Finally Together ( VKook )

44.

Vzbudil jsem se, jelikož mě něco lechtalo na krku.
Otevřel jsem oči a všiml jsem Taeho hlavy, ze které mu trčely vlasy na všechny světové strany a ty taky byly zdroj toho lechtání.

"TaeTae, vstávej" zavrněl jsem mu do ucha a on se mírně otřásl.
Posunul jsem se tak, abych měl svůj obličej v úrovni toho jeho a začal jsem mu dávat pusinky po celém obličeji, ale naschvál jsem se vyhýbal rtům.

Když jsem mu chtěl dát pusu na mezeru mezi pusou a nosem, dal hlavu tak, aby ta pusa byla přímo na rty.

Okamžitě si mě stáhl do polibku a já ani nevěděl, která bije.
Samozřejmě jsem neodolal a taky se zapojil, ale tohle mu jen tak neodpustím.
Csss, já se ho tu snažím vzbudit a ten parchant už je vzhůru.

Pro nedostatek kyslíku jsme se od sebe odtáhli a já se na něj okamžitě zamračil.
"Dobré ráno" zazubil se na mě, ale hned na to udělal takovou divnou grimasu a opět si lehl do postele.
"Co se děje, zlatíčko ?" zeptal se starostlivě Jungkook.
"Hlava" odvětil mu starší okamžitě a Jungkook mu sáhl na čelo.

"Pořád hoříš, počkej tady, zajdu nám dolů pro snídani a tobě pro nějaké prášky" zvedl jsem se z postele a věnoval mu lítostivý úsměv.
Šel jsem dolů, kde už čekali kluci.
"Taehyung ještě pořád spí ? Já ho probudím vlastním způsobem" řekl Jimin a už napouštěl studenou vodu do skleničky.

"Ne, Jimine, počkej, Tae už je vzhůru, to zaprvé, a za druhé ho bolí hlava a pořád celý hoří" zastavil jsem ho, když už chtěl běžet nahoru i s vodou ve skleničce.
"Chceš pro něj nějaké prášky, Jungkookie ?" zeptal se Jin a já přikývl.
"Prášky a nějakou snídani pro nás oba" sdělil jsem své přání a Jin odběhl do kuchyně.

"Palačinky nebo toasty ?!" ozvalo se od vedle a já se na chvilku zamyslel.
"Palačinky s marmeládou a nějaké ovoce k tomu prosím" zakřičel jsem nazpět a sedl si na gauč.
"Jak je na tom Tae ?" zeptal se Namjoon, když vešel do obýváku.
"Furt má horečku a bolí ho hlava, nebo aspoň tohle řekl Jungkook" odpověděl Hobi a Namjoon se na mě zamračil.

"Co je ? Já si nevymýšlím, klidně se na něj jdi podívat a víš co, rovnou vem i teploměr, jestli zase nemá horečku" vyjekl jsem a zvedl ruce v obranném gestu a on opravdu odešel nahoru a po cestě vzal i teploměr, který byl položený na skříňce.

"Už se to nese" řekl Jin a dal mi takový ten stoleček do postele. Byly na něm dvoje palačinky, dva čaje a léky.
"Děkuju, hyung" poděkoval jsem a vydal se k nám do pokoje.
"Tak co ?" zeptal jsem se a Joon se na mě lítostivě podíval.
"Má 39,5" řekl a já otevřel pusu, je to horší jak včera.

"Taehyungie" podíval jsem se na něj ustaraným pohledem a on se smutně usmál.
"Je mi líto, že vám působím takové problémy" vysypal ze sebe tak rychle, že i já jsem měl problém mu rozumět.
"Taehyungu, to, že jsi nemocný, nijak neovlivníš a pro nás je důležité, aby jsi byl zdravý, takže to hezky vyležíš a až budeš moct, budeš trénovat s námi" usmál se na něj Joon a pohladil ho po hlavě.

Já jsem na něj hleděl s otevřenou pusou, že by se mu přes noc v té hlavě rozsvítilo ?
"Já půjdu říct klukům, že ještě minimálně zítra trénovat nebudeš a potom sem za tebou odpoledne přijdeme a domluvíme se na písničkách, dobře ?" sdělil Namjoon a Tae kývl.

"Mám tu pro tebe palačinky, čaj a prášky" řekl jsem a zasmál se Taehyungově znechucené grimase, kterou vytvořil po tom, co jsem řekl slovo prášky.

Tak je tu další kapitolka, vím, že stojí celkem za nic, tak snad se líbila.
Omlouvám se, že kapitoly nevychází častěji, ale mám opravdu dost nabité prázdniny.
Tuhle kapitolu jsem psala při cestě vlakem, protože nemám kdy jindy psát, takže se ještě jednou omlouvám.
Eli