Finally Together ( VKook )

39.

"Nad čím přemýšlíš, TaeTae ?" zeptal jsem se po chvíli, co jsme jeli jen tak v tichosti.
"Nad ničím" odbyl mě, avšak já se nedám, na to ho znám až moc dobře.

"Tae" řekl jsem výhružně a on si povzdechl. "Přemýšlím nad tím, co nám řekli kluci" přiznal se po chvíli a já se mírně pousmál.
"Jakože, ty bys byl ten dole ?" musel jsem se zeptat a on úplně zrudl, super, takže tu zase máme stydlivého Taehyungieho.

Jenom němě přikývl a obličej si schoval do dlaní, přičemž na mě koukal skrz prsty.
"Ale notak, Taehyungie" začal jsem se smát a on hlasitě zanaříkal.
Dobře, asi bych ho neměl tak trápit.

"Je to naprosto v pořádku, nemusíš se stydět" usmál jsem se na něj a on mi úsměv stydlivě opětoval.
"Jsi roztomilý" řekl jsem naschvál abych ho ještě víc vyprovokoval, přece jen, je naprosto dokonalý, když se červená.
"Nech toho" zamrčel a já se zasmál.

"Ale notak, jen jsem si dělal legraci" pohladil jsem ho po rameni a dál se věnoval řízení. On se zase ponořil hluboko do svých myšlenek a hlavu si opět opřel o okýnko.

Taehyung

Myslel jsem, že se asi propadnu do země.
Nesnáším když pozná, na co zrovna myslím.
Hlavou se mi však stále honily myšlenky kolem tohohle.
Třeba by Jungkookovi nevadilo, kdyby on byl ten nahoře.

Sice jsem vždycky byl ten dominantní já, ale u Jungkooka by mi nevadilo, kdyby si mě vzal on.
Nad touto představou se mi opět nahrnula červeň do tváří.
Ach jo.

Ale jak to tak vidím, už mám dárek pro Jungkooka k Vánocům, které jsou za měsíc a půl.
"Taehyungie, jsme tady" promluvil Jungkook a já se konečně vzpamatoval.

"Jo, jo, jasně" vyblekotal jsem, načež on se zasmál.
"Musíme si trochu pohnout" sdělil a já přikývl.

"Vem ty dva kufry, co jsou v rohu" řekl mi a já je přinesl.
Začal do toho házet naše oblečení a já začal balit jídlo, které jsme měli v lednici, do tašky.
Plus jsem ještě zabalil Yeontanovy věci, jako jsou granule, hračky a pelíšek.

Měli jsme to hotové relativně rychle, což se teda opravdu divím.
"Tak, co teď ?" zeptal jsem se, když Kookie donesl všechny věci ke dveřím.

"No, já bych už asi vyjel, jelikož cesta tam trvá necelou hodinu a když bude nějaká zácpa, tak budeme docela v háji, půl hodina k dobru je vždycky fajn" sdělil mi odpověď na mou otázku a já přikývl.

Vzali jsme každý něco a vydali se opět k autu.
Yeontan pořád ťapkal za námi, jsem tak strašně rád, že je takový jaký je a neutíká ani když nemá vodítko.

Naložili jsme tašky a kufry do kufru auta a tentokrát jsem si rovnou sedl na místo spolujezdce a za volant jsem nechal Jungkooka.
"Co tak najednou ?" zasmál se a já jen s úsměvem pokrčil rameny, avšak on si mě podezíravě prohlídl.

"Nemám na řízení moc náladu, jsem dost unavený" přiznal jsem nakonec a on mě pohladil po vlasech.
"Co si v noci prosím tě dělal, Taehyungie, že jsi tak unavený" začal se smát a já sklopil pohled.
"Měl jsem strach z dneška, takže jsem byl většinu noci vzhůru" hlesl jsem a on si povzdechl.

"Proč jsi mi nic neřekl ?" zeptal se a tentokrát jsem si povzdechl já.
"Nechtěl jsem tě zatěžovat svými problémy, Jungkookie" odvětil jsem po chvíli a on mě pohladil po tváři.

"Ty mě nikdy ničím nezatěžuješ, Taehyungie, jsem tvůj přítel a jsem tady pro tebe stejně tak, jako ty pro mě, ale teď už spinkej, vypadáš opravdu hodně unaveně" řekl a vlepil mi polibek na čelo, nad něčím se zarazil, ale to už jsem tolik nevnímal, protože jsem zavřel oči a oddal jsem se říši snů.

Je tu další kapitolka, tak snad se vám líbila. Eli