček si pořád myslel, že je to ten hajzl.
"Sušenko, co ti to provedl" nezadržel jsem slzy, protože pohled na něj byl strašný.

Jestli toho píčuse ještě jednou potkám, tak ho zmlátím tak, že ho ani vlastní matka nepozná.
Chtěl jsem ho obejmout, ale on se rychle odtáhl.

"Prosím, nedotýkej se mě" rozbrečel se nanovo a mě taky tekly slzy proudem.
Bojí se mě.
"Už nikdy tě nenechám ani na chvilku samotného" řekl jsem a podal mu tričko, aby se mohl obléknout.

On si ho opatrně vzal a obléknul si ho.
Přitáhl si k sobě deku a zahrabal se pod ní.
Proč jsem ho tu nechával, měl jsem ho vzít s sebou.

Jsem debil, kretén a ani to nejvíc sprosté slovo by mě nevystihlo.
Kdybych to udělal, tak se mu nic nestane.
Je to všechno moje chyba.

Začal jsem vzlykat a tiše nadávat.
Neměl jsem ho tu nechat.
"Omlouvám se, Jungkookie, je to všechno moje vina, to já tě tu nechal a nevzal tě s sebou" propukl jsem v hlasitý pláč.

Jsem strašný přítel, bude zázrak pokud se mnou Jungkook bude dál chodit.
"Tae, není to tvoje chyba, je to všechno, jen ne tvoje chyba, nemohl si to vědět" ozvalo se potichu.

"Chtěl bych tě strašně moc obejmout, ale nejde to, pořád cítím všude po svém těle jeho" rozbrečí se taky, tak tam na sebe koukáme a slzy nám tečou po tvářích.

Tady je další kapitola, snad se líbila i když je dost smutná. (╥﹏╥)
Jinak já se běžím někam schovat, protože tohle asi nepřežiju, tak pa pa (｡◕‿◕｡)➜

Eli